Čím to je, že se po procházce lesem cítíme tak dobře? Může za to hlavně ionizovaný vzduch a také fytoncidy – „rostlinná antibiotika“. Les nás dokáže zklidnit i nabít energií. Zároveň poslouží jako jedna velká přírodní herna a tělocvična. Proto čím častěji sem s dětmi vyrazíme, tím víc uděláme pro jejich (i své) zdraví.

Víc energie a lepší imunita

Spolu s pobytem u moře, v horách nebo v blízkosti vodopádu je les místem, kde dýcháme ionizovaný vzduch, který vzniká reakcí kyslíku s vodními párami. Ten je považovaný za významný zdroj energie pro lidský organismus a má vliv na naši výkonnost, spánek, paměť a koncentraci. V lese na nás působí i fytoncidy – tzv. rostlinná antibiotika, jimiž se stromy brání proti škůdcům. Pouhé dvě hodiny strávené v lese tak podle odborníků posilují imunitní systém, dodávají nám energii, odbourávají úzkost a snižují stres. V Japonsku v roce 1982 dokonce zařadili tzv. Šinrin-joku, tedy cílený pobyt v lese a jeho vnímání všemi smysly, jako jedno z preventivních opatření, které mělo podpořit zdravější životní styl obyvatelstva.

Jistější chůze v terénu

Les je významný pro lidské zdraví a dá se také využít jako skvělá herna a tělocvična. Děti se tu naučí běhat po nerovném terénu, „chytře“ padat, házet a chytat šišky, přeskakovat pařezy, cvičí se v postřehu, zdokonalují si rovnováhu při chození po padlých kmenech stromů i prostorovou orientaci. Ono to všechno vypadá jako samozřejmost, ale dnešním dětem vyrůstajícím v městě a pohybujícím se po betonových chodnících dělá často velký problém právě chůze po nerovném terénu. Hlavně předškolní městské děti nezvládají terén s kořeny a kamením, neustále zakopávají a padají.  

Lesní škola

Nejen v lese, ale kdekoli v přírodě se děti také učí vnímat prostředí, kde se pohybují, a zjišťovat, jak na ně působí. Poznávají tak vlastní tělo a jeho potřeby. Stokrát jim můžete doma říkat – když ti bude zima, vezmi si čepici … Musí se o tom přesvědčit na vlastní kůži, zjistit, co to je zpotit se nebo promoknout, a naučit se podle toho chovat. Většinou se vracíme z lesa s nějakým netradičním listem, plodem nebo houbou, jejichž původ pak děti hledají v atlasech nebo na internetu. Při našich výletech si povídáme o životě zvířat i rostlin, ale řešíme i úplně obyčejná témata běžného života. Jsem přesvědčená, že takhle společně a aktivně strávené chvilky jsou tím nejlepším, co můžeme jako rodiče dětem dát.