Měla jsem tu nejlepší tchyni na světě

Když jsem na počátku letošního února četla zde článek o tom, že Tchyně a uzené jsou nejlepší studené, tak mě tento článek vyzval k napsání článku na úplně stejné téma, ale s velkým protichůdným rozdílem. Ta moje tchyně byla něco jak rozkvetlá zahrada plná květů.

Už poprvé, když si mě manžel dovedl k sobě domů, aby mě představil svým rodičům, jsem z tohoto setkání měla moc příjemné pocity. Jeho rodiče mě moc hezky a přátelsky přivítali, jako by se shledali se svou dcerou (oni měli jen 3 syny) a jeho maminka mě dokonce i objala. To na mě velmi silně zapůsobilo a dalo se předpokládat, že můžeme mít spolu moc hezký vztah, což se později také potvrdilo.

Když jsem se před 30 lety za svého manžela provdala, tak než jsme dostali podnikový byt, museli jsme téměř 3 roky bydlet v domě manželových rodičů. Měli jsme tam malou ložničku i maličkou kuchyňku. To nám ale stačilo, ani jeden z nás nebyl náročný, důležitější byla naše láska a abychom si ten svůj chrám začali budovat. Ne nadarmo se říká, že hodní lidé se vlezou všude a spolu vyjdou i na pár metrech čtverečních.

Od počátku našeho manželství jsme měli výhodu samostatné kuchyně, byť byla opravdu maličká. Mohli jsme si vařit jen sami pro sebe, na co jsme měli chuť a začít hospodařit. Takto jsme fungovali asi 8 měsíců, než manželova maminka (snad nikdy jsem neřekla moje tchyně před jinými lidmi) dostala famózní nápad, který mě hodně překvapil. Jsem totiž vyučená kuchařka s mnohaletou praxí a někdy, když jsem vařila i pro manželovy rodiče, jsem většinou slyšela od nich jen slova chvály. Ba co víc - jeho tatínek nejednou řekl, že jídlo bylo dokonce chutnější než od jeho manželky. A pro nevěstu je to jako voda na mlýn.

Jednou, když jsme společně obědvali jednu krásnou neděli u jednoho stolu, tak maminka    (než se narodily dcery, tak jsem ji tak i oslovovala, pak už kvůli dětem jsem jí říkala babičko) navrhla, že bychom mohli vařit v jedné kuchyni s tím, že oni budou nakupovat suroviny a já z nich budu vařit. Tak strašně hodní na nás byli, že nám chtěli ulehčit naše hospodaření s penězi, když věděli, že nás čeká spousta výdajů, až dostaneme vlastní byt. Za ty 2 roky nám ušetřili tímto způsobem opravdu hodně peněz, a už jsme neměli jak jim to vrátit. A maminka byla tak hodná, že pokud se dělaly koláče nebo nějaké náročnější jídlo, tak pomáhala a i ráda. Pokaždé jsme se domluvily, mezi námi panovala velká pohoda a porozumění. I když původním povoláním byla švadlena, tak i ona vařila velmi dobře. Hodně se toho naučila od své tchyně, která vařívala v klášteře a některé věci odsud naučila také mě. Vzpomenu zde třeba šlehačkovou roládu, kterou dělám na každou rodinnou oslavu nejen pro nás, ale i pro své přátele, pokud mě o ni požádají.

Babička s dědečkem pomáhali  na všech stranách. Když se narodily naše dcery, tak občas dali nějakou korunu, abychom pro ně koupili oblečení nebo zdravotnické potřeby, nebo i nějakou hračku, pohlídali, kdy bylo potřeba. A protože babička  pracovala v zemědělství, tak se chovala prasata, králíci, kačeny a slepice, měli zahradu a políčko, kde se pěstovala zelenina, tak nám pomáhali i s jídlem. Bylo maso, nejen vepřové, ale také králičí a kachní. Brambory jsme také nekupovali, stejně tak sádlo a vejce. Myslím, že nás jako rodinu měli všechny stejně rádi a naše dcery pokaždé u jejího hrobu pláčou - tak moc svoji babičku milovaly. Škoda, že se nedočkala od nich pravnoučátek, zejména dvojčátek holčiček, kterým je teprve 9 měsíců.

Babička měla obrovské srdce, lásky na rozdávání a když zemřela, všem tekly slzy proudem. Nejen nám pozůstalým, ale také spoluobčanům, zejména těm, se kterými se stýkala a se kterými pracovala. Takových tchyní je opravdu asi jako šafránu a určitě bych brala tchyni teplou. Studenou jsem ji nikdy nechtěla, vyhovovala by mně i vařící. V našich srdcích žít bude navždy - až do našeho posledního vydechnutí...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10