Špatný rok

Před lety jsem si myslela, že můj život je šťastný a nic mně ho nenaruší. Byla jsem šťastně vdaná, měla dvě dcery, kterým bylo 7 a 4 roky. Ale chyba lávky.  Od února roku 2005 se vše změnilo. Nejdříve mě skolila horečka a já musela zůstat doma v posteli. S velkými problémy se postarala o rodinu a jinak z postele nevylézala.

V té době umřela babička, tatínkova maminka. Březen proběhl v klidu. V dubnu na čarodějnice to už bylo horší. Než jsme vyrazili k ohni, zakopla jsem o křeslo a narazila si prst na noze. Zbystřila jsem, když se manžel strojil a místo obvyklého sportovního oblečení si vzal něco lepšího. Při příchodu na místo pálení čarodějnic jsem už tušila, že mně bude manžel nevěrný. Svěřila jsem se kamarádce, ale ta se mi to snažila vymluvit, že si jenom něco namlouvám. Domů s námi manžel odmítl jít. Vrátil se skoro až k ránu, sedl si do křesla a nepřítomně koukal. Můj šestý smysl se potvrdil, jelikož měl triko na ruby. Jediné, na co jsem se zmohla, bylo říct mu "tak ti děkuji".         

Jeho milostný románek pokračoval, ale já neměla žádný důkaz. Jeho milenka věštila budoucnost z karet. Ač jsem jejímu věštění vůbec nevěřila, nechala jsem si přeci jenom říci, co mě čeká. Už si nepamatuji všechno, co mi řekla, ale to hlavní si pamatuji. Prý máme ohroženou dovolenou (to jsem tušila i bez věštění) a do konce roku přijdu o práci. Uběhlo pár dní a já si už byla jistá, že se stále spolu stýkají. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jediné, co mě napadlo, bylo požádat o radu svého tatínka. A jeho rada? Běž za ní a zeptej se, na jak dlouho tvého manžela chce. Jak poradil, tak já udělala. Dcery jsem nechala u rodičů a zazvonila u jejich dveří. Samozřejmě mě nechtěla pustit, ale já se nedala a drze vlezla do jejího bytu. Na moji otázku odpověděla, že ho chce na celý život. Řekla jsem jí: " Dobře, máš ho mít, za chvíli ti ho pošlu." Po příchodu domů jsem řekla manželovi, že si musíme promluvit. A hned jsem spustila, aby si spakoval svoje věci, že jeho milenka ho chce na celý život a než se vrátím od rodičů s holkami, ať je pryč. Najednou mě začal prosit, abych mu odpustila, že nás má rád a nechce o nás přijít. Bojovala jsem, odpustit - neodpustit, ale už jenom kvůli holkám jsem odpustila.

Už to zkrátím. Na dovolenou jsme odjeli jako šťastná rodina. O práci jsem opravdu přišla, ale hned si našla novou, no a naše manželství se po 3 letech rozpadlo. Nemohl žít bez své milenky, která ho po dvou měsících stejně vyhodila. A jak jsem dopadla já? Díky sestře a jejího manžela mám bezva chlapa, se kterým žiji již 6 let a jsme spolu šťastní, i dcery si ho oblíbily.