Moje dvacetiletá anabáze se slepým střevem

Narodila jsem se dost hluboko v minulém století, ba možno říct tisíciletí, takže ledacos pamatuji. Zejména neochotu některých lékařů. I to, že zánět slepého střeva se „léčil“ ledem přikládaným na pravý podbřišek. Se slepákem jsem měla problémy od útlého dětství, lékař vždy řekl mamince, ať mi přikládá zabalený led na příslušné místo.

Fakt je, že to vždy na nějaký čas pomohlo. Jenomže intervaly mezi mými problémy - bolestmi - se zkracovaly, začínala jsem být nervózní, rodiče také. Avšak podle lékařů byly veškeré RTG negativní, sedimentace také v normě, nezvracela jsem, akorát že mě to čas od času bolelo, a to tak, že jednu část prázdnin v Jeseníku, kam jsem jezdila za prarodiči, jsem strávila v nemocnici. Samozřejmě s ledem. Prosila jsem tehdy doktory, ať mne odoperují, že už je to k nevydržení.
Do Jeseníku jsem jezdila každé prázdniny, a dokud prarodiče žili, i na dovolenou. V Jeseníkách je zkrátka překrásně. A tak se stalo, že jsem jednu svou dovolenou opět v Jeseníku strávila v nemocnici. S LEDEM... Ačkoli jsem si vyžádala audienci u primáře, nepochodila jsem. Takže už podruhé v jesenické nemocnici. To už mi bylo 25.

Po návratu do Prahy mne to opět chytlo a já s drzostí mně vlastní, protože jsem pracovala jako redaktor elév, jsem se rozhodla, že budu jednat. Vlítla jsem do nemocnice (chirurgie v Londýnské), tam jsem si sedla do čekárny a prohlásila, že se odtud nehnu, dokud mne nepozvou na operaci. Ať na mne klidně zavolají policajty. Opět RTG, různá vyšetření, nic... No - uznejte, může člověk normálně pracovat, když má stále častější bolesti? Tehdy se nade mnou smilovali a objednali mne. Po jejím absolvování mi sestra přišla říct, že jsem přišla za 5 minut 12, protože apendix byl úplně plný čehosi, zelený, a že hrozilo akutní propuknutí kdykoli. Dovede si někdo představit mou satisfakci? A dodatečnou hrůzu, co by se mohlo stát, kdybych odjela někam na dovolenou? Tehdy jsem si naplánovala cestu někam ven, panenky se mi protáčejí ještě dodnes, když si na to vzpomenu.

Když mi po týdnu sundali náplast, měla jsem 4 stehy hluboko na břiše a já měla takovou radost, že jsem prohlásila:  „Jé, to je hezký, já to chci i na druhé straně.“ Čímž jsem rozesmála lékařský personál a všichni jsme byli rádi, že to takhle dopadlo... Dnes je to tak, že i malým holčičkám berou slepé střevo při prvních příznacích. Já po těch letitých obkladech z ledu mám zakrnělý pravý vaječník.