Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do startu zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 19.03. 2024
Dnes má svátek Josef
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Podvodnice

23. 12. 2022 | Vaše příběhy

Žena mě opustila po 24 letech manželství. Celé roky jsem jí byl věrný. Měli jsme ale čtyři děti, a tak jsem byl víc v práci, než doma. Musel jsem celou svou rodinu uživit. Tím, že děti přicházely na svět s odstupem zhruba dvou let, má žena byla dlouho doma. Musela se postarat o naši drobotinu.

Jako zedník jsem měl hodně práce. V práci jsem si neodpočinul, a jakmile jsem se konečně dostal domů, jen jsem si pohrál s dětmi a obvykle odcházel na nějakou fušku.

Když mi v létě žena nabízela, že si zajedeme na dovolenou, vyzval jsem ji, aby se na ni vydala s dětmi sama. V létě má každý zedník dost práce. Nechat si ujít fušky jsem nechtěl. A tak jsme seděli doma všichni. Abych svou manželku učinil přece jen šťastnou, a taky aby si děti užily, zpravidla jsme o prázdninách vyjeli na jednodenní výlet někam do termálů. Bylo to ale vždy jen na otočku.

Když potom žena odešla z našeho domu, tři děti byly už dospělé, zůstal jsem na barák sám jen s maminkou, která bydlela v přízemí. Zpočátku jsem chodil jako tělo bez duše. Zhubnul jsem přes deset kilo, a vlastně jsem nechápal, že v práci nějak držím pohromadě. Po pěti letech jsem se smířil, že sám už zůstanu a má bývalá žena se ke mně už nevrátí. Ona se totiž vdala za jednoho z milenců, které měla na konci našeho manželství. Zatímco já dával cihlu k cihle, manželka se nudila, děti byly ve škole, tak se s ním seznámila. Na rozdíl ode mne měl víc času. Neměl totiž vůbec žádné děti. A tak mou ženu rád přijal i s naším nejmladším synem, který je teď v pubertě.   Se synem se pravidelně vídám, nebydlí tak daleko. Vídám i své dospělé děti, které už žijí se svými partnery. Toho nejmladšího mi žena vozí, když on sám chce, zpravidla na víkend, a já ho poté odvezu zase domů. Domů, kde žije má bývalá manželka s mým nástupcem. Ten má našeho syna také rád, a to je to nejdůležitější. V dnešní době rozvodů a rozvratů to už i malé děti chápou.

Před asi třemi lety jsem se rozhodl, že si někoho najdu. Kolegové v práci, ale i má maminka a známí mi říkali, že bych neměl zůstat sám. Což o to, o dům se postarám, i když toho není na jednoho málo. Zaměstnání mám a mám i kamarády. Chybí mi ale pocit, že někomu na mně záleží. A rád bych se také o někoho staral. Už mám i na tu dovolenou čas, nemusím nutně chodit na fušky. A tak jsem se začal seznamovat. Vůbec jsem nevěděl, jak na to. Jen tak oslovit někoho v baru jsem nechtěl. Zaregistroval jsem se do seznamky. Po pár konverzacích jsem pochopil, že tady asi štěstí nepokvete. Buď ženy byly zadlužené a hledaly sponzora, nebo příliš náročné. Občas mi některá napsala docela pěkný vzkaz a chvíli jsme si psali, aby konverzace náhle utichla. Viděl jsem všehovšudy dvě. Jedna mi na rovinu řekla, že nejsem její typ, a ta druhá nevyhovovala zase mně. Neuměla by žít v domě, a já svůj rodný dům neprodám. Už jsem se chtěl ze seznamky odhlásit, když mi napsala mladá žena s příjemným vzhledem. Byla to vdova s patnáctiletou dcerou. Dlouho jsme si psali, a když jsem už nabyl dojmu, že bychom se měli setkat, Monika souhlasila. Udělala na mě velmi dobrý dojem. Další schůzka proběhla zhruba za tři dny. To už jsem chtěl naše seznámení malinko popostrčit, nač také čekat, a pozval jsem ji k sobě. Kupodivu souhlasila hned.

Byla sobota a my si naplánovali krásný den. Pekl jsem kuře, že se společně najíme, a pak jsem měl v plánu výlet do okolí. Nedaleko je krásná rozhledna, na které Monika prý ještě nebyla.

Naobědvali jsme se, vypili kávu, a Monika se začala zajímat o můj dům. Abych byl upřímný, především o sklep. Prý co tam mám a jak je velký. Chtěl jsem jí ho ukázat, ale zavrtěla hlavou. Když jsem jí sdělil, že tam mám také krásný hornický kahan po tátovi, její očka se rozzářila. A že prý nikdy kahan neviděla a chtěla by ho vidět. „Tak pojď se mnou,“ vyzval jsem ji. Monice se ale do sklepa nechtělo, prý ji rozbolela noha. „A jak vyjdeš na tu rozhlednu?“

„Tak právě kvůli ní chci nohu šetřit. Kdybys mi ho přinesl sem nahoru, ráda se na kahan podívám,“ vyslovila Monika své přání.

Nechal jsem Moniku sedět v kuchyni a odešel do sklepa. Byla to jen chvilka. Vyprostil jsem starý kahan ze zajetí pavučin, trochu ho otřel, a vracel jsem se zase nahoru do kuchyně. Monika byla jako na trní. Zběžně si prohlédla kahan, a pak se omluvila. Prý jí volala dcera, která je u svého otce, že táta najednou onemocněl a musí do nemocnice. Má si prý pro ni přijet. „Tak já tě tam můžu odvézt,“ nabídl jsem. Monika ale zatím nechtěla dceru se mnou seznamovat. Ani můj nejmladší syn Moniku ještě neviděl, tak jsem to chápal. „Nedoprovodíš mě na zastávku?“ zeptala se ještě. Tak jsem ji doprovodil na autobus. Byl jsem smutný. Přede mnou byla ještě půlka soboty a já si myslel, že ji strávím na rozhledně a jejím okolím s ženou, která mě zaujala. No nic, budu sekat dřevo nebo si zajdu do lesa na houby.

Když jsem se vrátil do chalupy, zašel jsem na chvilku za mámou. Pomohl jsem jí pověsit poličku, kterou si nedávno koupila. „A co jsi tam nahoře dělal?“ zeptala se máma náhle. Nechápal jsem. Prý před zhruba hodinou slyšela z mého bytu divné zvuky, jako bych snad stěhoval nábytek. Před asi půlhodinou jsem doprovázel Moniku na zastávku. Půl hodiny předtím jsem asi byl ve sklepě, a tam bych zvuky z kuchyně nemohl slyšet. Stěny jsou bytelné a sklep hodně hluboký, navíc v zadní části domu.

Ještě před oním výletem do lesa jsem se prošel po kuchyni. Vše bylo na svém místě. Možná Monika jen nešikovně pohnula židlí. Pak mi pohled padl na komodu, v které jsem měl ukryty své úspory. Ne všechny, většinu mám na účtu, hotovost z fušek ale nejdřív dávám do komody, než ji uložím. Bojoval jsem s podezíravostí. Nakonec jsem vrchní šuplík komody přece jen otevřel. Všechna hotovost byla pryč, a že nebyla malá. Moničino číslo, které jsem ihned prozváněl, už bylo nedostupné.

Na policii mi sdělili, že paní pod jménem, jakým se Monika představila, v databázi vůbec není. Vše se sepsalo, a já jako hlupák šel domů. Monika zmizela ze seznamky. Zmizela, nebo změnila nick. Teď možná okrádá už jiného osla. A tak jsem zůstal sám a ještě okradený. Z celé seznamky mi zůstala jen jedna kamarádka. Kamarádka, která mě nechtěla, protože mám dům a psa a bydlím poměrně daleko. S ní se nakonec čas od času vídám. Je to zhruba jednou do měsíce, oba máme zaměstnání a toho času tolik nemáme, ale vidíme se, projdeme se a dokonce jsme spolu byli i na té rozhledně. Já znám její skutečnou adresu, několikrát jsem byl u ní, i ona mou. Žádná podvodnice, ale také ne budoucí žena. Prostě kamarádka.


čtenář
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Podvodnice:

Podvodnice
Podvodnice
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
ale žijete (původně jsem si myslela, že Vás zamkne ver sklepě), a máte zkušenost do budoucna Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Velmi nepříjemná zkušenost.Dnes je dost rizikové se s někým seznámit.Ani u osoby,o které si myslíme,že ji dobře známe,si nemůžeme být stoprocentně jisti,že je s ní vše v pořádku.Jenže samota je moc smutná.Těžko radit.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Mašle