Mé trápení se zahradou

Zahrada kolem mého domku byla vždy mou pýchou. Pečlivě sestříhané stromy, keře, trávník, plno krásného bio ovoce a zeleniny, mi dělaly radost. Vždyť práce kolem nich byla a je skvělým pomocníkem k udržení pohyblivosti i v mém již seniorském věku.

Vloni v létě jsem si všimla, že se u souseda na zahradě začaly objevovat hromádky zeminy. Došlo mi, že je jejich autorem nezvaný host s černým sametovým kožíškem. Zanechávalo mne to však v klidu. „Vždyť mám na zahradě psa, kvůli němuž si krtek vlézt do mé zahrady netroufne,“ myslela jsem si.

V tu dobu se mému příteli opětovně okotila kočka. Míra usoudil, že počet koček v jeho péči je již nadlimitní, proto pro ně začal hledat hodné nové majitele. Vzala jsem si od něj kocoura Williema s tím, že budu mít větší jistotu zabezpečení proti krtkovi a ještě budu vypadat jako dobrák :), který ho nechtěného kotěte zbaví.

Co Vám budu povídat. Byly to nervy. Spřátelit hravé kotě se Sissinkou, pětiletou fenou německého ovčáka, mi trvalo pár perných dní. Zdálo se, že se Sissi smířila s tím, že zahrada nepatří už jen jí, ale i zrzavému lumpíkovi, který ji neustále provokoval. Přežila jsem i infarktovou situaci, kdy ke mně Sissi přiběhla s bezvládně visícím Williemem z její tlamy. Naštěstí to byla jen jedna z jejich neškodných her. Jakmile jsem zašustila pytlíkem s granulkami, oba chlupáči okamžitě svorně seděli jeden vedle druhého a čekali na ňamku.

Na zahradě se mi ale začaly objevovat díry. Oba mí mazlíci pilně hrabali v trávníku i v záhonech a já jim za to spílala a rozhrabanou zahradu zase urovnávala. Až po několika dnech jsem zjistila důvod jejich hrabání. Krtek se od souseda přestěhoval k nám. Každý den přibývaly krtince, ale i díry způsobené kocourem i fenkou. Doufala jsem, že jejich lovecké akce krtka vystrnadí ze zahrady. To se však nestalo. Pravda, Williem se mi chlubil svými nočními úlovky – tu rejsek, jindy myška, ba i drobné ptáčky (přes můj zákaz) občas ulovil a vystavil na zápraží. Na krtka byl však krátký. Denně přibývaly krtince a neustále se zvětšovaly. Někdy jsem měla dojem, že je nemohlo udělat tak malé stvoření, ale nějaký horník, který v podzemí zabloudil z Ostravska až na mou zahradu :) do jižních Čech.

Vzpomněla jsem si, jak jsme s tatínkem, ještě v minulém století, lovili krtka a tak jsem si řekla, že to zkusím i nyní. Nachystala jsem si rýč a bedýnku na chyceného krtka. V jedenáct hodin jsem svým „ostřížím zrakem“ sledovala zahradu a skutečně, s úderem jedenácté se začal tvořit krtinec. Opatrně jsem se přiblížila a vyčkávala na vhodný okamžik. No jo, před půlstoletím bych to zvládla. Neuvědomila jsem si, že již nejsem tak rychlá. Zarýt rychle rýčem za pomoci čerstvě odoperované nohy (halux) a pak krtka rýčem ze země vyhodit a rychle chytit, bylo nad mé, již chabé síly. Krtek byl ve výhodě. Po chvíli se chvěla země o kus dál. Krtek měl asi z mého nepodařeného loveckého pokusu asi pořádný výtlem, jehož výsledkem byla další kopička :).

„Nic naplat, musím přitvrdit,“ řekla jsem si a navštívila obchod s potřebami pro zahrádkáře. Koupila jsem jakýsi roztok, který by měl krtkovi zapáchat natolik, že by ho vystrnadil pryč od mého pozemku. No, smrdělo to pěkně. Mně to ze zahrady vyhnalo do domu. Měla jsem pocit, že je to cítit všude, dokonce i doma. Roztok nebyl zrovna laciný, ale touha zachránit na zahradě co se dá, byla silnější než má spořivost. Nalila jsem do všech děr doporučené množství, což byl docela zásah do mého rozpočtu, neboť jsem vypotřebovala neuvěřitelných 5 balení té „zázračné“ tekutiny, ale měla jsem smůlu. Tento krtek zřejmě ztratil čich, protože dokonce nabral na intenzitě svých podzemních prací. Krtek v tomto boji stále vyhrával. Když mu nevadil ani pach mých bylinek (máta, tymián, rozmarýn...) a pod nimi vznikl rozsáhlý komplex chodeb, byl na povadlý záhon smutný pohled. A pak že prý krtek vůně těchto bylin nesnáší. Holt výjimka potvrzuje pravidlo, nebo je již zcela jisté, že tento jedinec opravdu postrádá čichový aparát. Dostala jsem spravedlivý vztek. Tolik práce s péčí o rostlinky a vše je vniveč. Z krásné zahrady se stal úplný tankodrom.

Opět jsem navštívila obchod pro zahrádkáře a zakoupila past na krtka, kterou jsem hned nainstalovala do míst největších krtčích aktivit. Inženýr krtek si však mazaně vykutal kolem pasti na své hlavní trase krásnou objížďku a řádil v zahradě dál.

Rozmístila jsem po zahradě kovové tyčky a na ně dala plastové lahve, které i při mírném vánku dělají zvuky, které prý krtci nemají rádi. Žádná změna. Sameťáček pustošil mou zahradu jakoby se nic nedělo. Co neponičil krtek, to poničili Williem se Sissinkou v touze narušitele jejich teritoria ulovit. Krtek byl stále ve vedení a vypadalo to, že ho ta hra na honěnou baví stále více.

Když jsem viděla tu spoušť, podhrabané stromy, keře, rostliny, bylo mi do pláče. Ze zoufalství jsem zakoupila solární zvukové plašiče a s obavou čekala, zda nevyženou ze zahrady moje chlupaté mazlíčky.

Sissi ani Williem si na ty zvuky naštěstí zatím nestěžují. Od toho dne, je to cca 14 dní, se na zahradě zatím žádný nový krtinec neobjevil. Ale u souseda se opět objevují denně nové kopičky. Krtek si tam našel znovu své útočiště.

Můj boj s krtkem je v současné době nerozhodný. Ještě že soused chápe, že jsem ho k němu neposlala, že si tam našel cestu sám. Dala jsem mu alespoň tip na ty plašiče a budeme společně doufat, že si ten hmyzožravec najde jiné teritorium, nejlépe co nejdál od našich zahrad.

PS: Co bylo včera, dnes již neplatí. Krtek zřejmě po ztrátě čichu pozbyl i sluch, takže dnes ráno jsem objevila hned vedle zvukového plašiče jeho novou stavbu. Ten malý terorista opět vyhrává. Nekonečný boj pokračuje. Se sousedem si vyměňujeme informace o pohybu našeho společného nepřítele a vymýšlíme strategie k jeho dopadení. Bedýnka, připravená k jeho deportaci zeje prozatím prázdnotou. Jsem zvědavá, kdy a kdo ten boj vzdá. Držte mi palce, ať to nejsem já.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10