Tatínek našeho pejska zbožňoval, nebyl to žádný domácí pejsek, ale „hlídač“ zahrady a vždycky na nás vrtěl ocáskem, když jsme se blížili k zahrádce. Byl strašně vděčný za všechno, nikdy nikoho nepokousal ani na nikoho nevyjel. Byl spíše přítulný a rád chodil na procházky, hlavně když to bylo kolem řeky a on si v ní mohl zaskotačit. Žil s námi krásných 15 dlouhých let a my si s ním užili hodně legrace. Dokonce v zimním období nechal naše kočky, aby se mohly schovat k němu do boudy a aby nemrzly venku. Byli tam schouleni v klubíčku. Bylo to naše štěstí a strašně rádi jsme za ním chodili na naši zahrádku.

Otec byl ze začátku proti, ale když jsme mu řekly, že mají pejska a že bychom mu daly jméno Ťapka, měly jsme vyhráno. Tatínkovi roztálo srdce a dokonce šel s námi si pejska vybrat. Když jsme vkročili do brány paní pošťačky, hned při vstupu bylo jasno, koho si bereme domů.
Náš druhý Ťapík tatínkovi zaskákal po noze a ten už ho nepustil. Nesl si ho domů jako svátost a náš mazlíček už je s námi 5 let. Samozřejmě bouda pro něj byla zbytečná, protože je gaučák :D Má i svou vlastní postel a doma všude své místo.
Ahoj07 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz