Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 Kdy se letos slaví Den otců 2024?Kdy se letos slaví Den otců 2024? Léto - čas jahodLéto - čas jahod Jak správně pečovat o orchideje?Jak správně pečovat o orchideje?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 29.05. 2024
Dnes má svátek Maxmilián
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Příběh jedné zastávky

25. 12. 2013 | Vaše příběhy
Listopadové mrazivé ráno, a já i s mlaďasem doprovázím Týnku do školy, rychlou chůzí to máme necelých 10 minut. Musíme přejít světelnou křižovatku, projít kolem autobusové zastávky („u nás“), pak ještě přes 3 silnice a minout další stanici busů - jak jim říká Vojtík. Tak jako každé školní ráno spěcháme, míjíme známé i neznámé tváře, chceme zase do tepla - Týnka do školy, já domů. Při cestě zpět jsem si „u nás“ na zastávce všimla paní - nevím, normálně nemám ve zvyku pozorovat lidi tam sedící či stojící - jak tam smutně sedí, u sebe tašku a pytel - nejspíš s oblečením - a pomyslela jsem si, že asi na někoho čeká, a dál pospíchám do tepla - ten den byla opravdu velká zima.

Blíží se poledne, chystáme se s Vojtíkem do školy, zase Týnku vyzvednout. Na „naší“ zastávce paní stále sedí - už  to začíná být podezřelé. Při cestě zpět tam stále byla. No, jak píšu, prostě divné. Doma obvyklý kolotoč - já s V. oběd, Týnka píše úkoly, odpoledne pospícháme  do ZUŠky a paní na zastávce stále je - už je mi jí moc líto :-(  Hlavou mi běží, proč nikomu nechybí, proč ji nikdo neshání? 
Při cestě domů už z dálky nahlížím, jestli vidím její zelený pytel s oblečením - ano, je tam. Moc mě mrzí její stav - není moc obléklá - spíše jako na jarní procházku, vypadá, jako by si třela obličej.

příběh ze zastávkyDoma o tom vyprávím manželovi - vysloví politování - a dál konverzaci nerozebírá. Jenže mně to prostě nedá. Při ranní cestě do školy pytel stále vidím, a napadlo mě oslovit policisty, kteří každý den stojí u přechodu a drží stráž nad bezpečností dětí. Dala jsem Týnu do školy, rozloučila se, zamávala, a šla to „oznámit“ pánům v reflexní vestě stojícím u přechodu. Od toho dne moc nechápu jejich slogan na autech „Pomáhat a chránit“ - vysvětlila jsem jim celou situaci, a slíbili, že až skončí s prací, zajdou za ní. S klidným svědomím jsem šla domů - míjím paní na zastávce. Opravdu jsem věřila, že tam za ní přijdou, pomůžou.

Ale jaké bylo moje překvapení, když jsem šla pro dceru a ona tam stále seděla - v tu dobu více než 36 hodin, na jednom místě, bez hnutí :-(  Po cestě do školy přemýšlím, jak paní tedy pomoci jinak, když „strážci zákona a bezpečnosti“ moji zprávu nebrali vážně - z čehož mi je do breku. A jediné, co mě napadlo, bylo zavolat do nejbližšího azylového domu, tam jsem dostala kontakt na pracovníka z ulice - který slíbil, že co nejrychleji tam někoho pošle. 
Při cestě na kroužek mažoretek vidím zelený pytel stále na zastávce, pomyslela jsem si, že i z azyláku na to kašlou, a bylo mi do breku ještě víc. Bylo mi líto, že osud té ženy - naprosto neznámé - je každému fuk, že se o něj starám asi jen já - a co mi je vlastně po tom?

Kolem 16. hodiny telefon - volá neznámé číslo - zvedám to, a na druhé straně slečna Kristýna z toho „mého“ azyláku, že právě byla za „paní ze zastávky“ (mám velkou radost, že se to hnulo). Vypráví mi, že paní před 2 dny pustili z nemocnice, kde ležela více jak čtvrt roku - díky čemuž upadla do platební neschopnosti platit si nájem, z bytu ji vyhodili. Tak si jen vyzvedla věci z úschovny, a sedla si na nejbližší zastávku, a bylo jí jedno, co bude dál. Vyprávěla mi, že paní nemá nikoho, komu by chyběla, že už tu je sama. A co mě překvapilo nejvíc, že páni policisté z „našeho“ přechodu za ní vůbec nebyli, a že paní odmítla pomoc Kristýny a jejího pomocníka :-( Koupil jí teplý čaj, dali najíst, a my se domluvily s Kristýnou, že kdyby paní na zastávce byla i další ráno (to už jsem se bála, kdyby to nastalo, že ji tam najdu, ale umrzlou :-( ), ať jí napíšu SMS, že za ní zase přijdou, nebo - pokud by to s ní bylo nějaké zlé - rovnou zavolám záchranku, řeknu, co vím, paní totiž v té nemocnici ležela s těžkým zápalem plic.

Přiznám se, že následující ráno jsem šla se strachem, co když tam pořád je? Co když už jí nebudu mít jak pomoci. Opravdu jsem se o ni bála. A bylo mi líto, že z toho množství lidí jsem si jí všimla nejspíš jen já, že mi nebyl lhostejný osud té ženy.
Na zastávce nebyla, a já si pomyslela, tak třeba přeci jen využila nabídku pomoci, nebo možná jí bylo zle, a někdo jí tu záchranku zavolal. Jedno je jisté, nevím, jestli jsem pomohla dostatečně, ale vím, že bych to udělala znova.

Miney777 - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Myslí, že jsi udělala, co bylo v tvých siláchSmajlík
Je neskutečné, že naši pomahači a chrániči na tvůj podnět vůbec nereagovaliSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
snad je paní v pořádkuSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Velmi podnětný článek! Snad už se ta naše konzumní společnost začne rozvíjet i k tomu, aby k takovým nelidským situacím nedocházelo...Vyhodit někoho z bytu a nestarat se, z jakých důvodů neplatí nájem...Exekutoři se taky nestarají, co způsobí, když se rozprodají zabavené věci, aby se uhradila dlužná částka...Za nelidskost u nás nejsou žádné paragrafy. Většina lidí se stará jen o sebe, svoji rodinu a přátele. Sociální systém je děravý a pomůže většinou jen těm, co se umějí domáhat...Ani se té paní nedivím, že nechtěla žít život bezdomovkyně a žebračky...
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkKrásně napsaný článek ze života. Je málo všímavých lidí, taky nedůvěra. Chápu to. Ty ses zachovala skvěle. Jen mě překvapil přístup policie, ale když si vzpomínám, jak postupovali při očité krádeži auta, tak se vlastně nedivím. Ještě že existují azylové domy a jiná sdružení pomoci, neziskové organizace a pod. Stejně, jak mohla kvůli nemoci skončit bez střechy nad hlavou? Neskutečné!Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles