Muž v šátku

S Jirkou jsem se seznámila v létě. Byla jsem se koupat. Přehradu máme kousek od baráku. Vždy vezmu psa a jdu se k večeru ochladit. Ryk skočí do vody jako první, a já ho následuji.

„Jé, hele, vydra!“ slyšela jsem. Hlas patřil opálenému sympaťákovi v šátku. Miluji muže v šátku. Ona poznámka patřila Rykovi. Ani nevím, jak se to stalo, ale ještě ten den jsme se objímali. Byla už tma a my na přehradě zůstali sami.

„Vzrušuješ mě, mořská panno,“ řekl a nechtěl mě pustit. Ani já to vlastně nechtěla.

Od té chvíle jsme byli na přehradě každý den. Přijel ze sousední vesnice na motorce, počkal za rohem našeho domu tak, aby nás naši a nikdo ze sourozenců neviděl, a zajeli jsme na přehradu. Tam jsme se koupali a těšili se z polibků i vzájemných doteků.

„Kde vlastně bydlíš?“ ptala jsem se po pár dnech.

„Vedle ve vesnici,“ řekl.

„Ve které? S kým? Bydlíš taky s rodiči?“ zajímal mě víc a víc.

„Jsi zvědavá mořská panna,“ smál se.

Byla jsem hloupá mladá holka. Jirka se mi líbil, a basta.

„Už nebude počasí ke koupání. Možná, že si dnes zaplaveme naposledy,“ řekla jsem, když se léto chýlilo ke konci, v době, kdy bych už dávno chodila k přehradě s Rykem jen ve svetru a do vody bych nevlezla.

„Dobře, letos naposledy,“ řekl mi do telefonu.

„Co kdybychom si zaplavali ještě v noci?“ zeptal se, když mě pak svíral v náručí.

„Snad nemáš hříšné myšlenky?“ zasmála jsem se šibalsky a, přiznám se, měla je taky.

„Mám. Chci se s tebou milovat. Tady, ve vodě, i na pláži, když tu nikdo nebude,“ řekl.

„Půjdeme sem bez plavek, ty mě umiluješ k smrti a bude to krásné,“ snila jsem a smála se. Ale já to opravdu v tu chvíli chtěla! Chodili jsme k přehradě už dva týdny. Laskali jsme se pod hladinou, aby to nikdo neviděl. Znali jsme už svá těla, ale nikdy jsme se nemilovali.

Domluvili jsme se, že o půlnoci přijede k požární zbrojnici. Je dost daleko od našeho domu, aby nás nikdo neviděl, ale zároveň tak blízko, abych se nemusela bát jít tam sama.

„A neber si plavky!“ významně hvízdl.

Večer jsem se nasoukala do plavek. „Co to dělám? Řekl přece, že si nemám brát plavky? Zbytečně bychom se zdržovali.“ A tak jsem plavky odhodila a vzala si na holé tělo kraťasy a tričko.

Když jsme dojeli k přehradě, překvapilo nás nebývale hodně komárů. Snesli se na naše těla. Už jsem neměla chuť se milovat. Měla jsem strach, že do mého pokojíku přijdou rodiče a zjistí, že tam nejsem. Ani Jirka nevypadal nadšeně.

„Máš plavky?“ zeptal se.

„Ne, nemám. Říkals, že nemám mít.“

„Ani já ne.“

Svlékli jsme se a vběhli před komáry do vody. Jirka mě stydlivě objal. Bylo to jiné, než ve dne. Přes den jsme se k sobě tiskli, jako bychom bez sebe nemohli být. Nyní jsme se jen drželi a čekali, co ten druhý udělá. Nakonec jsme vyšli z vody.

Jirka si lehl na deku, kterou vytáhl zpod sedla. Strhl mě k sobě se slovy: „Chraň mě, ať mě neuštípají.“

Komáři nám bzučeli u hlavy a my, snad ze slušnosti, jsme se na chvilku pomilovali. Dali jsme si přece slib? Pár pohybů, pár vzdechů, zvedli jsme se a zase jeli.  Ani pusu jsme si nedali.

„Na tuto noc raději zapomenu,“ opakovala jsem si v duchu. Věděla jsem, že se něco pokazilo a s Jirkou už nechci být. Nahlas jsem ale řekla: „Dej mi vědět, žes v pořádku dorazil domů.“

Mávli jsme si na pozdrav a já se vrátila do svého pokojíku. Od Jirky přišla za půl hodiny SMS: „Dorazil jsem v pořádku, jdu spát.“

Nikdy jsem na ni neodpověděla. Vše pro mě skončilo. To jsem si aspoň myslela.

Za necelé dva měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná. Jméno otce jsem neuvedla, vždyť jsem ho ani neznala. Stála jsem před otázkou, zda si dítě nechám, nebo půjdu na potrat. S kamarádkou jsem objela vesnice v okolí a snažila se Jirku najít. Je přece otcem dítěte? Nenarazila jsem na něj.

„Nemůže to náhodou být někdo z ubytovny?“ ptala se nakonec kamarádka. V nedaleké vesničce stojí ubytovna pro vzdálené pracovníky. Jsou to lidé z opačného konce republiky. Vydala jsem se tam. „Nevím to jistě, ale někdo takový tu byl,“ řekl jeden z ubytovaných. „Ženatý, tři děti. Vrátil se domů k rodině. Už tu nedělá.“

Ani já to nevěděla jistě. Rozhodla jsem se dát život svému dítěti. Daneček je krásný kluk a rád nosí šátky. Ví, co se ženám líbí.

Našla jsem si partnera, který si mě vzal i s dítětem. Máme spolu další dvě děti a jsme šťastní. Jen plavat v noci v přehradě jsem už nikdy nešla. Vím, jak to může skončit…