Noční rozruch

Příběh, který Vám popíšu, se stal teď v létě.Bydlíme ve městě, v klidnější čtvrti, kde jsou převážně rodinné domy a jen pár menších bytovek. Jsme třetí dům od konce naší ulice, která navazuje na rušnější hlavní cestu.

Z té hlavní cesty je vchod do jednoho menšího penzionu, který je zároveň i posledním domem v naší ulici, ale jako rohový má vchod za rohem. Penzion slouží přes den hlavně jako restaurace a na nocleh, je tam pár pokojů, které využívají hlavně nějací obchodní cestující, nebo kolem projíždějící, co potřebují ubytování na jednu noc. Máme o tom trochu přehled, protože z naší strany je parkoviště, které využívají i návštěvníci penzionu.

V jeden pozdní vlahý letní večer jsem seděla v obýváku, na klíně noťásek, dcera se dívala na něco v televizi, manžel už šel spát.

Najednou jsme uslyšely jakoby nějaké tlumené rány, zpozorněly jsme, ztišily televizi, ale bylo ticho. Tak si myslím, že asi něco spadlo u sousedů na dvoře nebo v garáži. Za chvíli se to však zopakovalo, tak jsem vyšla na dvůr, zjistit, odkud to jde, ale zase bylo ticho. To ale netrvalo dlouho a rány byly znova a intenzivnější. Tentokrát se dalo rozpoznat, že jdou z ulice. Tak jsem otevřela okno, ale nikde nebylo nikoho vidět, když vtom se to ozvalo znova, tentokrát ale to byl jiný zvuk, jako když třískáte něčím o kov.

To už byla v okně i dcera, hluk se rozléhal do nočního ticha, bylo asi půl hodiny před půlnocí. Sledovala jsem okolí, nikde žádný člověk, když vtom to začalo už bez přestání znova. Zazdálo se mi, že jsem zahlédla pohyb uvnitř dodávky zaparkované přes ulici na parkovišti před našimi okny. Zaměřily jsme teda pozornost na ni a vážně, ty rány vycházely z ní. To už se z oken bytovky naproti ozývaly různé pokřiky jako např. „Zbláznil jsi se?“ „Zavoláme policii!“ „Nevíš, že je noc?“ a další, které se ani nedají publikovat. :)

To už se objevil u nás i vzbuzený manžel a ptal se, co se děje.

„Myslím, že je někdo zavřený v té dodávce a pokouší se dostat ven,“ řekla jsem mu. Bouchání mezitím bylo už tak intenzivní a silné, že víc to už nešlo.

Manžel si natáhl narychlo kraťasy a vyšel ven na parkoviště. Jak se objevil u okýnka auta, tak lomoz přestal. Co říkal dotyčný, jsme neslyšely, to nám pak manžel zreprodukoval.

Vypadalo to asi takhle.
Jak došel k okýnku, tak byl tam chlap, který na něho přes zavřené okno křičel, že je tam zamčený, ať mu pomůže ven.
„Kdo vás tam zamkl?“ ptal se ho. Chlap mu říkal, že kolegové, že ale neví, kde jsou, že on ani neví, v jakém je městě, ale že jestli je někde poblíž nějaký hotel nebo motorest, nebo něco takového, kde se dá přespat, že budou tam.

Tak manžel šel vedle do penzionu, kde fungoval už jen noční bar a ani ho tam nechtěli pustit. Nakonec se barmanka šla zeptat, jestli je tam někdo z dodávky, co stojí na parkovišti. Byli tam tři chlapi, jeden vyšel ven a manžel mu řekl, co se děje.
Ten s úplným klidem řekl: „Jo, my o něm víme, on cestou zaspal, tak jsme ho tam nechali a vzali jsme všechny jeho věci, že předtím, než půjdeme spát, se pro něho vrátíme.“

My z okna jsme už jen viděly, jak zablikala světla, píplo dálkové ovládání a hned na to se otevřely dveře a spíš vypadl než vystoupil chlap robustní postavy.

Opřel se zády o strom a v předklonu lapal po dechu. Pak jsme ještě slyšely, jak kolegovi říkal, že se vzbudil, v autě bylo strašné dusno, zjistil, že nemá mobil, nevěděl, kde je ani kolik je hodin a jak dlouho tam byl, a že se mu začínalo těžko dýchat, tak začal bouchat nejdřív pěstmi o dveře a jak se mu dýchaní zhoršovalo, začal hledat něco, čím by udělal větší rámus. Pak mu ukazoval nějakou trubku, nevím, co to bylo, že tím pak začal bušit intenzívněji o kovové části a když nikdo nepřišel, tak v panice už bouchal nepřetržitě. Co mu kolega odpověděl, slyšet nebylo, pak už jen zamkli auto a oba společně odešli do penzionu. Asi si taky sedl s ostatními do baru, kde jim vynadal, co mu to udělali.

My jsme pak kroutili nechápavě hlavami nad tím, proč ho tam nechali, nebo že se o něho aspoň nezajímali a ten hluk, který dělal, aby je na sebe upozornil, přes hudbu v baru ani neslyšeli.

Ráno jsem je zahlídla, jak všichni nastupovali do auta a odjeli.

Areiv - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

Hodnocení


	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10

Noční rozruch

Další fotografie ke článku Noční rozruch: