Ocásek pro draka

Byl jsem s rodinou na dovolené v jednom penzionu na Šumavě. Penzion měl několik pokojů pro hosty, mezi kterými byli mladí cyklisté, dva starší důchodci, několik turistů, mladá maminka s asi tříletým synem a asi tři manželské páry. Hned první den mě zaujal malý hošík osamělé maminky.

Vídali jsme se vlastně jen u jídla v hlavní jídelně penzionu, a pak také občas na bazéně, kterým byl náš penzion vybaven. Jídelna penzionu byla ozdobena několika plakáty s krajinkami. Nikdo z nás si toho asi nevšiml, až na malého chlapce, syna osamělé ženy. Jmenoval se Filípek.

Tehdy Filip po večeři přistoupil k jednomu z plakátů a ukázal do jeho rohu. „Mami, co to je?“

V rohu byl vyvedený obrázek, kterému jsme my dospělí rozuměli. Nikoli tak Filípek. Na plakátě byl vyvedený červený kosočtverec s čárkou uprostřed. Bylo znát, že svou maminku uvedl synek do rozpaků. Celá zrůžověla a snažila se odvést synovu pozornost jinam. Ten se ale nevzdával a požadoval vysvětlení.  „No, Filípku, to je drak,“ napadla ženu nakonec spásná myšlenka. „Drak? Takový, co létá na nebi?“

„Ano, přesně takový, jaký ti vyrobil na podzim dědeček,“ odpověděla maminka. Myslela si, že má zpověď za sebou. Malý Filip se ale nevzdával. Ač jsme už byli všichni po večeři, z jídelny se nám najednou nechtělo. A tak jsme seděli u stolu a čekali, co ještě přijde.

„Maminko, ale tomu drakovi chybí ocas! Každý drak musí mít přece ocas!“ Několik hostů se nahlas zasmálo.

„Tak tento ocas nemá. Třeba si ho někde utrhl?“ řekla maminka a obléval ji pot.

Filip byl zvídavé dítě, a tak pokračoval: „Maminko, ty jsi měla někdy draka?“

„Určitě.“

„A měl ocas, že? Určitě jsi měla i ocas!“ Maminka se rozhlédla. Byla zoufalá. Vysvětlila synkovi, že měla draka s ocasem a vymluvila se, že je už unavená a musí jít spát. Poté matka se synem z jídelny odešli.

Dva dny byl klid a my pomalu na příhodu s „drakem“ zapomínali. Až jeden den bylo ošklivé počasí a my všichni trávili čas na penzionu, protože venku pršelo. I malý Filip byl nejdřív na bazéně, po obědě si ale chvilku hrál v jídelně. Byl tam sám bez maminky, neměl se kde ztratit. Maminka si alespoň na chvilku odpočinula.

Když se večer podávala večeře, smál se i číšník, který nás obsluhoval. Nikomu z nás totiž neuniklo, že obrázek v rohu plakátu na stěně poněkud změnil vzhled. Malý Filípek si v jídelně maloval, a jak byl ve své tvůrčí činnosti, nezapomněl přimalovat onomu divnému drakovi v rohu plakátu pestrobarevný ocas. A tak se „drak“ dočkal svého ocásku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10