Láska k tatínkovi

Láska

Máme různé druhy lásek - partnerskou, sourozeneckou, k němé tváři či majetkovou. Ale já bych dnes chtěla psát o lásce k rodiči.
 
 Můj tatínek se narodil v malé vesničce u Kladna. Musím se přiznat, byla jsem tam jen jako malá holčina na výletě s rodinkou. Babička se zde narodila a vyrůstala na statku, kde se později narodil i můj tatínek. Statek zůstal, tak jak to bývalo dříve, v rukou syna, ač byl mladší než babička. Pamatuji si jen málo z této vesničky, ale jedno vím jistě, snad polovina byla příbuzenstvo, neb všichni rodu mužského nosili jméno Václav či František, příjmení stejné či jen druhé a to Novák. Proto se vždy psalo vodítko pro pana listonoše a to bylo v našem případě pes Čert. Což  psaní vypadalo takto - pan Václav    .......... U Čerta ......... Pál........ okres Kladno
I já bych dnes měla napsat psaní na tuto adresu.

Tatínek byl velice jednoduchý človíček. Ovšem velký uličník, vždy prováděl nějakou kulišárnu, a to s nesmírnou chutí. Patřil do partičky lidiček podobných jeho letoře.

Však maminka velice pečlivě prozkoumávala vše, co bere do ruky. Nebyl žádný taj, když v cukřence byl lísteček - šel jsem k mravencům, nebo v hrnci kameňáku vzkaz -  tedy obrázek moře, jasně, sůl byla v sáčku od mouky hned vedle hrnce. Dodnes si pamatuji maminku, když dostala od tatínka kytici hluchavek. Prý krásné kvítí. Ale ani já nebyla ušetřena, kdepak.
Jednou přinesl velikou krabici s červenou mašlí, prý dárek pro moji osůbku. Jasně, na dně ležel lísteček, došel nápad. Sestra zase dostala krabičku snad od sirek a tam byla přilepená jedna koruna, prý kup si věno! A tak bych mohla pokračovat stále dál a dál.
Moje teta, po odchodu naší rodinky, našla v koupelně pověšenou na šňůře veškerou cibuli s lístečkem, koupel dobrá, pěnu prosím vyměnit.
Strejda Karel byl stejný kulihrášek, tak otci daroval v lahvi od piva mléko. Tatínek totiž nikdy nepil žádný alkohol, jen litr mléka každý den. Aby to ovšem mělo patřičný jas, dostal zmíněnou lahev u táboráku.

I sousedka si užila, byla to Romka.Tatínek jí říkával Bětuško a ona jemu Venoušku.
Jednou jí tatínek daroval krásně zabalený balíček, nevím, kdo mu ho zabalil. Ona byla velice překvapená, zrovna chystala oslavu pro svého manžela Ondráška. Bohužel, nějak ve spěchu byla krabička  uložena k ostatním dárkům a tak se stalo, že tento skvost rozbalil oslavenec. V krabičce bylo zrní a lísteček pro Ferdinanda  (kohout): zítra nebudit, mám volno. Ondrášek se začal smát, ale i ostatní hosté, neb jim bylo vysvětleno, kde se ten dar nedar vlastně vzal. Můj tatínek  svým humorem překročil hranici široko daleko. Jen Bětuška byla zaražená a vymýšlela pomstu.
Druhý den tatínek dostal výslužku z oslavy. Krabici s dírkou v jednom rohu a pastičkou na myši, ve které byl přichycen lístek. Beru si dovolenou, zrní má hrabalka, bohužel. Ferdinand

Mohla bych tatínkovy kulišárny psát stále dál a dál. Nebyl by dloooooooooouho konec.

Dokázal být ale i vážný. To když maminka několikrát ležela v nemocnici. Pak chodil jako tělo bez duše. Poznal ji v roce 1958 a už v roce 2001 se musel rozloučit, když maminčino srdíčko dotlouklo a svíce zhasla.

Tatínek se se samotou vyrovnával jak jinak, než po svém. On, který nikdy nešel do obchodu, vždy čekal, až maminka vyjde, pak se ujal role nosiče, najednou začal nakupovat! Rovnou v samoobsluze. Každé Potraviny by mohly závidět jeho zásoby, co si opatřil. Regály měl přeplněné. Prostě si našel způsob, jak zmírnit bolest.

Odchod do důchodu snášel ze začátku špatně. Taky celý život pracoval a najednou měl  VOLNO. Ani nemocenskou si nebral. Marodil jen s průjmem a to si brával dovolenou. Jen 2x stonal dost ošklivě. Musel jít na očkování proti chřipce. Toto byla reakce. Další rok už nešel. Prý si má Franta, jeho Dr, najít jiné rameno. Asi i našel, neb tatínek už na očkování nikdy nebyl.

Z vnoučat se radoval, hlavně při upatlání od čokolády či ruce od bahna a hezky utřeny do ručníku, jasně, na vodu si nikdo nevzpomenul. Maminka se hněvávala, ale tatínek jí dal pusu, až byla i ona celá špinavá, pak ji odvedl k zrcadlu a pronesl: " Holka, Tobě to tak sluší!"
To byla vnoučátka ještě malá, teď každý má přes 175 cm.

Čas běží neúprosně dál.
I tatínek začíná stárnout, jen kulišárny provádí dál. Bohužel, horší se mu zrak, sluch, má stařeckou cukrovku a i jiné neduhy.
Až jednou už nemá nic.
Je sobota 12.5. 15.00 a tatínek doma usíná.
Jeho srdíčko dotlouklo, svíce zhasla ve věku 82 let.
Už vím, že je zase se svojí  láskou Boženkou, mojí maminkou. Nic ho nebolí.

Jen já nevím, co dál. Mám jít nakoupit? Ale kdepak.
Musím napsat psaní, které má adresu
pan Václav ........
U ale koho?