Rotvajler - inteligentní a věrný obranář

Rotvajler je velice inteligentní středně velké a robustní plemeno, které se uplatní nejen jako výborný hlídací pes, ale i jako skvělý rodinný společník. I když budí respekt, nejedná se o bojové plemeno, jak se mnoho lidí mylně domnívá. Jsou to výborní hlídací psi i klidní společníci, správně vychovaný rotvajler není zlý ani drsný, agresivním se stává jen vinou nesprávného a neadekvátního výcviku. I když na první pohled z něj jde strach, jde o jedno z nejklidnějších plemen.

Rotvajler - historie plemene

Rotvajler dostal název podle města Rottweiler v Německu, odkud toto plemeno pochází. Dříve šlo o lovecké plemeno, které se posléze změnilo v plemeno pastevecké, které pomáhalo řezníkům tahat speciální kárky a sloužili i jako hlídací psi. Vyšlechtěno bylo počátkem 19. století pro lov černé zvěře a také jako hlídač stád. Předky rotvajlerů jsou zřejmě tibetské dogy nebo tibetští mastifové. Později byli využíváni k tomu, aby chránili své pány při válečných taženích římských legií a jak legie postupovaly, nechávaly tyto psy místním obyvatelům, proto se rotvajler rozšířil po celé Evropě. Nyní se využívá jako služební pes a to jak v armádě, tak u policie.

Rotvajler - Popis plemene

Existují 3 druhy rotvajlerů, kteří se dělí podle výšky do kategorií malí, střední a velcí. Malý pes má v kohoutku 61 - 62 cm, střední 63 - 64 cm a velký 65 - 68 cm. Průměrná váha psů je 50 kilogramů, fenky mají přibližně o 8 kilogramů méně. Rotvajler má širokou hlavu, dobře vyvinutý černý čenich, oči středně velké, většinou hnědé, menší převislé uši trojúhelníkového tvaru, široký krk. Srst má krátkou, rovnou a hrubou, s podsadou a barva srsti je černá s pálením na lících, tlamě, spodní straně krku, hrudi i končetinách. Může mít červenohnědé, někdy i světlejší znaky, ale přednost se dává co nejtmavšímu zabarvení. Je to velice mohutné plemeno.

Péče o rotvajlera

Dalo by se říci, že rotvajler nepotřebuje žádnou mimořádnou péči co se týká jeho srsti, protože ji má hustší a delší, maximálně vyčesávat v době línání a dvakrát do roka vykoupat, jestliže jej nemáte v bytě, kde je potřeba častěji. Co ale opravdu potřebuje, je každodenní fyzická zátěž a pravidelné a dlouhé procházky, minimálně půl hodiny 2x denně. Rotvajleři hodně trpí na časté onemocnění kloubů, ale dlouhými vycházkami se tomu dá velice dobře předejít. Rotvajlery můžete chovat celoročně venku a doporučuje se výcvik vedený odborníkem, protože pokud majitel nezvládne psa vychovat a dostatečně socializovat, může se stát velice agresivním.

Rotvajler je velice vlídný, přátelský, oddaný, poslušný a má velmi přátelský vztah k dětem. Také strašně rád pracuje, je chápavý a chrání svého pána za každou cenu. Má vyrovnanou a klidnou povahu. Jestliže ale vycítí nebezpečí, dokáže svého pána vždy a za každou cenu ochránit a i venku při vycházce se může stát, že se instinktivně postaví do cesty cizím lidem, kteří by se k jejich pánovi chtěli jen přiblížit a neváhají ho hned bránit. Má sebejisté, nebojácné a rozhodné chování, je poslušný, pokud je dobře vycvičený, tak je lehce ovladatelný. Jestliže je dobře vychovaný, nechá se od cizích lidí klidně i pohladit, ovšem jen ve vaší přítomnosti, ale vždy bude ostražitý a v případě, že by se na vás někdo vrhl, dokáže ihned zaútočit.

Rotvajler se doporučuje jen opravdu zkušeným chovatelům nebo si jej alespoň nechat vycvičit odborníkem, abyste předešli tomu, že na někoho zaútočí a poraní. Má ze všech psů nejsilnější stisk zubů a může být velice nebezpečný. Pokud rotvajlera nezvládnete, raději si jej ani nepořizujte. I když se povahově řadí mezi nejklidnější plemena, kdežto třeba jezevčík mezi nejagresivnější, určitě ale budí větší respekt právě rotvajler pro svoji mohutnost a velikost.