Nezapomenutelný zážitek z času letních dovolených

Psal se rok 2011, byl čas letních dovolených. Někdo jezdí po vlastech českých, jiní zase do zahraničí, zejména k moři. No a my s manželem je nejraději trávíme doma a nejlépe s přáteli, kteří na dovolenou jezdí k nám. Zvláště máme rádi ty, které známe léta ať už z dětství nebo z mládí.

A právě z mládí k nám taková návštěva přijela strávit 3 dny ze své dovolené. Byli to přátelé z Karviné - Vlasta a Mirek, které já poznala díky svému manželovi. Manžel poznal Mirka v našem městě, když tu byl na vojně, což je už přes 30 let. Po celou tuto dobu jsme moc dobří přátelé, sdílíme spolu každou novinku, která se v našich rodinách odehraje.

Nevídáme se osobně zase až tak často, a proto jsme je pozvali k nám, když tu byli v naší blízkosti na své dovolené a domluvili jsme se na 3 dnech, abychom z toho všichni něco měli. A protože měli přijet až po obědě, tak jsem přemýšlela, co se udělá na večeři. Napadl mě segedínský guláš a upekla jsem Honzíkovy buchty. Netušila jsem, co tato kombinace způsobí se střevy, zejména těmi Mirkovými. Samozřejmě že tohle jídlo všem chutnalo, ale Mirkovi asi víc než nám ostatním - zejména si pochutnával na těch buchtách. A přitom se také vypila kávička, pivečko a nějaký ten kalíšek tvrdého alkoholu, konkrétně slivovice. A tak jsme se bavili o všem možném, co je nového v našich rodinách, hodiny plynuly a okolo půlnoci jsme se pak šli všichni uložit ke spánku. Naši přátelé spali v obýváku a já s manželem v ložnici. Těch návštěv, co u nás v obýváku už spalo je nespočet, takže to, co se pak ráno stalo je zážitek, na který se do smrti všech zúčastněných nikdy nezapomene. 

Dveře od obýváku většinou míváme otevřené a zavírají se jen, pokud tam spí návštěva. Takže je jasné, že tu spali také Vlasta s Mirkem. A po večeři, kterou dostali, se to stalo. Mirek musel ráno nutně na WC. My s manželem jsme ještě spali, když nás probudil rámus, nesoucí se od obýváku. Lekli jsme se a oba hbitě vstali. Dveře od obýváku se totiž zasekly a nešly otevřít  a Mirek trpěl. Ač jsme se snažili sebevíc jak my, tak naši přátelé, prostě to nešlo a byla jen jediná možnost, jak se z obýváku dostat ven. Tou možností bylo vysklít dveře. Jenže i to chvíli trvalo. Mirek to nevydržel a Vlasta jen přes dveře volala, že tam máme někde mikroténový sáček, že jej použije. Také nic jiného nezbývalo a tak za svým manželem lítala po obýváku se sáčkem v ruce jako za malým dítětem. Nakonec tím místem, kde vykoná potřebu, si našel v obýváku, místo pod oknem, kde se to také stalo. Jenže trefit se do sáčku při průjmu asi dost dobře nejde, a tak to odnesl i závěs, který byl až po zem.

Zatímco my s manželem jsme se snažili vydělat sklo ze dveří, na opačné straně  měli jiné starosti. Vlasta sundala závěs a připravila jej k oprání, a pak také otevřela okna, aby se vyvětralo.

Když se nám podařilo sklo ze dveří odstranit, tak už nebyl problém se z obýváku dostat, byť ne běžným způsobem, jak má. První se šli oba umýt, a s sebou vzali i onen sáček s pokladem na záchod. Moc se nám oba omlouvali, samozřejmě se styděli, což by asi každý z nás. Oba s manželem jsme jim řekli, že tohle se mohlo stát komukoliv a nejen u nás. No, celé dopoledne s nimi nebyla řeč, a změnilo se to, až když se vše dalo do pořádku a až se poobědvalo. Do oběda s pomocí Mirka se i dveře podařilo otevřít a znovu vložit ono sklo, které se muselo vydělat. Odpoledne jsme se tomu už všichni smáli, a dokonce to, co se u nás stalo, pak Vlasta volala i svým dětem, které se tím značně pobavily a dodnes se tomu smějí všichni nejen zúčastnění, ale také ti, komu se náš zážitek řekne. Může být lepší vzpomínka na dovolenou? Někdo vzpomíná na zážitky u moře, zatímco my máme takový nezapomenutelný zážitek ze svého domova.

Jen ještě dodám, že dveře byly bez zámku do té doby, než měla přijet další návštěva.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10