Roddo

Ten den, co pro ni znamenal dospělost, byl dnem, který jí úplně změnil život. Jasmína si myslela, že nikdy nemůže potkat lásku na první pohled. Vždy se jen pousmála, když některá z kamarádek mluvila o zamilovanosti, touhách po milování a mazlení. Chtěla být jiná než všechna děvčata z její party. Nevyhledávala žádné chlapce a jen tak po očku obhlížela svoje okolí.

To ráno ji probudilo slunce, které jí svítí na tvář přes okno za její hlavou. Vstala a dala si na sobě záležet, aby dnes vypadala moc krásně. Oblékla se do květovaných šatů a vyrazila za svojí partou ven. V této partě se jí líbil jeden o rok starší chlapec. Jmenoval se Michal, ale každý mu říkal Roddo. Roddo byl hnědovlasý chlapec s úsměvem od ucha k uchu a humorem, který ho nikdy neopustil. Právě Roddo dostal nápad, že by se mohli jít podívat do nedaleké vesnice na koupaliště a pořádně se tam vydovádět. Jak jinak, všichni souhlasili. Cesta vedla přes několik louk, které byly plné pestrobarevných květin. Za necelou hodinu dorazila celá parta na koupaliště a kluci i děvčata řádili ve vodě, hráli na kohoutí zápasy a užívali si volna, sluníčka a hlavně to, že mohou být společně. Věděli, že až skončí prázdniny, zase se rozprchnou na svoje školy, které jsou po celé České republice.

Roddo byl tento den obzvláště milý na děvče, které o něm tajně snilo. Jasmína už byla dosti unavená z celodenního koupání a tak si šla sednout na nedaleký břeh a přihlížela na svoji partu. Roddo byl tak ohleduplný, že šel za Jasmínou a dali se spolu do řeči. Nebavili se jako vždy o ostatních z party, ani o tom, jak je ve škole či co budou dělat dále. Nejdříve ji pochválil, jaké má krásné šaty, že její tělo ho velmi okouzlilo a on na ní mohl nechat oči. Jasmína se začervenala a drobet se styděla, ale snažila se na sobě nedat nic znát. Její oči se nemohly odtrhnout od jeho rtů. Vše krásné ale překazil jeden kluk z party, který si k nim přisedl.

Nedalo se nic dělat, ale den se pomalu blížil ke svému konci a tak se i oni museli vydat zpět k domovům. Jasmína měla Rodda plnou hlavu a tak ani neposlouchala, co se mluvilo okolo ní. Když se loučila se svými přáteli, Roddo se nabídl, že Jasmínu doprovodí až k domu, kde bydlí. Až teď si Jasmína všimla, že Roddo má jednu ruku za zády. On pro ni natrhal kytici květin, na louce, po které se vraceli. Když jí kytici předával, přiblížil se k Jasmíně a zašeptal jí do ucha, jak ji už delší dobu pozoruje a může na ní oči nechat. Že by chtěl být jejím milým, ale nechá vše na Jasmíně, aby se rozhodla. Pak ji políbil na tvář a odešel. Ten den se Jasmíně změnil celý život. Než usnula, myslela jen a jen na Rodda.

Za několik dní se s Roddem šla projít už sama bez party, šli po rozkvetlé louce, kde se spolu lehce drželi za ruce. Jak slunce pálilo nad jejich hlavami, lehli si do trávy a sledovali oblohu bok po boku. Roddo se naklonil nad Jasmínu a dal jí něžnou hubičku. Od toho dne bez sebe neudělali ani krok a jejich láska jen a jen kvetla.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10