Michal, nová láska

Žiji sama spoustu let a musím přiznat, že jsem si zvykla. Po rozvodu, nebylo mi ještě ani čtyřicet, jsem to tak samozřejmě nechtěla a hledala jsem si nového partnera. Se dvěma dětma na krku to bylo těžké. Buď se mi nelíbilo mužovo chování ke mně, nebo, a to častěji, k mým dětem. A děti vždy u mě byly na prvním místě. Nakonec děti vyrostly, postavily se na vlastní nohy a já zůstala v bytě sama. Za ty roky jsem si našla spoustu přátel, s kterými podnikám různé výlety a akce. Mám také ještě rodiče, o které se starám, a svou práci. A tak mi není nikdy smutno. No, přiznám se, občas zatoužím po něze a milém slovíčku. Pracuji ale ve velkém hotelu jako recepční, a tak jsem stále mezi lidmi. Vidím navíc, jak to v životě chodí.

Do našeho hotelu nepřijíždí jen rodiny na dovolené a zaměstnanci na služební cesty. Docela často se stává, že sem přicestuje ženatý muž či vdaná žena pro chvilky povyražení a mimomanželského dobrodružství. Navenek se přitom tváří jako skvělí partneři, rodiče a celkově charakterní lidé. A tak mě po pár zklamáních chuť hledat docela přešla. Nedávno jsem ale potkala Michala.

Michal se tvářil jako pracovitý, uvědomělý a vzdělaný muž. Byl rozvedený, což jsem si brzy mohla ověřit i z jeho dokladů. Navlékla jsem to nenápadně. Chtěla jsem mu jako ukázat, co je pro nás jako ubytovatele důležité při registraci hostů. Nyní jsem věděla, že mám co do činění se skutečně rozvedeným mužem. Důvodem rozvodu byl fakt, že Michal děti nemohl mít a jeho žena po nich toužila. A tak jí umožnil, aby si je pořídila s někým jiným.

S Michalem jsme se scházeli po práci. Měli jsme podobnou pracovní dobu, a tak jsme se mohli vidět i několikrát do týdne. Nechtěla jsem nic uspěchat. Bylo léto, a tak jsem Michala dlouho nezvala k sobě domů. Vždyť by to měl být muž, který první pozve ženu na návštěvu. Michal se ale k tomu neměl. Až po nějakém čase, kdy jsem porušila bonton a jednou ho vzala k sobě na kávu, jsem nenápadně nadhodila, jestli na oplátku pozve také on mě, se začal vytáčet. Do této chvíle pozorný muž, který o mně chtěl vždy vědět vše, přiznal, že vlastně bydlí se svým bratrem v malém bytě po své matce. To mi nevadilo, každý nějak bydlí.

Michal mě nakonec k sobě vzal a přiznal, že by rád změnil adresu. Věděl už, že já nepočítám s tím, že i kdybych měla sebevážnější vztah, stěhovala bych se já k muži nebo on ke mně. Z vidiny společného žití jsem byla dávno vyléčená.

A tak jsem Michala začala přesvědčovat o tom, že mu doma vlastně nic neschází. Byt to byl sice malý, každý z bratrů měl ale svůj vlastní pokojík. Michalův bratr trpěl epilepsií, a neměl tak štěstí na vztahy. Pro mě se to zdálo ale ideální. Michal bydlel se svým bratrem ve stejném městě a měl podobnou pracovní dobu jako já.

Mohli jsme se setkávat jak u něj, tak u mě. A když bychom chtěli mít chvilku soukromí, odehrávalo by se to u mě doma, klidně by zde mohl Michal přespat i několik dní. Jednalo by se ale o návštěvu, nikoli o trvalé bydlení. Ve svém okolí mám spoustu kamarádek, které naletěly na sladká slůvka a nechaly muže u sebe žít, ten je pak buď zadlužil, nebo se ho po rozchodu nedokázaly jen tak zbavit. Jedna z kamarádek tak přišla o celoživotní úspory jen proto, že u ní přítel žil a po rozchodu neměl kam jít.

Aby se ho zbavila, utratila peníze za garsonku pro něj.

Zdálo se, že se Michal se stavem věcí smířil. A život šel dál. Michal byl velmi pozorný, zdálo se, že až moc. Navštěvoval mě doma i bez předchozí domluvy, nečekaně se zjevoval u nás v hotelu, když jsem měla službu, často jsem ho potkávala i na nákupu, přestože to měl k nám do obchodního centra přes celé město. Byla to jen náhoda? Když jsem mu řekla, že jdu s kamarádkou na bazén, tvrdil, že půjde taky za kamarádem. Přesto se na bazéně k večeru náhle objevil se slovy, že měl náhlou chuť si zaplavat. A to tvrdil, že plavání zrovna nemusí. On ani neplaval, jen mě sledoval. Věděl, že žiji sama a nikoho mimo něj nemám. A docela jsme si rozuměli, až na to jeho neustálé sledování.

Vše bylo dovršeno tím, že mě jednoho dne volala vedoucí k sobě do kanceláře.

„Vy znáte nějakého M…..?“ Vedoucí vyslovila Michalo jméno s ledovým klidem. Co se mohlo stát? Neznatelně jsem přikývla. Vedoucí přede mne položila list papíru. Byl to dopis. Michal v něm žádal o ubytování v našem hotelu na smlouvu. Odvolával se přitom na známost se mnou, prý mu doložím kladné reference.

Michal ode mne dobře věděl, že v našem hotelu je několik stálých hostů. Šlo o ženu, kterou napadal její bývalý muž a neměla po rozvodu kam jít, a potom o tři hosty, kteří v našem městě pracovali a neměli tu vlastní bydlení. Právě u nich hotel přistoupil ke stálých měsíčním poplatkům, které se podobaly běžnému nájemnému v bytě. Vedoucí jsem se vymluvila, že si kamarád zřejmě dělal legraci, a bylo mi hanba.

Hned po směně jsem šla za ním.

„To jsem rád, že mě konečně přijdeš taky navštívit,“ culil se na mě.

„Můžeš mi říct, co to má znamenat?“ Přednesla jsem mu události v práci.

„Já myslel, že budeš ráda,“ řekl. I kdyby to tak bylo, neměl informovat přímo mě? A rozhodně jsem radost neměla. Poslední dobou byl až příliš vlezlý. Chtěl dopodrobna vědět o každé minutě mého života. A ještě abych ho měla i v práci za zadkem? Najednou jsem chápala slova jeho bývalé ženy, která u rozvodu uvedla, že „jí nedovolí volně dýchat“.

Udělala jsem, co jsem považovala za nevyhnutelné, a ihned s ním ukončila známost. Tvářil se, že nechápe. Na pár dní jsem změnila své plány a přestala navštěvovat místa, kde by mě mohl očekávat. Zablokovala jsem ho v kontaktech. Zkoušel volat i do hotelu. Nechávala jsem se zapírat, a pokud jsem zvedla hovor od neznámého čísla, po zjištění, že volá on, okamžitě jsem zavěsila. Párkrát jsem ho pak zahlédla u domu svých rodičů. Stál za rohem a myslel si, že ho nevidím. Ignorovala jsem ho a jeho to po čase přestalo bavit.

A život šel dál. A opět mohu prohlásit, že žiji sama a jsem spokojená. Nemá cenu pokoušet štěstí a přijít o svobodu a nezávislost.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete