Náš druhý měsíc ve škole

První říjnový týden se nesl  ve znamení spousty jedniček, paní učitelka to ten týden rozjela – nebo spíš, všechny paní učitelky, které Týna má. Podle naší paní učitelky jsou různé velikosti jedniček. Od linky k lince je práce bez chyby a pěkná. Velmi vydařená nebo obtížná je s prémií (hvězdička). Pokud jsou nějaké chybičky, známka je menší a musí se zlepšit, aby vyrostla. Vykřičník znamená, že jsem se snažil-a, ale moc to nešlo. Prý děti vědí, že důležité je snažit se. Každý z nich  něco neumí, proto chodí do školy.

Ve třídě razí heslo – Správný školák je ten, který se snaží. Úterý se neslo v podobném duchu jako pondělí. Středa patřila tradičně ZUŠce – chodí tam moc ráda. Čtvrtek byl zlomový – zkusily jsme napsat DÚ rovnou načisto a netrénovat – a bylo to super, byla na sebe pyšná, že se jí to povedlo napoprvé  – ale po pravdě, nebylo moc času, měla první kroužek mažoretek – byla nadšená, tak myslím, že nebude problém s nechutí a nevolí.

Druhý říjnový týden utekl ani nevím jak. V pondělí při hudební výchově prý velmi zlobili, proto neměli v žákovských knížkách razítko za dobré chování (každý den dostanou jedno malé, mimo známek, a v pátek se promění ve velké). Ptala jsem se na to Týny, tak prý polovina zpívala u piána – ona mezi nimi (čemuž věřím, ráda a krásně zpívá) – a zbytek jim do toho vykřikoval. Tak to odnesli jako celek. V úterý psala pí uč. v e-mailu, abychom na papír napsali, zda souhlasíme s pediatrickým vyšetřením – souhlasili jsme, ač chodíme na všechny preventivky, je lepší, že ji zkontroloval ještě odborník. Ve středu mi volal z práce manžel, jestli nechceme jít s dědou do cukrárny – dělali blízko. Říkám, že ne, protože přeci máme ZUŠku. V 15:00 ženu Týnu obouvat, v 15:30 to začíná – a rychlou chůzí to máme dobrých 20 minut… V 15:25 jsme se dohnaly ke škole, a já si náhle uvědomila, že ejhle – ONA DNESKA NENÍ.  V předchozím týdnu nám pí. uč. říkala, že jedou do nějaké spřátelené školy do Polska, tudíž výuka odpadá – takže jsem volala mužíkovi, že do cukrárny tedy jdeme. Ve čtvrtek jsem rostla z DÚ – co Týna předváděla při psaní – opravdu jsem rostla... Do cvičného sešitu krásná práce – a do písanky? Děs a hrůza.

Náš další týden se nese v duchu čtení, psaní písmenek, a konce relativního klidu.

 Ve třetím říjnovém týdnu jsme začaly dalším dílem písanky – tentokrát už s písmenky     – i, u, e, a… Každý den jsme s Týnou psaly jedno písmeno. Denně máme číst – buď ve slabikáři – nebo v pracovním sešitě ke slabikáři. V matematice se též posunuli kousek dál – sčítají, odčítají do 6 – a to Týnu baví, i když občas se jí to poplete.  Hlavně díky těm obrázkům – na mě je ta jejich matematika moc barevná.  Středa se tradičně nesla hlavně ve znamení ZUŠky – byla na sebe pyšná, že se naučila houslový klíč.

Ani nevím, jak tenhle, už 8. školní týden utekl, přijde mi, že to jde tak nějak mimo mě.      S úkoly už problémy nejsou, nemusíme tolik nacvičovat, v počítání je to taky O.K. – čtení jde více  než na 1 – tenhle týden má z něj  již dvě  1* podtržené. Tam z ní mám velkou radost.     V úterý se fotili, vánoční focení – a já se ve 12:00 klepla do hlavy, že jsem na to úplně zapomněla, a ani jsem nevěděla, co měla na sobě. Tak jsem zvědavá, jaké ty fotky budou.  Ze ZUŠky máme za domácí úkol trénovat dvě noty, a na kroužku mažoretek čekáme stále na hůlku – jdou sem až odněkud z Austrálie – a někde je prý drží na hranicích.  Ale prý už budou příští týden – tak snad :-) 

Miney777 - čtenářka
ChytráŽena.cz