Likér ořechovka - nejoblíbenější receptyLikér ořechovka - nejoblíbenější recepty Halloween v roce 2024Halloween v roce 2024 Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025Školní rok a prázdniny ve školním roce 2024/2025 Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online !
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Narozeninový poklad
Soutěžte o výhry za
více než 150 000 Kč
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Pátek 01.11. 2024
Dnes má svátek Felix
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Chytrá žena

Penzion v horách

9. 06. 2013 | Vaše příběhy

Když měl syn pět let, vydali jsme se sami, jen s naším psem, na dovolenou do jednoho útulného penzionu v horách. Od úmrtí manžela jsme nikde na noc nebyli. Troufla jsem si s malým Lukášem pouze na jednodenní výlety někam do civilizace, jako je např. zoo, aquacentrum atd. A protože miluji hory a chtěla jsem této vášni naučit i syna, jednoho dne, kdy jsem byla obzvlášť odvážná, jsem vyrazila. Objednala jsem si penzion, který jsem finančně zvládla. Mí rodiče nás transportovali svým autem až do penzionu, kde nás zanechali napospas osudu.

Rychle jsme si zvykli na penzion i jeho rekreanty. Syn zde měl pár podobně starých dětiček, s kterými si mohl hrát. Našemu tehdy ještě štěněti Alfovi se zde také líbilo. Nejraději měl společenskou místnost, kde se scházeli rekreanti na televizi. Věděl, že si každý nese k filmu nebo ke zprávám i něco dobrého na zub. No, a co je dobré pro lidi, to musí být dobré i pro štěňátko. Jeho bříško se plnilo slanými chipsy, tyčinkami a dalšími dle veterinářů pro psa nevhodnými potravinami. Ale Alf si nestěžoval. Když nebylo vyzbytí, slupl i kus jablíčka.

penzion v horáchAč byl penzionek postavený v krásné přírodě, obklopený lesy a horami, jeho obyvatelé jaksi nebyli turisticky zdatní. Lépe řečeno, možná i byli, ale nikdo z nich nechtěl opustit luxus, který jim penzion skýtal. Ale já sem přijela právě kvůli horám. A tak jsem se jednoho krásného rána rozhodla, že svého malého syna zasvětím do krásy turistiky. „Pojď, vezmeme si hrníčky a půjdeme na borůvky. Můžeme cestou sbírat i maliny a jahůdky. Večer ti je dám s cukrem, uvidíš, jak ti budou chutnat,“ snažila jsem se nalákat svého potomka. Ten se vyzbrojil svým malým batůžkem, já si vzala batoh pořádný, do kterého jsem nabalila jídlo a pití na celý den. Přidala jsem i větší dózu na borůvky. A vyrazili jsme.

Putovali jsme lesem a paběrkovali borůvky, když jsme narazili uprostřed lesa na obsypané borůvčí. To byly žně! Syn jásal a trhal modré plody víc do pusy, než do hrníčku. Byl modrý od ucha k uchu, když nás vyrušil vysoký pištivý zvuk. Po chvilce jsem tomu zvuku porozuměla. Nějaká naštvaná babice nás vyhazovala z tohoto kouta lesa, že prý je to její soukromý pozemek. Možná soukromý, ale nijak neoznačený. Vědoma si toho, že lesní plody se mohou trhat i na soukromém neoploceném pozemku, dala jsem se na vyjednávání. Syn ale začal plakat. Bál se babky s holí, která by „své“ borůvky nesnědla ani za deset let, tolik jich tam bylo. Vědoma si ale toho, že moudřejší ustoupí, dali jsme se na ústup. Alf mi usnul v náručí, toho se křik netýkal. „Pojď, najdeme si lepší místečko. Uvidíš, že budeme mít borůvek nakonec moc,“ uklidňovala jsem Lukáše. Po asi kilometrové ústupové akci, to už jsme měli obsypané borůvčí dávno za zády, si syn vzpomněl, že nemá batůžek. „Kdes ho nechal?“ ptala jsem se. „Tam u borůvek,“ prozradil, vrátit se tam ale se mnou nechtěl. „Zůstaneš tu a ani se nehneš?“, ptala jsem se. „Zůstanu,“ kýval hlavičkou na znamení souhlasu. A tak jsem syna i s Alfem zanechala na lesní pěšině, v místě, které nelze přehlédnout, a utíkala jsem zpět. Když budu rychlá, podaří se mi během pěti minut být zpátky. Zlá babice byla dávno pryč a já jsem usilovně hledala zapomenutý batůžek. Už jsem si myslela, že ho nenajdu, když jsem ho objevila uprostřed jednoho borůvkového keře. S nadšením jsem ho popadla a pelášila jsem pryč.

Když jsem doběhla na lesní pěšinu, syna jsem tam nenašla. Uprostřed pěšiny spalo jen naše štěně. „Lukáši!!!“, dala jsem se do vyděšeného volání. To probudilo Alfa. „Alfe, hledej,“ poručila jsem pejskovi. Ten ale stáhl ocásek a smutně se na mě díval. Hystericky jsem běhala po lese a volala svého syna. Přitom jsem si představovala scénáře jako z hororu. Syn nebyl k nalezení. Potkala jsem jen rodinku houbařů. „Neviděli jste tady malého kluka?“, ptala jsem se a popisovala jsem jim svého syna. „A nevrátil se zpět na hotel?“, ptala se jedna z žen. „To je docela dobře možné,“ přidal se k ní pán. A tak jsme si vyměnili čísla telefonu s tím, že oni budou hledat a já se vrátím k penzionu zkontrolovat, zda tam Lukáš není. Cesta byla dlouhá asi pět kilometrů. Moc jsem nevěřila, že by ten můj špunt vůbec trefil. To se mi potvrdilo, když jsem dorazila k opuštěnému penzionu. Nikdo před ním nestál. A tak jsem spěchala zpět. Už z dálky jsem slyšela houbaře, kteří hledali Lukáše. A nejen oni. Každý, kterého mezitím potkali, volal na celý les synovo jméno. Ale pátrací akce nevedla k žádnému výsledku. Znovu jsem se vydala k penzionu.  Ale ani tentokrát jsem syna nenašla. Z restaurace uvnitř vycházel nějaký pán. „Koho hledáte?“ „Syna. Má pět let,“ řekla jsem. „Aha, tak to bude asi on. Nějaký sedí u výčepu a všem povídá, že má maminku na borůvkách,“ řekl a usmál se, protože i já měla modrá ústa. Vletěla jsem do restaurace. Na barové židli seděl Lukáš a baštil párek v rohlíku. Přitom hlasitě něco vyprávěl ostatním a ti se smáli. „Co tu děláš?“, objala jsem ho. „Ty jsi nešla a já měl hlad. Na, mami, kousni si,“ podal mi svůj rohlík, v kterém už párek chyběl. A já nevěděla, jestli se mám smát, nebo se zlobit.

čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Penzion v horách:

Penzion v horách
Penzion v horách
Penzion v horách
Penzion v horách
Penzion v horách
Penzion v horách
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Krásně napsaný článek, ale obdivuji Tvou odvahu nechat syna samotného v lese. To bych tam ten batoh raději nechala. Ještě že to dobře dopadlo.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil


Moc pěkně napsaný příběh.Ten hrozný strach bych nechtěla zažít.Naštěstí to dobře dopadlo.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Hezký článek.Smajlík Dovedu si představit, jak ti bylo, taky se mi ztratil malý syn kdysi u moře v cizině.
No, dobře to dopadlo.
Obrázek uživatelky
profil
Milý článeček, já bych byla přímo hysterická. Taky bych nevěděla, jestli mu mám dát na zadek a nebo ho chválit. Hlavně, že to dobře dopadlo.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Diamanty