Náprava

Ženil jsem se z lásky. Z velké lásky. S Hankou jsme se potkali na vysoké a byl jsem z ní úplně paf. Neskutečně krásná dívka měla navíc stejné záliby jako já. Jezdili jsme spolu proto na vodu a v každé volné chvíli zpívali. Měl jsem studentskou kapelu, kterou její hlas neskutečně oživil. Zkoušeli jsme nejdřív v pronajaté garáži, později jsme jezdili na chatu jednoho z nás. Na té chatě se to tenkrát stalo. Jezdili jsme tam celá kapela, trávili jsme tam den, dva podle toho, jak jsme měli zrovna volno. Tenkrát všichni odjeli a my s Hankou jsme tam zůstali ještě jeden víkend. Byl to víkend jen pro nás.

Když mi Hanka řekla, že je těhotná, končili jsme vysokou. Já měl už zaměstnání, vlastně jsem z brigády při studiu podepsal jen řádnou zaměstnaneckou smlouvu, a Hanka jako těhotná pomáhala své tetě v její cukrárně.

Nevím, jak se to stalo, narodila se nám malá Petruška. Byl jsem hrdý na své dvě holky a nic nám nechybělo. Po pěti letech se ale naše láska někam vytratila. Kapela se rozpadla, na vodu s malým děckem jsme se taky nedostali a začali jsme se hádat. Prvotní láska přešla v nudný stereotyp. Do školky, do obchodu, s odpadky, večer byla Hanka unavená a najednou jsme si neměli co říct. Víc a víc času jsem začal trávit mimo domov. Přicházel jsem domů, když dcera už spala, a často i má žena. Když jsem se k ní přitulil, nijak mou snahu po blízkosti neopětovala. Nevěděl jsem, co se životem a začal opět vyhledávat staré kamarády.

Pak se to stalo. Potkal jsem dlouhonohou Martinu. Byla svobodná, bezdětná a krásná. Martina byla od mé ženy o pět let mladší a vždy měla čas. Začal jsem se s ní vídat skutečně nejdřív jen jako s kamarádkou. Od kamarádství s mladou ženou byl jen krůček k mileneckým schůzkám. Když se má nevěra proflákla a Hanka měla slzy na krajíčku, odešel jsem za Martinou. Byla svěží, bezstarostná a tolik jiná, než má sice krásná, ale věčně unavená, ustaraná a zodpovědná žena. Rozvedli jsme se.

Po půlroce přišla Martina s tím, že nechce se mnou žít jen na hromádce. Toužila se vdávat a být mou zákonitou ženou. Já po sňatku tolik netoužil. Jednou jsem se ženil i rozváděl, měl jsem už dítě. Proč si ale nevzít ženu, s kterou žiji? Nebyl důvod Martině její přání nesplnit. Chtěli jsme ale uspořádat nejdřív zásnuby. Ty zásnuby se konaly právě na chatě, kde vznikla naše Petruška.

Martina to pojala velkolepě. Pozvala si spoustu známých, kamarádek i členů rodiny. A já? Neměl jsem si koho pozvat. Mí přátelé byli i přáteli mé nastávající a dávno byli zvaní. Zatoužil jsem ale po tom, aby z toho všeho měla něco i má malá dcera. Pozval jsem proto Petrušku i s Hankou.

Má bývalá žena Hanka znala Martinu. Setkaly se jen párkrát, při předávání dcery, ale obě spolu, zdálo se, dobře vycházely. Martina nebyla proti, abych Hanku s Petruškou pozval.

Ten den byl na chatě šrumec. Byla tu spousta lidí. Vyhrávala hudba, všude plno kamarádů, když dorazila Hanka s Petrou. Obě vpluly do místnosti a z pouhé chaty uprostřed lesů jako by se stal palác. Vše se najednou rozzářilo. Hance to nesmírně slušelo. Jako by do místnosti vešla královna a za ruku vedla naši malou, krásnou princezničku. Neubránil jsem se, abych svou bývalou ženu lehce nepolíbil na tvář. To neuniklo Martině. Zkřivila tvář, ale nic neřekla. Po zbytek večera jsem se věnoval už jen Martině. To ona byla tou nejdůležitější, tou jedinou.

Ač byli všichni včetně Hanky a naší dcery zváni do chaty na noc, byla to právě Hanka, která na noc nezůstala. S usínající dcerou v náručí se chtěla rozloučit. Já ale chtěl mít u sebe aspoň maličkou. A tak jsem se chtěl s Hankou dohodnout. Sedli jsme si na chvilku u malého stolku v rohu a Petruška odběhla do vedlejší místnosti. Zaběhl jsem ještě do kuchyně pro něco k pití. Když jsem procházel kolem ložnice, kam odběhla malá, zaslechl jsem rozhovor. Malá Petra si zde hrála a vzala něco ze stolečku, co patřilo Martině. Ta malou tvrdě pokárala. Petra se rozplakala a Martina ji plácla po ruce.

„Ty budeš poslouchat mě!“ vřeštěla na malou Martina. Chtěl jsem zasáhnout. V tu chvíli si mě Martina všimla, přešla k Petře a chtěla ji konejšit. Holčička se jí ale vytrhla, utíkala za Hankou a řekla své mamince, že chce domů a nechce tu zůstat s tatínkem.

„Zlobila,“ řekla Martina s našpulenou pusou. Bylo zřejmé, že si mě všimla a chtěla situaci jen urovnat, aby vypadala jako hodná macecha.

Po návratu z chaty jsem doma neměl stání. Připadalo mi, že o svou dceru přicházím. Petra totiž odmítala chodit k nám. Pokud jsem si ji vyzvedl u Hanky, chtěla chodit po venku, jít na bazén, ale k nám domů, pokud tam byla Martina, nechtěla. Martina mi víc a víc vyčítala, že si víc hledím dcery, než jí. Žárlila na malou holku, která je mou vlastní dcerou!!! A Hance to stále tak slušelo. Byla to stále ta krásná, sebevědomá a empatická žena, do které jsem se kdysi zamiloval. Byla vlídná, mírná a nejednala zkratkovitě jako mladší a ukvapená Martina. Dva měsíce před sňatkem jsem se jí svěřil, že si nevím rady. Vyprávěl jsem jí o tom, že už nejsem tak pevně přesvědčený, že Martina je tou pravou. Pravou pro to, aby stála po mém boku.

„Asi jsi jen nervózní ze sňatku,“ usmála se. Ani náznakem mi Martinu nevymlouvala, nežárlila. Hanka stála pevně nohama na zemi a nechtěla mi stát v cestě za štěstím. Jiná by možná pomlouvala svou sokyni, ne tak Hanka. Byla smířená. Já ale víc a víc toužil ji pohladit. Večer jsem usínal po boku Martiny a myslel přitom na svou bývalou ženu. Co asi dělá? V očích naší dcery jsem viděl její pohled. Obě měly malinký nos a jemný tón hlasu. Má dcera byla zmenšeninou své mámy, kterou jsem ještě nedávno tolik miloval. A přestal jsem ji vůbec milovat? Čím víc jsem myslel na Hanku, tím víc jsem spatřoval nedostatky v chování Martiny. Ta se s mou dcerou téměř nevídala, a pokaždé, když se přece jenom setkaly, bylo z toho slzavé údolí. Petrušku Martina hubovala a nepřiměřeně trestala. A termín svatby se blížil. Řada věcí už byla zařízena.

Těsně před svatbou jsme se s Martinou hodně pohádali a já odešel z domu. Neměl jsem kde hlavu složit a má první cesta vedla…za Hankou. Přespal jsem tehdy v obýváku, k radosti naší dcery.

„A do školky dnes půjdu s tatínkem,“ usmála se na mě dcera ráno bezelstně. Nedokázal jsem jí její přání nesplnit a vzal si volno v zaměstnání. A ne jen ten den. Nakonec jsme se vypravili na takovou malou dovolenou, jen my tři. Už dlouho jsme takhle nikde nebyli. Stanovali jsme ve známém kempu, kam jsme jezdívali za svobodna, a bylo nám krásně.

Sice jsme nestihli svatbu v termínu, ale svatba přece jen byla. Pochopil jsem včas, že zamilovat se do mladší Martiny bylo unáhlené, když tak zcela neumřela láska k Hance. Od té chvíle zase vstala z popela. Ano, naše láska jako by jen spala a náhle se probudila. Dcera povyrostla a my mohli zase vyrážet na vodu a plnit si své sny. Opět jsme se smáli, tiskli k sobě a šeptali si slůvka plná něhy. Vrátil jsem se zpět, stál opět nohama na zemi a věděl, kam patřím. A než naše dcera nastoupila do první třídy do školy, byli jsme opět manželé. Vzali jsme se s Hankou podruhé. Pochopil jsem, kde je mé místo a kde budu šťastný, a Hanka mi odpustila. Jsem přece táta její dcery, a na té záleží především.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10