Příběhy z ušáku - Kniha

Za vysvědčení knihu. Mnohé si ještě vybavíte tento slogan. Někomu se tvář rozjasní, jinému se mysl zatoulá do mlžné dáli či si jen povzdychneme. Vůbec není důležité, jak se zatváříme, kdepak, ale vzpomínka, ta ano. Zahřeje nás u srdíčka. Právě v tento čas nás lákaly tituly nové či osvědčené stálice z výkladních skříní prodejen Knihkupectví. Tu se naše vzpomínka navrací do dětství, kdy jsme poprvé drželi vlastní první knihu! To byl poklad.

Okamžitě si dítko zalezlo do kouta a kochalo se pohledem po obrázcích, těch ilustrací, co zhlédlo. Až večer v postýlce se většina dětí pustila do čtení. Ach jak ráda vzpomínám. Další milou ničím nenahraditelnou pokladovou vzpomínku máme z rozzářených očí našeho prvňáčka. Vzpomínáte? Ta kukadýlka, co svítila radostí? A co po přečtení své prvé knihy!

To bylo dojmů, zážitků, co nám vyprávěl. Někdo se přihlásil do knihovny, neb přelouskal celou domácí knihovnu vhodnou jeho věku, další měnil s kamarády či jen čekal, zda nedostane sám jinou. Tak se tedy stalo, že bylo dítě zařazeno do skupiny zvané "Knihomol."  Mám taky takové. Není to myšleno hanlivě, ale  s úctou k písmu autora. Nemohu se zbavit dojmu, vím, že doba pokročila, ale dříve netekla krev či nebylo násilí v každé kapitole. Jistě knihy z řady KOD patří k dobrodružným, tam při bitvě Rudé tváře s Bílou vše je dovoleno. Ale dobro vítězí nad zlem. Sic někdy jen zdánlivě. Text byl propracován, procítěn, vybarven.              
To u mnohých dnešních knih pro děti není, vše je více o ilustracích. Někdy na stránce je jen pár řádků. Sama takové knihy ne-knihy nekupuji. To ať koupí rodiče. Víte, mám velkou radost z knihy Malý princ, vloni se stala Knihou roku. Či naše Honzíkova cesta, ale i Děti z Bullerbynu, to jsou stálice. Máme i jiné krásné poklady. Však je najdete. Taková Encyklopedie, tam je zajímavostí! Právě teď nastal ten čas k zamyšlení, zda by nebyla vhodným dárkem kniha, publikace jako dárek, odměna za půlroční snažení našich ratolestí. Často se objevují články, jak málo děti čtou! Učitelé si stěžují na jejich malou slovní zásobu. Co myslíte, změníme to? Pokusíme se? Já se domnívám, že ano. Sama mám pro dcerku už knihu zabalenou, jen poslat. Teď ovšem ještě ne, má před sebou moc zkoušek, musím počkat.
To víte, knihomol. Počítače ani videohry nikam neutečou. Ale kvalitní kniha,na kterou si můžete sáhnout kdykoliv budete chtít, při každém smutnění či radosti ,je dar neocenitelný. Stačí se podívat na našich domácích knihoven,určitě očko najde tu nej nej nej z našeho dětství, ten poklad nad poklady.
A právě proto byla kniha napsána. Je to naše poděkování a poklona autorovi. Já sama mám některé výtisky starší jak sto let. Toto je poselství, které by se mělo předávat dalším generacím. Tož šiřme lásku k našemu rodnému jazyku. Možná se potkáme někde v knihkupectví při výběru knihy,kdo ví?

Váš knihomol Kašpárek