Mé druhé těhotenství

Po druhé jsem do jiného stavu přišla po měsíci nového vztahu. A aby toho nebylo málo, byla jsem zrovna v rozvodovém řízení. Během pár měsíců jsem byla rozvedená, ale jelikož jsem byla těhotná, zkomplikovalo mi to finanční situaci o dalších několik měsíců později. Ale abych nepředbíhala a neprozradila, jak vše dopadlo, vrátím se na začátek.

Původně jsem si myslela, že jsem si polepšila, ale jak se říká, že šlápnete z bláta do louže, tak u mne to platilo přesně naopak.

Odstěhovala jsem se na vesnici, která je vzdálená 3 vlakové zastávky od města. Vyrůstala jsem celý život ve městě a myslela jsem si, že to bude dobrá změna a nic mi nebude chybět. Chvíli to tak skutečně bylo. Jen mi občas vadilo, že místní obchod má otevřeno jen do určité hodiny a o víkendu zavřeno. Bydleli jsme se starším synem u přítelových rodičů ve starším rodinném domku. Měli jsme 2 pokoje oddělené dveřmi od ostatních místností. Dveře byly také hlavní zábranou před kouřem. V našich pokojích se nekouřilo, protože jsem to zakázala, ale rodiče v domku kouřili dál i přes mé protesty ohledně dětí. Bydlela tu totiž i přítelova dcera Michaela. O tu se však nestaral, tuto povinnost převzali jeho rodiče.

mé druhé těhotenství V prvním měsíci těhotenství jsem však začala mít zdravotní gynekologické problémy. Myslela jsem, že jde o obyčejný zánět, kterými jsem občas trpěla, ale diagnóza byla zcela odlišná. Puchýřky nazývané genitální bradavice jsem se nakazila od přítele. Léčba se vzhledem k mému stavu musela odložit. To ale znamenalo zvětšování infekce a bolesti. Krevní testy jsem neměla v normě a tak jsem ve 20. týdnu, 4 dny před Štědrým dnem, absolvovala odběr plodové vody, aby se dopředu zjistilo, zda miminko bude zdravé. Tudíž jsem Vánoce probrečela. Představovala jsem si tu horší variantu. Naštěstí výsledky dopadly negativně. Ve 29. týdnu jsem absolvovala chirurgický zákrok pod celkovou narkózou k odstranění bradaviček. Ty se ovšem do měsíce opět začaly objevovat a v duchu jsem si přála porod.

Mezitím přítelova matka mi pomáhala s Lukáškem, kterému byl rok a půl, ale na druhou stranu mi dala za úkol připravovat jejímu synovi ráno ve 4 hodiny svačiny do práce. Prý je doposud připravovala a já ji vystřídám. Dělat jídlo pro děti mi nevadí, ale dospělý muž si je snad umí udělat sám! Proto jsem v noci spala dál a nenechala se ničím rušit. Od narození prvního syna jsem zastáncem dětských jídel, která obsahují málo soli, koření a cukru. Když jsem zjistila, kolik se Míše dává cukru do Granka, tak jsem málem omdlela. Rozhodla jsem se připravovat Granko dětem sama – Lukáškovi bez cukru, Míše z původních šesti lžiček cukru na dvě. Později jsem si ohledně Granka vyslechla výčitky, že nemám předělávat, na co je zvyklá.

Těhotenské bříško se mi zvětšovalo, já trochu pomáhala na stavbě našeho baráčku a jednou v noci se ozvaly porodní bolesti. Přítele jsem nemohla probudit a tak jsem šla do ložnice rodičů. Když jsem měla stahy po pěti minutách, byl čas k odjezdu do porodnice. Jenže budoucí tatínek vyspával a nechtěl vstávat. Až po několika pokusech se uráčil vstát a to jen díku tomu, že ho šla vzbudit máma.

S Honzíkem jsem rodila v termínu díky kyselině listové. Už před těhotenstvím a první trimestr jsem užívala kyselinu listovou, abych dítě donosila. Při porodu ultrazvuk přestal vydávat zvuk srdce a to mne příliš vyděsilo. Doktor si myslel, že má syn omotanou pupeční šňůru okolo krku, naštěstí měl jen ohnutou ruku nahoru. Honza se narodil s pomocí kleští s váhou 3,15 kg a 49 cm. Domů jsme odcházeli už po 4 dnech, ale když mne viděla dětská doktorka, která přijela na kontrolu, tak se zhrozila. Před porodem jsem přenášela vždy 2 cihly nebo jinak pomáhala na stavbě, protože jsem chtěla, aby mi praskla voda a já nemusela přenášet. Jenže tím jsem si namohla kříž a po porodu jsem cítila obrovskou bolest a tím ohrožovala malého, pokud jsem ho přenášela - hrozilo, že s ním upadnu. Honzův otec však řekl, to nic není a časem bolest rozchodím. Doktorka se sestrou nevěřily svým uším a ihned mi doktorka předepsala elektroléčbu do střediska ve městě. Tam mne musel denně dovážet právě otec dítěte. To se nelíbilo jeho matce. Co si prý mám v šestinedělí jezdit po městě. V tom samém městě bydlí i moji rodiče a párkrát jsem byla u nich na návštěvě. Nikomu nevadilo, že chodím po městě s kočárkem na procházky. Jinak na procházky jsem mohla chodit pouze na vesnici.

Mé zdravotní problémy trvaly stále. Měla jsem však na výběr. Po šestinedělí přestat kojit a nastoupit léčbu nebo kojit a léčba se nasadí o několik měsíců později. Moje přání bylo vytrvat, přála jsem si kojit. Prvního syna jsem kojila pouhé 2 měsíce, druhého jsem o kojení nechtěla připravit. Nakonec jsem plně kojila 6 měsíců, a to i přesto, že Honzík měl několik měsíců ošklivý zánět v očích, který při kojení přenášel na mne, a tím kojení bylo dost bolestivé. To už jsem ale bydlela ve městě.

Honzíkovi byly 3 měsíce, když naštěstí po jednom velkém incidentu si mne i s dětmi odvezli rodiče k sobě domů. Během těhotenství a následných tří měsíců totiž nechyběly hádky, vyprané a vyžehlené oblečení mi vyhazoval ze skříněk a v neposlední řadě hádky nad spícím kojencem. V osudný víkend za mnou přijela na návštěvu kamarádka a po hádce na Honzíkova tátu zavolala policii.

V den svých narozenin jsem s kojením skončila, oslavila narozeniny a začala s léčbou. Do té doby jsem mohla pouze dojíždět na kožní ambulanci na Kryoterapii, kde na se na odstranění používá tekutý dusík. Po Novém roce jsem však konečně mohla užívat tabletky za několik set a léčba se tak urychlila. I když už jsem měla 26. narozeniny, na doporučení lékaře jsem si zaplatila desetitisícové očkování ve třech dávkách.

Tím, že jsem se s přítelem rozešla a odstěhovala, vznikl problém s rodným listem. Doposud jako otec byl napsaný exmanžel. Tak rozhodly úřady. Následovaly soudy, kde se měl určit otec. Ten pravý se prvně do rodného listu chtěl zapsat, poté ale začal protestovat a různě si vymýšlet, že syn není jeho a požadovat testy otcovství. Ty se však mohou dělat až po prvním roce života. Nakonec testy ukázaly to, co všichni věděli a proto soudce rozhodl, že platbu za testy uhradí stát z důvodu schválnosti proti mé osobě. Alimenty jsem chtěla uhradit zpětně od 3 měsíců syna, protože jsem nedostávala žádné sociální dávky díky testům otcovství. Zpočátku taky otec vyhrožoval, že mi malého soudně vezme, naštěstí se děti určují matce. Párkrát syna navštívil a pak jako by se vypařil. Dokonce jsem musela požádat soud, aby mu přidělil exekuci na plat a výživné mi posílala firma, pod kterou pracoval.

Po necelém roce u rodičů jsem našla sobě a dětem byt přes silnici a za další měsíc se našel nový táta, který je s námi dodnes. Honzíkovi jsem řekla o jeho pravém tátovi a ukázala mu ho na fotografii. Jenže se spolu nestýkají a tak k němu nemá žádnou citovou vazbu. A možná je to tak lepší.

Doufám, že vše zlé jsem si už vybrala a čekají mne a mojí rodinu jen ty hezké chvíle.

Piskotik - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete