Nedůvěřivě jsem zavolala na uvedené tel. číslo. Ozval se příjemný mužský hlas a potvrdil mi, že se jedná opravdu o domácí práci. Žádné prodeje ani předváděcí akce. Ještě se mě zeptal, jestli jsem manuálně zručná a to mě přesvědčilo, že bych to mohla zkusit.
A tak jsem šla na konkurz. Konal se v nádherném domě na nábřeží Vltavy. A opravdu se jednalo o domácí práci. Majitel firmy nám všem zájemcům rozdal cínové odlitky rytíře na koni, vybrali jsme si barvy a odešli domů s tím, že přineseme hotový výrobek za tři dny a pan šéf se rozhodne, koho z nás přijme a svěří mu další práci. Nebylo to jednoduché, kůň měl přes sebe takový ten obleček, co mívali na rytířských kláních, rytíř měl brnění, co se zdobilo zlatou barvou. Kůň samozřejmě postroj, také zdobený zlatem.
Moc a moc jsem se snažila, a opravdu, můj koník a rytíř se líbili a já jsem dostala další práci. Bylo mi slíbeno, že až zvládnu pořádně koně a rytíře, bude mi svěřena práce jemnější a také lépe placená - šachy. Je pravda, že mě koně moc nebavili, na ty jejich hábity se totiž musely malovat čtyři stejné erby. Zjistila jsem, že mi jdou nejlépe kříže, tak jsem vyráběla samé Křižáky. Ale byl mezi námi i člověk, který s přehledem vymaloval na koně čtyřikrát znak Prahy. Z duše jsme ho nenáviděli, neboť nám ho dával pan šéf neustále za příklad.
Moc a moc jsem se snažila, a opravdu, můj koník a rytíř se líbili a já jsem dostala další práci. Bylo mi slíbeno, že až zvládnu pořádně koně a rytíře, bude mi svěřena práce jemnější a také lépe placená - šachy. Je pravda, že mě koně moc nebavili, na ty jejich hábity se totiž musely malovat čtyři stejné erby. Zjistila jsem, že mi jdou nejlépe kříže, tak jsem vyráběla samé Křižáky. Ale byl mezi námi i člověk, který s přehledem vymaloval na koně čtyřikrát znak Prahy. Z duše jsme ho nenáviděli, neboť nám ho dával pan šéf neustále za příklad.
Ale pak už jsem dostala k malování šachy a to byla krásná práce. Nebyl to jen jeden druh - byly šachy královské, lovecké, pohádkové, dvorní, keltské, trpasličí, barbarské atd., atd. Nejkrásnější byly lovecké - všechny postavičky v loveckých kostýmech, místo pěšáků lovečtí psi, místo věží staré stromy, místo koní jeleni. Pochopitelně nebyly černobílé, ale třeba béžovo-hnědé, nebo se zelenými detaily, všechno zdobené zlatem. Na rozdíl od rytířů v plechu měly tyto postavičky obličeje - velké asi jako čtvrt nehtu a malovali jsme jim oči a obočí, ústa, každá hlavička měla i jinou barvu vlasů. Ve volbě barev nám šéf nechával volnou ruku, jen musely být snadno rozlišitelné, které představují černé a které bílé.
Později jsme malovali i různé vojáčky, dámy na koních, betlémy a spousty jiných figurek. Tyto výrobky se prodávají většinou v kamenných obchodech na Malé Straně, nebo na Hradčanech, Karlštejně či Křivoklátu. Nejsou nejlevnější, například nejmenší šachy stojí okolo 2500-3000 tisíce, figurka vojáčka kolem sta korun.
Tuto práci jsem dělala asi tři roky a moc mě to bavilo, navíc jsem se u toho mohla věnovat doma dcerce. Pak se ale změnil majitel firmy a podmínky už nebyly tak výhodné, a tak jsem si našla práci jinou. Škoda, že takových opravdových domácích prací není víc.
Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz