Nordic Walking víkend v Teplicích nad Bečvou

Nemám ráda novoroční předsevzetí. Osobně si myslím, že když chce člověk něco ve svém životě změnit, má se začít snažit hned a nečekat s tím na Nový rok. Přesto jsem se na sebe naštvala právě mezi vánočními svátky a jedno novoroční předsevzetí si dala. Více pohybu!

Číslo na osobní váze bylo už tak vysoké, že jsem měla strach ho říct si nahlas. Trpaslíci ve skříni mi zmenšili všechno oblečení a veškerý můj pohyb v práci vykonávají ruce na klávesnici počítače, když pominu občasnou procházku od stolu ke kopírce. Když jsem to všechno zhodnotila, poprvé v životě jsem si opravdu dala novoroční předsevzetí. Měla jsem štěstí. Když jsem na Nový rok telefonovala kamarádce, abych jí popřála, shodly jsme se na tom, že začneme chodit na pravidelné procházky. „Pro začátek to není špatný nápad,“ pomyslela jsem si. Domluvily jsme si hned první termín. Kamarádka dorazila přesně v šest a přinesla s sebou nordicové hole. Ukázala mi, jak se správně používají a vyrazily jsme.

Měla jsem strach, že ani toto předsevzetí nesplním, že to zaskřípe a naše procházky stejně vezmou za své jako vše, co člověk nejdřív dělá s nadšením, které pak opadne. Ale ne! Moc se mi naše chození líbilo. Koupila jsem si vlastní hole. Pravidelně jsme chodily třikrát týdně. Později bohužel jen dvakrát, protože prostě jiné povinnosti nás občas dostihly a musely jsme naši domluvenou procházku zrušit. Přesto jsme se po roce musely pochválit, že stále chodíme, nepřestalo nás to bavit. Ba naopak. Kdyby tak bylo víc času, chodily bychom ještě víc. Kamarádka je mnohem zdatnější a kromě výletů se mnou ještě dělá Nordic Walking s jinými nadšenci, jejich chůze je rychlejší a procházky mnohem delší. A tak mi nabídla, jestli s ní a ostatními nechci absolvovat jeden NW víkend. Souhlasila jsem. Ono mi víc pohybu opět prospěje.

Náš NW víkend se uskutečnil v červnu v krásném lázeňském městečku Teplice nad Bečvou. Sešli jsme se všichni v penzionu v pátek odpoledne. Ubytovali jsme se, sbalili do baťůžků pláštěnky, vytáhli hole a vyrazili jsme na první odpolední výšlap. Naše instruktorka zvolila první nenáročnou asi pětikilometrovou trasu volným tempem, abychom si zvykli. Bohužel nám nepřálo počasí, terén byl hrozně rozmočený a blátivý a občas to pořádně klouzalo. A posledních pár minut před koncem jsme pořádně zmokli. Ale už po této první procházce jsem nelitovala, že jsem jela.

Nutno říci, že jsem si po celý víkend pořádně odpočinula. Nemusela jsem se starat o domácnost, nemusela jsem vařit, na čerstvém vzduchu jsem si pořádně pročistila hlavu od všech účtařských starostí. Hned první den večer po večeři jsem si dopřála masáž. Večer jsme seděli v restauraci u čaje a klábosili.

V sobotu ráno ještě před snídaní se nás pár dobrovolníků vydalo na rozcvičku – procházku lázněmi. Když jsme šli podél řeky Bečvy, neměli jsme zrovna dobrý pocit. V noci opět pršelo, předpověď nebyla růžová a řeka byla vysoko, široká, špinavá, divoká, plná větví. Rozhodli jsme se, že na hlavní výšlap dne vyrazíme hned po snídani, dokud neprší. Procházeli jsme přírodní rezervací Hůrka u Hranic. Doškrábali jsme se do kopce až k Hranické propasti. Když jsme udělali pár fotek, pokračovali jsme v cestě lesem až na kraj Hranic. Cestou jsme prováděli různá protahovací cvičení, aby svaly vydržely. Pěkná zastávka byla na vyhlídce u sv. Jana, odkud byl pěkný výhled do okolí, zejména na řeku Bečvu. Procházka lesem byla báječná. Les nás schoval před mrholením. Když jsme ale vyšli z lesa, po pár minutách začalo opět pršet, a tak jsme poslední kilometr stihli promoknout skrz na skrz. Zahřálo nás posezení v penzionu u teplého čaje či výborné kávy.

Odpoledne jsme navštívili Zbrašovské aragonitové jeskyně. Byla jsem nadšená. Mám jeskyně ráda a toto zpestření víkendu jsem uvítala. Po prohlídce jsme měli volno. Každý si ho nějak užíval – v restauraci u kávy, na pokoji u knížky, jak se komu líbilo. Počasí se neumoudřilo a pršelo celé odpoledne a noc.

V neděli ráno se někteří účastníci víkendu rozhodli, že už na další výšlap nepůjdou a po snídani odjeli domů. Zůstalo nás pět a paní instruktorka. Vyrazili jsme na poslední výšlap. Chvíli to vypadalo, že se nám konečně poštěstí trochu lepší počasí, ale po čtvrt hodině se rozpršelo a my jsme zažili opravdu dobrodružnou túru okolím Teplic. Naštěstí nám nebyla zima, déšť byl prudký, ale teplý. Jen jsme občas museli zdolat nějakou tu překážku. Tam, kde při trasování viděla instruktorka slabý potůček, se valila divoká voda, kterou jsme museli přebrodit. Tráva po dešti byla vysoká a mokrá a šlehala nás do nohou. Občas se nám poštěstilo uklouznout na podmočeném terénu a ozdobit nohavice bahnem. Neztráceli jsme ale dobrou náladu. Unavení, mokří a špinaví jsme dorazili zpět do penzionu. Ale paní majitelka pro nás měla pochopení a dovolila nám se ještě vrátit na pokoje, vysušit se, osprchovat, převléknout do suchého oblečení. Teprve pak jsme se rozloučili a vydali jsme se domů.

Musím říct, že jsem se vrátila nadšená a zrovna dnes jsem potvrdila přihlášku na další takový víkend na příští rok. Jsem šťastná, že mám skvělou parťačku na chození a za pár dnů zase na Nový rok si můžeme říct, že stále své předsevzetí plníme, pokračujeme v chození, i když není někdy jednoduché se dohodnout na společném volném čase. Nevzdáváme to. Někdy jdeme jen jedenkrát týdně, ale stále chodíme. Občas se k nám někdo přidá a já doufám, že v příštím roce se nám podaří vytrvat a chodit více.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete