Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 19.03. 2024
Dnes má svátek Josef
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Petr a mé zmoudření

26. 12. 2022 | Vaše příběhy

Petra jsem poznala v sedmnácti letech. Byla to má první opravdová láska. Byla jsem do něj zamilovaná až po uši. Trávili jsme spolu veškerý volný čas. Petr nebyl z naší vesnice, ale z města. Jezdil za mnou téměř každý den. V létě jsme se chodili koupat, zimu jsme trávili na horách.

Když dostal Petr svůj první byt ze zaměstnání, byli jsme často u něj. K osmnáctým narozeninám mi navrhl, že bych se k němu mohla přestěhovat. Zdálo se mi to brzy, ale milovala jsem ho a byla jsem už dospělá. Také do zaměstnání bych to měla od Petra blíž, než dojíždět od nás ze vsi. A tak jsem se k němu přestěhovala. Zatímco já jeho rodiče ještě nepoznala, Petr jezdíval k nám celý rok a moji rodiče ho znali. Neříkali k mému rozhodnutí nic. Jednou se vyjádřili, že bych si měla své rozhodnutí žít s partnerem ještě rozmyslet, pak ale uznali, že je to můj život a já si o něm musím rozhodovat sama. Jak jinak poznat dokonale druhého, když bychom se jen navštěvovali?

Byla jsem u Petra vcelku spokojená, i když mi přibyly starosti. Musela jsem se sama starat o domácnost, vařit, prát a uklízet. Petr ale vydělával dost peněz a často byl v práci přesčas. Je to přece odvěký osud žen, že na nich péče o domácnost stojí? Odměnou mi byly časté výlety a zajímavý program o víkendech.

Bydlela jsem u Petra už měsíc, když mi sdělil, že si musí od svých rodičů přivézt ještě nějaké věci. Brala jsem to jako oficiální seznámení s jeho rodiči, na které jsem se připravila. Krásně jsem se oblékla, abych na rodiče svého vyvoleného udělala dojem a koupila i malý dárek. Netušila jsem, že Petr mezi dveřmi jen ucedí mé jméno, nechá mě stát v chodbě bytu a zmizí ve svém dříve dětském pokoji. Jeho maminka se na mě plaše usmála a zeptala se mě, jestli nemám hlad, nebo žízeň.

„Ona není hladová, ani žízeň nemá, chceme se někam stavit na oběd,“ zakřičel Petr z pokoje. Přehazoval tam věci a dělal hrozný nepořádek. Když našel, co hledal, nechal rozházený pokoj za zády a vyšel zpět na chodbu.

„Kolikrát ti mám říkat, abys nechala mé věci na pokoji,“ ucedil hrubě ke své matce. Ta jenom sklopila pohled k zemi. Pak mě Petr s kabelou přes rameno vytáhl zase ven z bytu. „Musel jsi jí nadávat?“ zeptala jsme se cestou ze schodů. „Vždyť jsem jí nenadával. Jsou to moje věci, tak mi je má nechat tak, jak byly.“ „Ale ten byt je tvých rodičů.“

Raději jsem nechala výčitek a šla pokorně za Petrem. Možná jen neměl náladu, byl unavený, nebo má hořké zkušenosti z dětství. Jeho maminku vlastně neznám a nevím, jak se k němu v minulosti chovala.

Dny plynuly jak voda a my jednoho dne potkali Petrovy rodiče ve městě na nákupu. Petr se měl ke svému otci a hned mě vesele představoval. „Mámu už znáš,“ utrousil na adresu maminky, ověšené taškami s nákupem. Její muž si kráčel a v ruce držel jen malou pánskou taštičku, zatímco žena táhla tašky plné potravin. „Nechcete pomoct?“ zeptala jsem se. Jen zavrtěla hlavou. Petra ani nenapadlo nabídnout svou pomoc, a to je kus zdravého chlapa. Najednou jsem si začala všímat víc našeho života. Ani mně Petr nikdy nepomáhal s nákupem, natož v domácnosti. Rozuměli jsme si dobře venku, na výletech, ale Petra ani jednou nenapadlo, aby třeba navařil, a to ani ve dni, kdy já byla v práci a on měl volno. Buď jsem musela navařit předem, nebo jsme nakonec zašli do restaurace.

Začínala jsem se víc zajímat o úděl žen v rodině Petra. Naštěstí měl ještě babičku. Na radu své kamarádky jsem se nabídla, že bychom ji mohli někdy navštívit. Je stará, určitě by uvítala, kdybychom jí s něčím pomohli, třeba jí přivezli nákup, nebo ji na něj vzali autem. „Na co? Ona ještě nákupy zvládá,“ reagoval Petr. Nakonec mě přece jen k babičce vzal.

Jeho babička bydlela za městem v malém domečku. Po úmrtí svého muže žila sama. Sama byla na celý dům i zahradu. Byla to velmi aktivní a milá stará dáma. Moc jsem si s ní rozuměla. Nakonec jsme u ní strávili celý víkend. „Trošku vám pomůžeme s prací kolem domu,“ navrhla jsem. Po chvilce váhání nakonec souhlasila. Petr se tvářil kysele. Přes den jsem staré paní pomáhala na zahrádce. Měla tam hodně práce. Plely jsme záhonky a povídaly si. Petra to ale, dle jeho slov, nebavilo, a tak odjel za kamarády. Nechal mě se svou babičkou samotnou.

 „Vy máte určitě vnuka ráda,“ nadhodila jsem téma. Přikývla. Byla ale stále smutná, když se o Petrovi mluvilo. Když se vrátil, nechoval se k ní jako ke své babičce, ale jako k cizí ženě. Ženě, která ho obtěžuje. Najedl se a nechal špinavé nádobí ležet na stole. Tím, že doma máme myčku, jsem si toho nemohla v minulosti všimnout. Doma snědl jídlo a talíř uložil do myčky. Tím jeho starost o domácnost skončila. Tady se nádobí mylo ručně a Petr by nechal starou paní s bolavýma nohama, aby stála u dřezu a myla po něm talíře. A tak jsem nádobí sklidila, umyla a uklidila, aby si stará paní mohla odpočinout. Dům jsem opouštěla s tím, že jsem poznala další milou stařenku, protože svou babičku už nemám, a také nahlédla do povahy svého partnera.

Uvědomila jsem si, že Petr se chová ke všem ženám v rodině přezíravě a bez úcty. Uvědomila jsem si, že časem by se mohl takto chovat i ke mně. A když ne ke mně, co když se nám časem narodí dcera? Mohl by se k ní chovat podobně. Petr prostě nemá úctu k ženám obecně. A tak jsem se s ním během krátké doby rozešla.

Odstěhovala jsem se od Petra zpět ke svým rodičům s tím, že bude zpytovat své svědomí a změní se. Nestalo se tak. Jednou přišel za mnou do rodného domu, aby mi řekl, že budu litovat, že jsem od něj odešla. „Kde by ses měla tak dobře, jako u mě?“ ptal se a bylo znát, že to myslí vážně a vůbec si své chování neuvědomuje.

Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala. Časem jsem poznala muže, který se k ženám chová s grácií a svou mámu uctívá stejně jako svou ženu. Narodily se nám děti a já společně s ním získala také prima tchyni s tchánem a druhou babičku a dědu pro naše děti. Na Petra jsem už pomalu zapomněla.


 čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
CO s takových chlapem? Sama jsem s jedním žila 16 let, podle něj chlap může vše, ale žena má sedět doma a makat. Starat se o něho, o domácnosti, děti i o rodiče. A on? Já nic, já muzikant. Taky jsem od něho odešla, bohužel až po 16. letech a nelituji ani jsem nikdy nelitovala...
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles