Noční volání

Mám ráda svou práci, a to moc. Občas se ale i tady stanou věci, které nejsou příjemné.

Pracuji jako THP, ale v nepřetržitém provozu. Nechci uvádět přesnou pozici. Sedím ale většinu času u počítače, mám hodně zodpovědnosti a nepravidelné směny, včetně nočních.

Jednoho dne jsem přišla do zaměstnání na ranní směnu. Tehdy jsem byla volána k naší vedoucí. Nebyla jsem si vědoma toho, že bych udělala nějakou chybu nebo se dopustila byť jen špatného chování ke klientům. Přesto jsem kráčela ke kanceláři své nadřízené s obavou. 

V práci využíváme služební mobilní telefon i pevnou linku. Mobil je společný pro všechny, zůstává na pracovišti. Na ten údajně volala nějaká žena s tím, že byla obtěžována nočním voláním právě z našeho čísla. Bylo to na mé noční směně, v čase 2:37 hod. Telefon využíváme na volání velmi málo. Spíše slouží pro přijímání hovorů od klientů. Byla jsem si proto jistá, že já tu noční nevolala. Paní prý nadávala a vyhrožovala policií. 

„A co jí volající řekl?“ ptala jsem se vedoucí. Protože telefon byl po celou směnu u mě na stole a nikdo jiný k němu neměl přístup.

„Nic. Ta žena hovor nepřijala. Ale zřejmě jde o nějakou narušenou ženskou,“ shrnula vedoucí.

„Vše se dá přece vysledovat v seznamu volání?“

Problém byl v tom, že paní údajně volala z jiného čísla, ne ze svého soukromého, na kterém byla obtěžována. Žena se chtěla vyhnout identifikaci. Nechápala jsem, když tvrdila, že jsem jí volala já.

V seznamu volaných čísel, samozřejmě, nebyl žádný hovor. Přesto žena za pár dní skutečně podala trestní oznámení „na neznámého pachatele“. Svědomí jsem měla čisté, i tak jsem musela vypovídat na policii. Všichni, včetně naší paní vedoucí, věděli, že jsem čestná a nemám důvod volat cizím lidem, z pracovního telefonu a ještě uprostřed noci. Stín pochybností mohl ale přetrvávat.

Žena, které jsem údajně volala, byla velmi urputná. Na policii mi řekli, že má žárlivého partnera, který ji následně obvinil z nevěry. To sice leccos vysvětlovalo, ale přesto jsem jí nevolala. Myslela jsem si, že si vše vymyslela.

Později přišlo vysvětlení, protože policie musela zažádat o seznam volání přímo operátora telefonní sítě.  Na její číslo skutečně někdo tehdy v noci volal. Paní si číslo zapsala. Udělala ale ona sama chybu, a to, že si číslo špatně opsala. Jedno číslo prostě nesouhlasilo. Konečně ze mě spadl stín viny. Omluvy jsem se od ženy ale nedočkala. Byla urputná a nervózní a vlastně nešťastná.

Život jde dál a já dál pracuji ve svém zaměstnání, které mám ráda. Občas, když je mi smutno, si vzpomenu na onu paní. Jsem totiž sama, po mnohém zklamání partnera nechci.  A při představě, že bych musela vysvětlovat každé zazvonění telefonu, ho snad už ani hledat nebudu.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10