Zavinil smrt a teď pomáhá

Prudký náraz je odmrštil do pole. Jirka si však potom už nic nepamatoval. Probral se až v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Vůbec nevěděl, jak se tam dostal. Jeho poslední vzpomínka končila jízdou autem, a pak už nic, jen tma. Že boural, se dozvěděl až od lékařů, stejně jako to, že při tom umřeli dva lidé. Těmi byli Jirkův kamarád Petr a spolujezdec z protijedoucího auta. Jeho řidič stejně jako Jirka nehodu přežil a byl odvezen na stejné nemocniční oddělení. Ležel jen o jednu plentu od něj.

Byl při vědomí a tím pro něj začal ten nejhorší očistec. Lékaři mu nechali mobil a on slyšel, jak telefonuje - všechny ty věty o tom, že přítel jeho matky, kterého vezl  v autě, už nežije. Bylo to pro něj strašné poslouchat a uvědomovat si, že to, co říká, je pravda, realita, že za to skutečně může jen on. Chtěl utéct pryč, ale zároveň tušil, že to nepomůže, že před tím neuteče nikam. Události před a během nehody si však stále nepamatoval, a tak se rozhodl zkusit je vyvolat z paměti pomocí hypnózy u psychiatra.

Vzpomínky se mu skutečně vrátily a on si prožíval všechno znovu - prudký náraz i to, že zůstal při vědomí a slyšel, jak zastavují auta, přijíždí policie, hasiči, záchranka... Pak hlasy lidí, kteří říkají, že to vypadá na smrťák. V koutku duše doufal, že to tak není, že to dobře dopadne, ale potom přiletěl vrtulník pro jednoho ze zraněných a na místě se obrátil. Bylo pozdě a potvrdila se krutá pravda.  Jirka kontaktoval rodinu svého kamaráda i rodinu toho muže, který zemřel ve druhém autě. Na omluvné dopisy, které jim napsal, odpověděli smířlivě, ale vidět ho nechtěli.

Respektoval to, ale i tak je jim vděčný, jak rozumně a chápavě se k tragedii postavili. Bylo to pro něj těžké vydržet sám se sebou, se svým svědomím. 

Vzali mu řidičák na 5 let a dostal podmínečný trest. Léčil se i na psychiatrii. Jirka vypráví, že po takové zkušenosti si člověk uvědomí spoustu věcí. Naučilo ho to vážit si hodnot jako je zdraví a přátelství i věcí a momentů, které dřív bral jako samozřejmost. Když se vám stane taková věc, nemůžete prostě položit ruce do klína, nemůžete za tím udělat tlustou čáru, protože vás to dřív nebo později dožene. Z veselého kluka, kterému bylo tenkrát 18 let, je dnes 25letý smutný pán. Dodatek: Jirka dnes jezdí se sanitou záchranné služby. A já mu držím pěstičky, ať to jednou přebolí...

Nikimaus - čtenářka
ChytráŽena.cz