Oslík pro psí štěstí

Naše babička Bětka byla velmi nóbl dáma. Vkusně se oblékala, vždy doplnila svůj výsledný vzhled o vhodné doplňky a s nemalou péčí se starala i o domácnost. Její obývací místnost zdobily sochy známých umělců, vázy na květiny vykouzlily ruce věhlasných designérů a nábytek v místnosti se zrodil z neméně známých kolekcí. Mezi obrazy na stěnách byste nalezli autorská díla věhlasných umělců. Potrpěla si na přepych, luxus, ale měla v sobě i jistou dávku extravagance. Rozhodně to nebyla žádná stará babka, která by neměla vkus. Šmrncovní účesy by jí mohly závidět mnohem mladší ženy, které si je z ostychu a nedostatku sebevědomí nemohly nebo nechtěly dovolit. To babička Bětka si dovolila vše, až nám občas přecházel zrak.

Vyrobila si například odkládací stolek ze starého, již nefunkčního šlapacího šicího stroje. Sama si ho natřela výrazně fialovou barvou, nalakovala, doplnila malý šuplíček na nitě výraznou úchytkou ve tvaru hadí hlavy…a ono to kupodivu bylo nádherné. Takto si přizpůsobila k obrazu svému i další již nefunkční předměty. Na balkóně měla květiny zasazeny do porcelánových misek, které by se leckdo bál použít na sváteční kafe či čaj.

„Když ony jsou tak krásné, hodily se mi ke květinám,“ odpovídala Bětka s bezelstným úsměvem dítěte.

Babička Bětka měla úchylku v nakupování. Ráda utrácela za vše, co by zkrášlilo ji nebo její domov. A tak jednou narazila ve velkém obchodním domě na zajímavý předmět. Byl jím plastový oslík sahající až po kolena. Ihned ho ve svých představách viděla ve své předsíni. A tak ho zakoupila. Jako nějakou vzácnost si předmět odnášela domů, naaranžovala ho vedle botníku a na záda oslíka umístila dřevěnou polici. Na ni postavila květináč s azalkou. Oslí uši využila místo věšáčku na pásky, řemínky a skládací deštník, který měla v předsíni vždy po ruce. Oslík do interiéru skvěle zapadal. Byl moderním pojetím její umělecké duše. Bětka byla nadšená.

Hned druhý den se oslíkovi obdivovala sousedka. „A to nevíš, Helenko, kolik stál. Vždyť byl za pakatel!“ pravila Bětka a Helenku div neomývali. Helenka byla klasická důchodkyně, která pro pírko přes plot skočí. Nechápala babiččinu rozhazovačnost a už vůbec nechápala, kde na to Bětka bere. Vždyť ona se svým důchodem stěží vyžila. Jenže naše bábi Bětka jedla skromně, chodila zásadně pěšky, a tak si mohla dovolit občas nějaký módní výstřelek nebo doplněk do bytu. Jen kabelek měla víc než sekretářka. Oslík se jí tuze líbil. Proč by si ho nekoupila?

Po dvou dnech jsme přišli babičku navštívit s naším Maxíkem. Maxík chodil k babičce rád. Vždy pro něj měla něco na zub. Oblíbil si navíc její balkón, kde se vyhříval na sluníčku. Tentokrát ho ovšem něco zaujalo hned v předsíni. Když viděl oslíka vedle botníku, nebyl k udržení. Vyskočil na plastové zvíře, shodil přitom polici i s květináčem s azalkou, a před zraky nás všech se jal vykonávat pohyby, ke kterým mu velela příroda. Babička byla na mrtvici. Všude byla hlína a nepořádek, Maxík se ale nenechal vyrušovat. Když jsme si všimli objektu jeho zájmu, nemohli jsme udržet smích.

„Tak on mi tu udělá takový nepořádek, a vy se tomu ještě smějete?“ zlobila se babička. Přes slzy jsme neviděli, nemohli jsme popadnout dech, museli jsme se nejdřív trochu uklidnit. Až pak jsme vzali babičku stranou a opatrně jí vysvětlili, co si vlastně koupila. Oním oslíkem byla hračka pro pejsky a jejich nutkavou potřebu. Na bříšku oslíka jsme pak našli nápis „Hot Doll“ čili psí milenka. Ano, naše babička si koupila vskutku neobvyklý doplněk domácnosti, sexuální hračku pro psy!

Babička byla tou zprávou tak rozlícená, že oslíka nakonec Maxíkovi věnovala. A my jí koupili úplně jiný, krásný dřevěný lakovaný stoleček. Na něm stojí azalka dodnes.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10