Legendární piráti na Prima ZOOM

Pirátství praktikované na širém moři proti dopravním plavidlům představuje velký problém (s odhadovanou ztrátou 13 až 16 miliard USD za rok pro celý svět), například ve vodách mezi Tichým a Indickým oceánem, zejména na pobřeží Somálska nebo v úžinách kolem Singapuru a Malakky, kterými během roku propluje přes 50 000 obchodních lodí. Námořní lupiči byli známí už ve starověku, pirátství se však velmi rozšířilo v době kolonizace, kdy obchodní lodě přivážely z Ameriky do Španělska drahé kovy a jiné bohatství. V Západní Indii 17. století se pirátům říkalo bukanýři, což byli původně francouzští lovci, kteří se stali piráty. Pojďme se podívat na ty nejznámější z nich.

Piráti všech moří na Prima ZOOM:

Francis Drake kdysi platil za překupníka otroků. Na tom chtěl vydělat v novém americkém světě. S bratrancem ale v obchodu pohořel, a dokonce ho opustil v čase problémů, takže se jejich cesty rozešly. Angličanům ležely na bedrech španělské expanzivní plány. Bylo potřeba proti nim nějak zakročit. Francis Drake byl tím, kdo mohl pomoci. Sice ho otevřeně anglická královna nepodpořila, ale za zavřenými dveřmi měl její požehnání přepadat španělské lodě. Protože tyhle úkoly nebyly z nejjednodušších, Drake potřeboval podporu. Tu našel u uprchlých afrických vězňů, kteří utekli ze španělského otroctví a založili si vlastní život uprostřed neprostupných lesů. Drake jim slíbil část španělského stříbra.

Tady se píšou mýty o pokladech. Protože Drake nemohl tolik nákladu unést, poklady zakopal na různých místech. Už se tam ale nevrátil, bohatství bylo příliš. Proto možná dodnes někde jsou zakopané velké Drakeovy poklady. Drake pohádkově zbohatl, královna ho zřejmě měla v oblibě. Drakea to ale táhlo na moře a za dobrodružstvím. Dal tedy dohromady svou posádku a hnal se za kořistí. Taková výprava byla velmi náročná. Bylo potřeba se zásobit, a to nejvíce sladkou vodou, ta byla zásadní problém během měsíců na lodi. Nikdy se přesně nevědělo, jak dlouho se popluje, mapy byly plné nepřesností. Francis Drake se se svou posádkou jako první dostal do Tichého oceánu. Museli ale proplout Magalhãesův průliv. Bylo to opravdu jen o kousek. Jakmile se dostal na druhou stranu, raboval po celém pobřeží Jižní Ameriky. Drake raboval a přepadl i pověstnou španělskou loď, která převážela velký poklad. 

V dubnu 1579 přistál v Mexiku a opět raboval, kudy chodil. Byl považován za kacíře a ničitele měst. Španělé Drakea vnímali jako úhlavního nepřítele. Na jeho hlavu byla vypsána velká odměna. Aby Drake prchl z regionu bez úhony, rozhodl se pro cestu přes neznámý Tichý oceán. Plul více než dva roky. Domů do Anglie se dostal až v roce 1580. Francis Drake s posádkou tak úspěšně obeplul celou zeměkouli. Šedesátka přeživších si rozdělila obrovské jmění. Domů se ale vrátil jako hrdina. Ve skutečnosti ale v Evropě platil za kontroverzní postavu. Jeho násilnosti a pirátství prostě jeho status námořníka dost zpochybnily. 

Královna ho však pasovala na rytíře. Alžběta tak dala jasně najevo, že si muže váží a přijala ho do vyšší společnosti. V roce 1588 vypukla mezi Anglií a Španělskem válka. V roce 1589 pak prohrál jednu z bitev a upadl v nemilost. Na další šanci si musel počkat do roku 1595. Odplul do Karibiku na své poslední tažení. Tady už ale štěstěna nestojí na jeho straně. Španělské lodě jsou silnější, jeho posádka nemocná, až nakonec onemocněl i sám Drake, který v roce 1596 umírá. Pohřben je přímo na moři, ostatky se nikdy nenalezly. Drake zůstává rozporuplnou postavou.  

Irsko si v šestnáctém století rozhodně nemohlo počínat samostatně. Nebylo uznáváno jako soběstačná země. O'Malleyové jsou pány západního pobřeží. Kdo chtěl plout těmito vodami, musel platit. V padesátých letech se narodila Grace. Odmala velmi odvážná a soběstačná dívka, chtěla být námořníkem, ale to bylo pro dívku té doby zcela nemyslitelné. Pro Grace to však nic neznamenalo. Brzy se připojila k otci na jeho obchodních plavbách. Učila se vše, co bylo třeba vědět. Ale k čemu to bylo dobré, když otec nakonec rozhodl, že se musí vdát a posílit rodinný vliv. Od sedmnácti minimálně do dvaceti let tedy rodila děti a byla matkou na plný úvazek. Brzy se však stala vdovou. 

Klany se totiž neustále potýkaly, a tak přišla o muže. Pomstila smrt svého manžela a stala se vůdkyní klanu O'Malleyů. Usadila se na otcově hradě a odtud panovala celému západnímu pobřeží. Jak ale přišla ke svému jménu Královna pirátů? Přepadá totiž lodě, které brázdí její vody. Zaměřuje se především na menší nákladní lodě. Podniká výpady a její praktiky se v povídačkách dostávají až do Anglie. Alžběta zatím v Anglii plánuje, jak rozšířit moc a vliv celého království. Grace má vliv, protože má dost lodí a také hodně velkou posádku. Brzy dostává pod kontrolu celé západní pobřeží. Svět kolem se rychle mění, ale Grace si počíná velmi pragmaticky. Je nesmlouvavá a nebojácná. Porazí ihned po porodu exotické piráty a počíná si bezchybně. Brzy se jí proto budou Angličané skutečně muset bát.

Brzy slíbila věrnost anglické koruně, ale záhy svůj slib porušila a plenila přístavy ve Skotsku. Dál také vymáhá peníze za pohyb ve svých vodách. Stává se tak terčem. Angličané ji tedy zajmou a Grace končí v kobce kdesi v Dublinu. Tam tráví dva roky. Mezitím ale její druhý muž podniká výpady proti Angličanům. Proto dostane svobodu, aby přesvědčila manžela, ať od výpadů upustí. Pak se stává znovu vdovou. Grace pokračuje v pronásledování každé lodi, která pluje kolem. Grace se dokonce setkala s Alžbětou. Domluvily se spolu, aby získala milost pro svého syna. Grace pak pomalu s věkem ztrácí svůj vliv. Jak a kde zemřela, se dodnes vlastně neví. Dodnes je ale symbolem irské nepoddajnosti a silné vůle.

Královna Alžběta chtěla oslabovat ostatní mocnosti. Proto platila nepsaná dohoda, že anglické lodě mohou útočit například na španělské lodě. Část pokladu museli piráti odevzdat koruně, zbytek si mohli nechat. To motivuje jistého rybáře Johna Warda. Nejdříve se živí rybolovem, ale brzy započne jeho pirátská cesta. Loupil pod zkříženými hnáty. Po smrti královny se ale Anglie orientovala směrem k míru se Španělskem. To nebylo pro Johna Warda vůbec dobré, mohl tedy pokračovat jako námořník, ale vydělat si jen zlomek. Brzy toto rozhodnutí přehodnotí a volá po svobodě, přesvědčí i několik dalších, aby s ním ukradli loď a odpluli na širé Středozemní moře. To je v alžbětinské době skutečně obchodním prostředím, stačí jen natáhnout ruku. Ward začne budovat vlastní flotilu, začíná jeho kariéra jako piráta Středozemního moře. V alžírském přístavu ovšem přichází o vše, aby se vykoupil z vězení.

Hledá tedy další spojence, aby mohl svůj lup dovážet. Uzavřel dohody, používal obchodní lodě, aby se k dalším dostal blízko a budil důvěru. Brzy se z něj stává pojem. Dostává přezdívku Jack Sparrow, podle svého tetování vlaštovky, které svědčí o jeho ostřílené kariéře. Právě jeho postava sloužila jako předobraz piráta Jacka Sparrowa z filmu Piráti z Karibiku. John Ward se měl skvěle, byl velmi bohatý, ale neměl dost. A to předznamenalo i jeho pád. Jeho kořistění totiž začíná vadit i Angličanům, po kterých chtějí ostatní země náhrady za to, že jejich lodě přepadává Angličan. V roce 1608 má nejmocnější nákladní loď Soderinu, kterou přestaví na válečnou. Ovšem tu po úpravách následně potopí obrovská bouře. Celá posádka je považovaná za mrtvou, včetně Warda. Ovšem Ward přežil, opět chudý. 

Prchá na malém plavidle, ale Tunisané po něm jdou za to, že přežil, a ostatní takové štěstí neměli. Ward přešel k islámu a stal se muslimem. To pro Angličany byl velmi těžký hřích. Ovšem Ward se opět vypracoval a znovu zbohatl. Tentokrát se stává velkou inspirací pro mladé muže a někteří Angličané utíkají ze země do Tunisu, kde také konvertují. Severoafričtí korzáři se stali nechvalně známými. Ward ale na stáří opustí své řemeslo a stává se „učitelem“. Cvičí severoafrické korzáry a učí je, jak loupit, jak fungovat na moři. Je nesmírně úspěšný, má vliv, ožení se i v Tunisu. Zemřel v roce 1622 na následky moru. I po jeho smrti ale pokračoval jeho odkaz. 

Henry Morgan byl jedním z mnoha těch, kteří se plavili na lodích do Karibiku. Cílem bylo dobýt ostrov Hispaniola. Ovšem Angličané byli poraženi a ostrov se dobýt nepodařilo. Skončili na Jamajce, která je menší a špatně bráněná. Tedy se stala cenou útěchy. Španělé se stávají vládci regionu. Každý, kdo pluje v těchto karibských vodách, je považován nejdříve za piráta. Jamajka ovšem zůstává pod anglickou rukou. Rostly tedy obavy z toho, že Španělé zaútočí. Morgan je však poháněn mocnou silou, touhou po zbohatnutí. Chce se prosadit, miluje život žoldáka a piráta. Zůstává na Jamajce a osnuje, jak se zmocnit španělského bohatství. Například zaútočí na velmi dobře opevněné město Portobelo v Panamě.

Podaří se mu ho vydrancovat, měl už dohromady k dispozici na pět set mužů. V regionu se stával stále obávanějším. Pak s nabytým bohatstvím míří do Port Royale na Jamajce. Tam se v té době každý bohatý mohl bavit do sytosti. V roce 1668 jsou španělsko-anglické vztahy v regionu na ostří nože. Morgan má už k dispozici nejlepší loď v Karibiku, plánuje velké výpravy. Ovšem dojde k výbuchu, protože se muži na velicím můstku opijí a exploduje střelný prach. Morgan přežije, ale přijde o své nejlepší muže. Proto musí opět pár kroků nazpět a musí slevit ze svých cílů. Bukanýři jsou brzy velkým trápením pro celý region. Henry Morgan krade, loupí a přepadá převážně španělské lodě. Ovšem pak přijde rozkaz z Anglie, pirátství je zakázané. Morgan nesmí pokračovat, jinak skončí na šibenici. Proto musí vymyslet jiný byznys. Vymyslel třtinové plantáže, na které umístil spoustu otroků. 

Stává se z něj tedy otrokář, který zakládá karibské třtinové kolonie. Ovšem tady se Henry trápí, je duší bukanýr, dobrodruh a zabiják. Proto rychle vymyslí, jak dál drancovat, a to s požehnáním své rodné země. Čeká ho nakonec útok v městě Panama, které nemá žádnou pořádnou obranu. Za to, že si vymyslel záminku pro drancování, končí v železech. Ovšem je to jen na oko, místo toho se v Anglii stává rytířem a dostává Jamajku pod svou kontrolu jako viceguvernér. Na Jamajce také zemřel, zcela zničený alkoholem a špatným životním stylem. Dodnes platí za neuvěřitelnou postavu dějin. Z nuly se stal velmi mocným mužem. Neplatí už ale za národního hrdinu, naopak za vraha a chladnokrevného násilníka.

V roce 1690 do New Yorku přijíždí Will Kidd. Platil už za zkušeného skotského žoldáka. Jeho pověst ho už předchází, a tak nemá problém se rychle dobře oženit a dostává se do vysoké společnosti. S manželkou se vrací do Anglie. Tam mu svěřují celou loď, pověření podepíše sám král. Má vyplout a likvidovat nepřátelské lodě, i pirátské, ale hlavně francouzské. Plán se jednoduše týkal získání jmění a peněz zpět do státní pokladny. Kidd naverboval posádku. Posádka se přesouvá do Indického oceánu, kde se v té době pohybovalo mnoho nákladních a obchodních lodí. Konkrétně už v Rudém moři, tam Piráti kradli a likvidovali obchodní lodě a bylo potřeba tomu zamezit. Klíčem měl být William Kid. Učinit přítrž krádežím a pustošení lodí, a obnovit tak dobré diplomatické vztahy a také bezpečí v Rudém moři. 

Mezitím ale narůstá nervozita v posádce. Kidd totiž za dlouhé měsíce nenarazí na jedinou loď, kterou by bylo třeba přepadnout. Muži hrozí vzpourou, protože nemají žádnou slibovanou kořist. Většina obchodních lodí musela mít propustku. Právě tohle Kidd využije. Použije lsti a vydává se za francouzskou loď. Ty se mu pak také prokazují stejně, a tím získává lodě bez zbytečného krveprolití. Byla jen otázka, kdy šlápne vedle nebo zajme loď, která patří opravdu mocným lidem. Kidd tak začíná být považován za piráta. Cítí se ale nevinen, měl přece pověření. Kidd píše známým a snaží se očistit. Ovšem mezitím se situace v Anglii mění. V tuto chvíli už je považován za kriminálníka a politický svět chce, aby byl exemplárně potrestán. Končí tedy ve vězení a stráví tam dva roky. 

Jak se chce dostat ven? Tvrdí, že zakopal poklad, a pokud ho propustí, podělí se. Ovšem místo toho se rozjíždí hotová mánie. Každý se snaží přijít na to, kde mohl Kidd poklad zakopat. Kidd je pak poslán do Londýna, kde s ním má proběhnout soud. Společnost se totiž snaží pirátství potřít. Všichni jsou proti němu. Soudní proces se blíží a Kiddovi je jasné, že není cesty zpět. Končí u soudu a je nad ním vynesen trest smrti v podobě oprátky. William Kidd je pověšen, ale provaz praskne. Musí ho tak oběsit znovu. Tentokrát už úspěšně. Jeho příběh se ale rychle rozšiřuje po celém světě. Obzvlášť jeho prohlášení o schovaném pokladu je dodnes inspirací mnoha děl.

Legendární postavou všech pirátů je Černovous. Tuto přezdívku dnes zná každý. Ovšem jeho příběh je zároveň začátkem konce veškerého pirátství. Edward Teach pracuje v Karibiku pro Benjamina Hornigolda, známého piráta. Měli pověření z politických kruhů, jakmile ale přestala platit všechna pověření, stávají se z nich černočerní piráti. Hornigold má ale aspoň nějakou morálku. To Teach nesnese a snaží se osamostatnit. Nechce si nechat ujít tolik možností, jak loupit a bohatnout. Jakmile se ujme vlády nad svou vlastní flotilou, dává si přezdívku Černovous a pustoší u břehů Severní Ameriky. Protože je krvelačný a šíří strach všude kolem, brzy se o něm říká, že se zaprodal ďáblu. Jeho děsivá pověst se šíří jako blesk. 

Černovous stejně tak drtí strachem i svou posádku. Lidé se ho bojí. Brzy je nejproslulejším pirátem snad na celém světě. Jak si ale udržel posádku? Nechal je podepsat artikuly, které je zavazovaly k boji. Pokud by totiž byli zajati, popravili by je. Bylo tedy jasné, že lepší je bojovat. Jeho posádku ale brzy sužují hlad, nemoci a nedostatek zásob a vody. Proto blokuje přístav v Charlestownu. Chytá lodi, loupí a vyhrožuje, že celé město vyhodí do povětří. Město vydá léky, zásoby a vše potřebné a Černovous opět odplouvá jako vítěz. Jeho věhlas roste do nebe. Je to už tak velký společenský problém, že se rozhoří boj proti pirátství. Černovous už brzy nemá kam uprchnout. Jdou po něm skutečně všichni, kteří mají k dispozici lodě. I někteří korzáři kývli na to, že ho pomohou zlikvidovat. Při snaze uprchnout najela Černovousova slavná loď Pomsta královny Anny na mělčinu a je zcela zničena. 

V roce 1718 vyšel výnos o milosti pro piráty, stačilo jen zanechat své činnosti a budou omilostněni. To Černovouse velmi lákalo, jiná možnost v podstatě stejně nebyla. Požádá tedy o milost a pak mizí se svými poklady. Ovšem dlouho mu život neviňátka nevydrží. Nemůže odolat, když vidí nechráněné lodě, a opět je zajme a zmocní se kořisti. Pak tvrdí, že v lodi nikdo nebyl a že je to legitimní kořist. Nechce se ale dělit a úřady to dobře tuší. Vedení Virginie Černovouse dlouho sleduje, má na něj nasazené agenty. Když jim dojde trpělivost, naplánují jeho likvidaci. Boj Černovouse zastihne v opilosti, ale strhne se boj mezi loděmi. Nakonec ale končí Černovous mrtvý, někdo ho v nestřežené chvíli během boje podřízl. Jeho hlavu pak vystavili v lanoví, kde visela pro výstrahu. Černovousova legenda se pak rozjela zcela naplno. Šlo o muže spolčeného s ďáblem, naprosto krutého blázna. Tyto historky se šířily i proto, aby se zvětšila síla královského loďstva. Jedině jeho důstojníci mohli takovou bestii dostat.

Nassau kdysi bylo útočištěm pirátů. Bahamský prostor byl spíše takovým překladištěm, piráti se tady družili mezi svými loupežnými výpravami. V roce 1717 už je pirátství na vrcholu a je třeba se s ním nějak popasovat. Král vydává výnos o milosti. Kdo se přihlásí a vydá, bude omilostněn. Může se znovu zařadit do společnosti. Někteří toho využili, a dokonce se přidali na stranu koruny a začali piráty sami chytat. Právě v této době je v dospělém věku mladá Anne Bonnyová. Přátelila se s piráty. Zamilovala se do jistého Calico Jacka. Ten byl kapitánem pirátů, který využil královskou nabídku. Dostal milost a může opět normálně žít. Za sebou má ale opravdu velké pustošení, rozhodně mu je co odpouštět. 

V roce 1719 Reckhama chytí a s pirátstvím končí. V Nassau se tedy uklidní a potlouká se po městě. V Nassau ale potká Anne Bonnyovou. Láska na první pohled. Protože je ale Anne zadaná, musí jít na svou lásku jinak. Ukradnou loď a zamíří na moře. Tady se píše jejich začátek konce. Reckham je okamžitě znovu považován za kriminálníka a jeho omilostnění je zrušeno. Anne Bonnyová je na lodi jako pěst na oko. Nikdo by dívku na palubě nečekal, navíc přece žena na palubě přinášela smůlu. Anne Bonnyové ale láska k Reckhamovi dlouho nevydrží. Brzy se zamiluje do jiného námořníka. Ovšem ten není mužem, je to žena. Mary Readová se v přestrojení za muže dostala na loď a cestovala na obchodních misích. Pro ženu byl život na lodi skutečně tvrdým oříškem. Často se z cest vracely těhotné. Mary Readová ale přesvědčila námořníky, že je jedním z nich. Dokázala to pěkně dlouho tajit. V roce 1720 Mary přiznává Anne, že je ženou, a prosí o to, aby její identitu tajila dál. Jack Reckham si ale nového pouta všiml. Readová mu tedy vyjeví, že je ženou, chtěl ji totiž podříznout. Teď tedy plují mořem jako piráti. 

Protože jsou ženy lehčí, mrštnější, šikovnější, byly cennou posilou posádky. Brzy není proč předstírat muže vůbec před nikým. Dokonce se tím chlubí a při boji toho využívají. Brzy je ale na trojici vypsaná odměna. Zajali je a postavili před soud. Ten za loupeže odsuzuje k trestu smrti oběšením Calico Jacka. Ženy jsou souzené zvlášť. Jackovu mrtvolu nechali viset pro výstrahu několik dní. Obě ženy ale trvaly na tom, že jsou těhotné. V této době se těhotné ženy nepopravovaly až do početí. Takže končí ve vězení. Mary vězení nepřežije, nakonec zemře na tyfus. Co se stalo Anne, se dodnes neví. Říká se ale, že si pro ni přijel její otec a odvezl ji zpět do amerických kolonií. V roce 2021 se našly dokumenty, které ukazují, že žena stejného jména pak později zemřela na Jamajce. Je to možné, mohli Anne nakonec propustit. Ale s jistotou to nevíme.

Bart Roberts se plavil na otrokářské lodi Princezna. Je počátek osmnáctého století, rok 1719. Přepadne je pirátská loď a on se rozhodne, že se přidá na pirátskou stranu. Brzy si své nové kolegy oblíbil a oni velmi brzy poznali, že je zkušený námořník, kteří se na moři orientuje a umí s nimi prohodit dobré slovo. Je jasné, že patří do jejich řad. Když přepadnou další loď, stanou se obětí lsti. Přijdou u toho o kapitána. Mezi piráty se velení svobodně volilo. Roberts je na lodi jen šest týdnů a ostatní chtějí, aby se stal kapitánem. Roberts zprvu nechce, ale pak roli přijímá. Pomstí smrt kapitána tím, že přepadne portugalskou pevnost a vydrancuje ji. Pak se pouští na moře a brzy se z něj stává pirát na plný úvazek. 

Útočí na portugalské lodě a bere vše, co mu přijde pod ruku. Nechce zpomalit a s prvním větším úlovkem má pochopitelně hlad po další kořisti. Jeho posádka ale příliš dlouho nevydrží, chtěli by si užít to, co ukořistili, Roberts o tom ale nechce slyšet. Dochází tedy ke třenicím. Když se pak jednou Roberts vrací ze svého tažení, zjistí, že ho část posádky opustila i s pokladem. Oklamali ho. Roberts tedy nechá podepsat kodex všechny, kteří od té doby vstoupí pod jeho velení. Kdo se upíše, musí dodržovat pravidla, jinak mu hrozí trest. V roce 1720 už je na něj vypsaná odměna. Francouzi ho doslova rozstřílí, tedy jeho loď. Posádka je mrtvá nebo raněná, prohra je velká. Roberts na ni nikdy nezapomene. 

Bylo těžké posádku znovu nahradit a opravit všechny škody. Jakmile se ale postaví na nohy, opět přepadá jednu loď za druhou. Krade lodi, ze kterých dělá svou flotilu. Roberts patří k těm pirátům, kteří v pozdní fázi vyvěšovali pirátské vlajky. Šířil od začátku strach a na nic si nehrál. Teatrální ukázka síly totiž fungovala. Posádky námořníků se pak dobrovolně vzdávaly. Kdo se nevydal, tomu Roberts zapálil loď a nechal na ní lidi uhořet. Je třeba ho co nejrychleji zlikvidovat, ztráty jsou příliš velké. Musí ho dostat až královské loďstvo. Zažene ho při vhodné chvíli do jedné zátoky a Roberts tady najde svůj hrob. Po smrti Robertse se dá pomalu hovořit o zániku pirátství. Byl posledním velkým pirátem, o kterém se tradovaly zkazky a hodně se mluvilo a přehánělo o jeho činech.