Vaše příběhy

Pepovi bude pomalu čtyřicet a je stále svobodný. Ba co víc – nemá ani žádnou vážnou známost. Jeho rodiče už to mrzí, všichni známí se ptají: „Co Pepa, už má nějakou?“ A také by rádi viděli od něho  …více»

Když jsem byla malá holčička, chodila jsem do mateřské školky v naší vesničce. Byla to doba po druhé světové válce, kdy bylo takovýchto zařízení velmi málo. Naše mateřská školka byla celoroční  …více»

Po měsících usilovného hledání práce jsem ji konečně našla… Nenašla jsem sice ani práci pro vysokoškoláka, ale dokonce ani pro středoškoláka, ale práce to byla. Nastoupila jsem do firmy na dělnické  …více»

Klidně bych mohla napsat, že spát chodím s fotoaparátem. Ne, to malinko přeháním, ale pravdou je, že kamkoli jdu, jedu autem, nesmí mi v kabelce chybět foťák. Když jsem si po zakoupení PC pořídila  …více»

Jednou mi takhle v sobotu po obědě volá kamarádka Helča. „Máš čas? Můžu skočit na kafčo?“ ptá se. „Jasně, že můžeš,“ odpovídám. „Jsem grogy, za čtvrt hodiny jsem u tebe,“ hlásí Helča.  …více»

Chodím kolem něho už spoustu let. Dostala jsem ho jako svatební dar. Mé manželství dávno vzalo za své, ale ten kráječ na chleba stále zaujímal své místo na kuchyňské lince. Dostala jsem ho od  …více»

Stalo se to už hodně dávno. Tenkrát jsem byla mladinká a čerstvě zamilovaná. Vilém byl středoškolák a už pracoval, já si ještě dělala vysokou školu. Byl to můj druhý přítel v životě a já bych tehdy  …více»

Asi prožívám krizi středního věku. Nebo jak jinak nazvat mé pocity a situaci, v které se nacházím? Vždy jsem měla přiměřeně přátel, možná spíše více, než méně. A vždy jsem byla veselá a plná života  …více»

Narodila jsem se v Bulharsku, v rodině emigrantů. Rodiče i prarodiče tam žili od 15. století. Po druhé světové válce je agitátoři přesvědčovali, aby se vrátili zpět do vlasti, tehdejšího  …více»

Když chodím v dnešních obchodech, neustále se mi vrací vzpomínky, když já jsem se učila na prodavačku potravinářského zboží. Rozdíly jsou veliké. V roce 1965, když jsem vstoupila prvně za pult, jsem  …více»