Velký roční horoskop na rok 2026
Hrajte s námi SUDOKU online !
Školní rok a školní prázdniny v roce 2025/2026
Jarní prázdniny 2026 – termíny
Marka jsem poznala náhodou. Šla jsem pro maso na polévku, a prodejna, ve které jsem byla zvyklá nakupovat, tam najednou nebyla. Poslední dobou jsem byla stále v práci, a tak jsem i maso nakupovala v supermarketu, a malé řeznictví mezitím zavřeli. Marek mi ochotně poradil, že se oblíbená prodejna přestěhovala na druhý konec města. Dokonce mi nabídl, že mě tam sveze, protože tam měl také cestu. Zaváhala jsem, jestli mám sednout cizímu muži do jeho auta. Marek nevypadal jako masový vrah. Jak ale má vypadat masový vrah?
Nakonec jsem do auta sedla a on mě skutečně dovezl až k prodejně. Byla jsem ráda, ušetřil mi čas, a ze svezení bylo i pěkné povídání. Při něm jsem se dozvěděla, že se právě odstěhoval od manželky, je v rozvodovém řízení a je sám. Marek byl o dva roky starší než já. Nebyl nijak zajímavý, ale něco mě na něm lákalo. Hovořil zajímavě a bylo znát, že to je inteligentní člověk. Nemýlila jsem se. Ač měl na krku už pár křížků, byl to vysokoškolsky vzdělaný a veselý člověk. Něco mě k němu táhlo.
Mě, která se po posledním rozchodu rozhodla žít sama. Měla jsem za sebou dlouholetý vztah, který nevyšel, a čtvrtým rokem jsem žila sama. Dospělá dcera si vzpomněla jednou za čas, že má mámu. Nebylo se čemu divit, i ona měla dost práce, povinností a byla druhým rokem se svým přítelem, kterému se také musela věnovat. Já ostatně byla také často v zaměstnání. Mám několik kamarádek.
Tím, že pracuji v nepřetržitém provozu a mám často
pracovní víkendy, trávila jsem své volno stejně většinou sama a jen občas nám
to vyšlo s kamarádkami, že jsme se domluvily třeba na bazén nebo na
posezení u kávy. Zvykla jsem si. Vůbec mě nenapadlo, abych si někoho hledala.
Měla jsem ještě v živé paměti, jak složité bylo rozejít se po letech
s bývalým přítelem, který u mě žil, a jak jsem ještě po roce nacházela
doma jeho zapomenuté věci. Dodnes vařím vodu na kafe v jeho varné konvici,
kterou mi velkoryse nechal, protože se už nechtěl po x té vracet pro své věci.
Ale s Markem to bylo jiné. Od začátku jsme si rozuměli. Byl galantní, a po nákupu mi nabídl, že mě odveze zpět, abych to neměla domů tak daleko. Odmítla jsem, že se chci projít. Přikývl, ale vyžádal si mé telefonní číslo. Když jsem mu ho dávala, bylo to spontánní.
Opravdu jsem ho chtěla ještě vidět. A tak začalo zpočátku dopisování a volání, posléze i osobní setkávání s Markem. Sblížili jsme se docela brzy. Marek měl tu výhodu, že měl celkem svobodné zaměstnání a mohl kdykoli přijet v pracovní době služebním autem a strávit se mnou téměř neomezený čas. To mi vyhovovalo, protože při mém nepřetržitém provozu mívám volno často v týdnu a ve dnech, když jsou jiní v zaměstnání.
A tak jsme se začali navštěvovat převážně u mě doma. Marek mě samozřejmě pozval i k sobě do svého provizorního příbytku. Po odchodu od manželky se odstěhoval do zahradní chatky, kterou vlastnili. Bylo to jednoduché stavení, měl tu ale jak vodu, tak elektřinu a k jeho potřebám to stačilo. Jen to byla neuklizená zahrada, a podle toho vypadlo i dřevěné stavení na pozemku.
Uklidňovala jsem se tím, že si Marek časem své bydlení zútulní. Ó, jak jsem se mýlila! Místo toho si Marek pořídil slepice. Kurník pro ně si sbil z latí, které se válely na pozemku, a tak i neobvyklá stavba pro slepice zapadala do celkového rázu zahrady. Marek na pořádek nebyl. Ostatně, já se nehodlala nikdy stěhovat k muži, byla to jeho věc, a třeba mu časem pomůžu alespoň trochu s úklidem. Ale Marka nepořádek kolem chaty ani v ní tížil pramálo. Nikdy se nedostal ani k tomu, aby v chatce uklidil natolik, aby v ní mohl chodit bez venkovní obuvi. Na to já nebyla a Markovi opravdu nevadilo jezdit ke mně.
A tak kdykoli věděl, že mám volno, překvapil mě. Ne tak, že by přijel s kyticí nebo mě pozval někam na oběd či večeři. Marek přijel ve své pracovní době, služební auto nechal zaparkované před domem, a poručil si kávu. Protože mu to vyhovovalo stavovat se především v době oběda, samozřejmě jsem ho ke kávě pohostila také jídlem, které jsem právě vařila. Bylo mi s ním ale docela dobře. Za odměnu mě občas pozval třeba na bazén, nebo mě doprovodil na procházku. To mi vlastně stačilo.
Po pár spokojených týdnech jsem Markovi zřejmě zevšedněla. Každou možnou chvilku mě kritizoval. Vadilo mu najednou vše, co se mě týkalo, co dělám, a dokonce mi začal navrhovat změnu mého zaměstnání.
„Máš vysokou a děláš na místě, které by v klidu zastala středoškolačka,“ argumentoval. To byla sice pravda, Marek ale pominul, že mám svou práci ráda. A tak mě ke změně práce nedohnal. Naopak, když jsem byla ve své kanceláři, naučil se chodit tam za mnou. V zaměstnání jsme neměli dovoleny návštěvy přímo na pracovním místě. Přesto jsem občas udělala výjimku a Marka si do kanceláře vzala.
Dokonce jsem mu udělala i kávu ve služebním kávovaru, z kávy, kterou jsme dostávali coby bonus v práci. Pracovala jsem tam už dlouho a věděla jsem, že ojedinělý prohřešek by mi prošel. Jen mě překvapilo, když si Marek začas ke mně do práce nosit litrovou láhev právě na kávu. Tu si pak odnášel k sobě do auta. Netrvalo dlouho a některá z mých kolegyň nejspíš informovala i naši vedoucí. Musela jsem „na kobereček“. Automaticky jsem si myslela, že se Marek dostaví a vedoucí se omluví, vysvětlí jí, že patří ke mně a šlo o ojedinělé vybočení. Ten ale nechal vše na mě.
„Nebudu nikde chodit a nic vysvětlovat,“ řekl tvrdohlavě a návštěv u mě v práci nechal. Docela jsem si oddechla. O to víc se stupňovaly kávové návštěvy u mě doma. Tam si mohl dovolit kávu vzít s sebou, když se jednalo o mou kávu. Jeho chování ke mně se ale zhoršovalo. Zpočátku jsme občas někam vyrazili, zašli jsme si zaplavat apod. Po několika měsících Marek jezdil ke mně jen ve své pracovní době a po práci trávil čas s kamarády.
„Kdy si vyjdeme někam v čase, kdy budeme mít oba volno?“ zeptala jsem se nakonec.
„Tobě se nelíbí, že si udělám čas v době, kdy mám pracovat?“ Vše překroutil, nakonec já vypadala jako ta nevděčná. A tak z role partnerky jsem se cítila, jako bych přesedlala do role občasné milenky. To mi nevyhovovalo. Snažila jsem se s Markem o tom popovídat. Marně. Vždy to skončilo hádkou.
Po nějaké době mi Marek začal organizovat uspořádání domácnosti. Vše mu na mně začalo vadit, byl rozkazovačný, panovačný a bez emocí. Když jsem mu naopak já ze zoufalství vyčetla, že on má na zahradě snad ještě větší nepořádek, než v době, kdy jsme se poznali, dva týdny se mnou nepromluvil. Když se po dvou týdnech stavil ke mně, navrhl mi návštěvu u něj doma. Protože jsem doufala, že si konečně uklidil, souhlasila jsem. Bylo už chladno, blížila se zima.
„Nezouvej se, víš, že se u mě chodí v botách,“ vítal mě Marek. V chajdě mě přivítal neskutečný smrad a nepořádek. Nabídla jsem mu, že mu uklidím.
„Copak si myslíš, že tě zvu, abys tu uklízela?“ vyštěkl a automaticky si svlékal kalhoty. Ten den se ale milování nekonalo. Neměla jsem na něco takového v tom nepořádku náladu.
A následovalo dalších několik týdnů tichosti. Nakonec jsem to nevydržela a pozvala Marka na kávu k sobě domů. Měla jsem k tomu důvod, v zaměstnání jsem byla povýšena.
Marka zajímalo především, jestli mi přidali také na platu. Když se dozvěděl, že zvýšení dělá jen pár stokorun, nebyl spokojený. Vyčetl mi, že mám plat jako nějaká prodavačka, možná ještě nižší, a nechápal, proč už konečně neodejdu. Nikdy jsem se nezajímala o jeho plat, vybavení jeho domácnosti apod. Nechápala jsem, proč mi stále něco vyčítá, když na rozdíl od bývalého přítele mi nic do domácnosti nepřinesl, nic v ní neudělal a nikdy mě nepozval na dovolenou nebo něco, co by vyžadovalo nepatrně vyšší výdaje.
A tak jsem mu řekla, že s platem vyjdu a jsem spokojená. Když jsem mu předala mlýnek na kávu, aby namlel kávu pro nás oba, byl to náš rituál, používám kvalitní kávu, kterou melu v ručním mlýnku, začal nadávat. Vyčetl mi, že velkou část své výplaty utratím právě za kávu! Za tu kávu, kterou jsem se naučila kupovat kvůli němu, protože až do té doby, než jsem ho poznala, jsem pila kávu pouze v zaměstnání. To Marek byl důvodem, že jsem začala kupovat kvalitní kávu. Byla jsem hrozně zklamaná. Nechápala jsem, proč s Markem ještě jsem. Zpočátku zábavný a chytrý muž se změnil v člověka, kterému na mně vadilo snad úplně všechno. A nestyděl se vyčíst mi ani to, co jsem investovala právě do něj. V tu jedinou minutu jsem došla k závěru, že toto bylo to poslední zrnko kávy, poslední investice do chlapa, který se víc choval jako příživník, než milující muž.
Tím můj vztah-nevztah s Markem skončil. Od té doby mě bombardoval zprávami, výčitkami, vysvětlením a já celý rok mazala nové a nové profily a telefonní čísla.
Jsem zase sama. Občas si uvařím ze zvyku kvalitní kávu doma a zavzpomínám. Ne proto, že by mi Marek chyběl, snad právě naopak. Naučila jsem se opět žít sama se sebou, být spokojená s klidem mé domácnosti a relaxovat v bytě vonícím čistotou a atmosférou vnášející do mého života klid.
Na Marka si už ani nevzpomenu. Snad s výjimkou nedávné projížďky na kole. Kamarádka vybrala trasu a my jely kolem jeho zahrady. Nic jsem neříkala, kamarádka vůbec o Markovi nevěděla. Když jsme projížděly kolem zahrady s chatkou na spadnutí, kamarádka náhodou pronesla: „Já nechápu, jak tady může někdo bydlet. Musí to být nějaký asociál, nebo co.“ Kývla jsem. Co jí budu vyprávět?
ChytráŽena.cz
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
