Dokonalost

Byl to můj klient. Už nějaký čas chodil do mé kanceláře v čistě pracovních záležitostech.

Viktor byl rozvedený. Jeho manželství neuneslo ztrátu dítěte. Viktor, o tři roky starší muž než já, na mě působil velmi příjemně. Měl nádherné oči! Dalo by se říct, že jsem byla do něj platonicky zamilovaná. Tehdy jsem byla sama, štíhlá, svobodná.

Snad podobný věk ho vedl k tomu, že se mi začal malinko svěřovat. Když jsem ho pak jednou potkala ve městě, pozval mě na skleničku. Tehdy jsme si začali tykat. A Viktor se mi začal svěřovat.

Delší dobu se snažil opět najít partnerku. Jeho požadavek byla štíhlá zdravá žena, která by se přistěhovala do jeho malého domečku a pomohla se mu starat o domácnost.

„Jenže já nechci ženu s malým dítětem, o které bych se musel starat,“ vysvětloval mi Viktor při skleničce. To bylo ve věku kolem třiceti let těžké. I já cítila, že mi tikají biologické hodiny. A tak jsem se jednou nechala pozvat k Viktorovi domů, na večeři.

Jeho dům byl v pěkném prostředí, ale daleko od centra města, mimo dosah hromadné dopravy. Já sama tehdy ještě neměla řidičák. Viktor mě ale vyzvedl v centru města, protože jsem nechtěla, aby zajížděl k paneláku, kde jsem bydlela v bytě. Byl milým kuchařem. Ve vaření se vyznal a vše komentoval. Vlastně mi připadalo, že se rád poslouchá. Chvílemi mi připadal i vtipný. Rozhodně jsem se nenudila.

Po večeři jsme si sedli na terasu. Pomalu se stmívalo a já přemýšlela, že svou návštěvu brzy ukončím. Bylo mi s Viktorem ale dobře…až do chvíle, kdy mi začal vyprávět o svém hledání.

Můj společník se prý seznamoval i na seznamkách. Jednoho dne si přivezl do domu ženu, které odpověděl na inzerát. Vyzvedl ji v sousedním městě a přivezl, stejně jako mě, na večeři.

„Málo, co měla nohy s kostkou, že nemohla pořádně ani boty obout,“ vyprávěl. „Tak ještě šilhala. Chápeš? Šilhala.“ Chápala jsem, ale neviděla jsem v tom takový problém.

„Já jsem naprosto zdravý. Chci krásnou, štíhlou a zdravou ženu!“ řekl Viktor důrazně.

Byl to naprosto obyčejný chlap. Nebyl ani štíhlý, spíše střední postavy. Ale líbily se mi jeho oči. Měl ale mírné bříško a nijak nevynikal nad ostatními muži. Jen se mi zdál sympatický do chvíle, než jsem ho ten den víc poznala.

Pak mi vyprávěl, že když už konečně přijala jeho pozvání žena krásná a štíhlá, mezi řečí se svěřila, že má chycené lymfatické žlázy. „Víš, co to znamená?“ Jasně, že jsem věděla, že žena trpí rakovinou, a bylo mi jí líto. Když mi Viktor řekl, že ji proto vyhodil s odkazem, že když půjde pár kilometrů, dojde na zastávku autobusu, který ji odveze na nádraží. Taky nebyla z našeho města. Bylo mi ženy líto. Svěří se, je ve zlém období, a on se takto zachová. Asi by mu bylo příjemnější, kdyby lhala a předstírala úplné zdraví. Znala jsem ze svého okolí lidi, kteří se z rakoviny vyléčili bez následků. Ale Viktor vše odsoudil. Jedna z žen byla malá, druhou nazval „žirafou“. Sám se cítil dokonalý. Když mě pak chtěl mimoděk pohladit, ucukla jsem. Už se mi nezdál vůbec sympatický.

„A co víc, každá má psa, nebo kočku. Spí s nimi v jedné posteli. Co si mám asi myslet? To jim asi nahrazují ta špinavá zvířata chlapa? Kdo ví, co spolu dělají. A chlupy, fuj!“ Byla jsem tehdy velmi ráda, že Viktor neví, že mám doma malého maltézáčka. Vikiho jsem si přivedla domů před rokem. Byl to špatný dárek. Kamarádka ho koupila svým dětem, které o něj ztratily zájem a nechtěly se o pejska starat. Viki pro mě hodně znamenal a, samozřejmě, spal se mnou v posteli. A byla jsem normální, tak jako ostatní ženy, které mají psa jako kamaráda a parťáka.

Ten chlap nechtěl malé děti, psy, kočky a nic, co by mu ukradlo případný zájem ženy. Chtěl být středobodem jejího života. Nechtěl se dělit. Toužil ženu přesadit do svého uniformního a izolovaného domku.

„Udělám si tu soukromou sauničku, bazén, a nepotřebuji chodit do veřejných zařízení. Vařit umím, odmítám restaurace, cukrárny apod.“

Úplně jsem se otřásla. Tehdy jsem byla hodně aktivní. Měla jsem kolem sebe hodně přátel, kamarádky i kamarády. Milovala jsem bazény, sauny, posilovny a ráda chodila s přáteli posedět u kávy či něčeho sladkého. Často jsem místo vaření zašla s kamarádkou na oběd do restaurace. To vše by Viktor vzal své partnerce. Vlastně by se mohla jen starat o dům a zahradu a neonemocnět.

„Kamarád má cukrovku. Protože je blbý,“ pokračoval Viktor. Nechápala jsem, co má společného cukrovka a inteligence. Ale Viktor to věděl až moc dobře. Podle jeho teorie jen on ví, jak se stravovat. Jedl jen maso, odmítal mléčné výrobky a další. Jen jeho strava byla dokonalá a vedla k trvalému zdraví.

„Asi už půjdu,“ řekla jsem, když už byla pomalu tma. Tehdy vstal a chtěl mě hladit po vlasech.

„Já musím,“ lhala jsem, přestože jsem měla druhý den volno a domů jsem nemusela spěchat. Viki byl totiž u mé sestry. Odmítla jsem odvoz s tím, že se projdu. A odmítla jsem i jeho doprovod. Chtěla jsem si tou cestou odpočinout od jeho dokonalosti.

Jsem ráda, že mám psa. Jsem ráda, že dnes už mám i partnera, kterému můj pes nevadí. Jezdíme do termálních lázní i do bazénů, chodíme do saun a na dobré jídlo do restaurací. Ne denně, ale občas, jako zpestření. Sice jsem věkem přibrala, už nejsem ta štíhlá mladá žena, jako tehdy. Jsem ale zdravá a nic mi nechybí. Nemusí mi nikdo diktovat, nikdo mě omezovat, protože s partnerem známe kompromis.

A co Viktor? Měl přece charismatický pohled a byl naprosto zdráv. A tehdy byl stále mladý.

Jednoho dne jsem šla na nákupy. Procházela jsem kolem vývěsní tabule, kde visí parte. Ze zvyku tam vždy mrknu. Docela mě šokovalo, když jsem tam našla důvěrně známou tvář. Ty charismatické oči… Ano, visel tam Viktor. Ten zdravý, dokonalý a nezničitelný muž. Nevím, zda někoho našel. Nevím, jak žil dál. Ale zemřel možná dřív, než ta nemocná žena, kterou sprostě vyhodil. Možná byl na sklonku života opuštěný a neměl ani toho psa, protože miloval jen sám sebe.

Tak skončila jedna sobecká dokonalost.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10