Náročný týden

Před týdnem se u nás konal dětský maškarní ples a jelikož můj malý velký chlap letos začal chodit do školky, bylo jasné, že se na ples půjdeme podívat taky. Když jsem uvažovala, jakou bude mít malý masku, narazila jsem na dětské policejní kalhoty a jelikož Šimonkův dědeček pracuje u policie, řekla jsem si, že vezmu nějakou jeho starší košili a přešiju ji, tak aby ji měl malý dobrou. S taťkou jsme se pořád míjeli a košili jsem od něj dostala až zhruba týden před dětským plesem.

To mi ale v práci směny vycházely tak, že jsem měla volno jen ve středu. Řekla jsem si, že ve středu košili ušiju, budu na to mít celý den, kdy bude malý ve školce, to přece musím stihnout. V úterý večer jsem si ale vzpomněla, že ve středu musím k lékaři. Od lékaře jsem se vrátila až někdy po poledni a hned jsem začala košili stříhat na kousky, ze kterých jsem ji chtěla sešít. Jelikož nemám šicí stroj, musela jsem se do toho pustit ručně a to zabere trošku víc času, začala jsem tedy hned. Něco jsem stihla, ale pak jsem musela pro malého do školky. Odpoledne jsme strávili venku a já si řekla, že zase kousek ušiju večer a pokračovat budu zbývající večery po práci. Večer se mi podařilo usnout zároveň se Šimonkem, tak jsem neušila nic.

Ve čtvrtek večer, když jsem přišla z práce, mi chyběla došít ještě hodně velká část a jelikož jsem to nechtěla došívat na poslední chvíli, tak jsem košili dodělala. Skončila jsem někdy kolem půl 1 v noci a hurááá do postele. To jsem si myslela, než jsem tam došla. Když jsem si lehla, tak už se mi ani nechtělo spát a nakonec jsem usnula až kolem 3 hodin. V půl 5. vstával přítel na ranní, to vždycky vzbudí jeho budík i mě a jako obvykle jsem pak už neusnula. V půl 8. jsem odvedla malého do školky a jela do práce. Ještě v poledne jsem se v práci divila, že nejsem vůbec unavená na to, co jsem naspala. Odpoledne to už na mě přišlo. Chvílemi se mi už málem zavíraly oči, ale nějak jsem to ještě rozchodila. Večer, když zbývalo jen nakrmit zvířata (pracuji ve zverimexu), bylo už všechno v pořádku. Zbývalo už mi jen dát chameleonům cvrčky. Nachystala jsem si je a pak se přišla zeptat paní, kde najde seno, ukázala jsem jí to a pokračovala jsem ve své práci...

Sypala cvrčky rybičkám. Nějak jsem se spletla a místo abych je dala do terária s chameleony, odnesla jsem je do akvária s neonkama. Když jsem si uvědomila, kam jsem cvrčky vlastně nasypala, už bylo pozdě. Nakonec jsem si musela rybičky zaplatit, vzít domů a celé akvárko pořádně vyčistit. V práci jsem teda nakonec zůstala skoro o hodinu dýl a zaplatila za rybičky - naštěstí jich bylo jen 6 -, takže jsem zaplatila 76 korun. Kdyby bylo akvárko plné, už by to bylo s cenou trošku horší. Rybičky jsem doma vypustila do hrnce, akvárko doma totiž nemám. Ráno jsem se divila, že všechny přežily, tak jsem je zavezla taťkovi, ať si je vezme k sobě do akvárka a žijou pořád. Takže to nakonec nedopadlo tak hrozně. Rybičky přežily, chameleoni dostali nové cvrčky a syn měl masku hotovou.