Metráček

Jako malá jsem byla pěkná kulička. Přesto jsem byla docela pohledná holčička. Modrá očka a blonďaté vlásky opěvoval kdekdo z příbuzných, a tak jsem měla pocit, že se líbím všem.

Když se blížila puberta, zamilovala jsem se do Jakuba. Kuba navštěvoval stejnou školu. Protože byl o dva roky starší, chodil o dvě třídy výš než já. Nelíbil se jenom mně, ale i ostatním holkám. Vysoký, štíhlý blonďák nemohl nezaujmout a já byla právě v tom věku, kdy se holkám začínají zapalovat lýtka a touží být princeznami pro vytouženého prince. Vždy, když jsem Jakuba potkala na školní chodbě nebo někde na chodníku, se mi rozklepala kolena a do tváře mi vklouzl ruměnec. V duchu jsem se viděla po jeho boku, jak mě objímá a třeba poprvé políbí. Byla jsem přitom stále ta nezkušená a naivní baculatá holka.

Ten den jsem měla službu na chodbě. O přestávce kolem mě procházeli spolužáci. Starší žáci končili dřív a spěchali domů. Míjeli mě ve spěchu a jedním z nich byl Jakub. Má kolena opět vypovídala službu a mě tehdy napadlo, skutečně jsem se cítila slabě, spadnout mu k nohám. Prostě jsem jako, nebo trošku i doopravdy, zakopla a kácela jsem se na zem. Kluci z jeho třídy pokračovali dál a Jakub se na mě z vrchu podíval. Tehdy se mi zdál ještě vyšší a mnohem krásnější. Zrozpačitěl a nakonec mi pomohl vstát. Podal mi ruku a já byla štěstím bez sebe, když jsem se mohla zapřít a s jeho pomocí opět postavit na nohy.

„Děkuji,“ špitla jsem. Na víc jsem se nezmohla. Jakub nečekal ani na to a spěchal za kluky ze své třídy. Omámeně jsem šla tím směrem, kterým mi zmizel za rohem. A tehdy jsem to uslyšela.

„Kde jsi, Kubo?“ ptali se jeho spolužáci.

„Ale, ta tlustá malá holka spadla, tak jsem jí pomohl vstát,“ řekl Kuba.

Strhl se smích, kdy si kluci dělali srandu, že můj vysněný princ musel zvedat Metráčka. Všichni se bavili na můj úkor a já za rohem nepozorovaná propukla v tichý pláč. Tehdy se to stalo.

Od této chvíle jsem doma odmítala knedlíky, hutné omáčky, buchty a vše sladké. Má maminka uměla báječně vařit i péct, tak mi to zpočátku dělalo problém. Když se domem rozvoněla vůně z čerstvě připravovaných pochoutek, já žužlala mrkev. Postupně jsem jí ale přišla na chuť. Ve snaze zhubnout a líbit se všem, především tedy Jakubovi, jsem začala i sportovat. Do té doby jsem ráda vyšívala a četla. Nyní jsem v teplákovce obíhala naše město a doma skákala u písniček. A kila šla dolů. Navíc jsem si sportování a zdravé jídlo oblíbila.

S Jakubem jsem nikdy nechodila. Bylo to asi tím, že než se z ošklivého káčátka stala labuť, Kuba školu končil a odešel na střední školu. Já ale základku končila jako krásná štíhlá holka. Z brigády na střední škole jsem si pak pořídila lyže s lyžařskou výbavou. Z části mi na ni sice přispěli rodiče, ale větší část pokryla odměna z mé vlastní práce. O to větší radost jsem z lyží měla a začala jsem pilně trénovat. Byla jsem tak dobrá, že jsem vyhrála i několik školních soutěží v lyžování.

Ač jsem už stará bába, štíhlou postavu si držím dodnes. A nebýt posměšků a několika kluků, kteří mi tehdy nevědomky otevřeli oči, nebyla bych dnes v tak dobré kondici. Pohybu a zdravému životnímu stylu jsem učila i své děti a jako babička jsem doprovázela vnoučata do svých šedesáti na bruslení, jezdila s nimi na kole a ze srandy s nimi tancovala v jejich dětském pokojíku. A zatančím si s nimi klidně i dnes. Stala se ze mě fit ženská, a za to jsem vlastně moc ráda. Doufám, že kondice mi zůstane až do konce mého života.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10