K prvnímu úrazu co se pamatuji přišel manžel uprostřed lesa při trampování. Nosí s sebou takový velký zálesácký nůž, za který by se nemuseli stydět ani v armádě. K přípravě gulášku na ohníčku věc naprosto nezbytná. Manžel tedy nasekal cibuli, nakrájel maso, posekal pár bylinek a všechno to hodil do kotlíku. K potoku se mu nechtělo, tak si nůž pěkně otřel do rukávu košile. Nejdřív z jedné strany, potom z druhé a nakonec chtěl otřít i zesílenou horní stranu. Nějak si ale nedal pozor a místo toho si zápěstí pěkně pořezal nabroušenou stranou. Nebylo to naštěstí nijak hluboké zranění a manžel jakožto zdravotní bratr odmítl návštěvu špitálu, takže jen chodil s obvazem na zápěstí.

O poslední příhodu s nožem se nám postarala naše fenečka shi-tzu, která se na nás už dneska kouká z psího nebíčka. Grilovali jsme venku na zahradě a když jsme odpoledne uklízeli nádobí, chyběl nám jeden malý nůž. Nebyl nikde k nalezení. Docela průšvih, protože v té době byl Gábísek ještě batole a báli jsme se, aby ho někde nenašel. Záhada se vysvětlila až ve chvíli, kdy se naše chlupatinka přestala vyhřívat na slunci. Hádáte správně, nůž byl pod ní. Prostě si na něj lehla a spala. Dodnes nechápu proč.
Notburga - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz