Ruské kuželky

V zemi je zabetonovaná kovová konstrukce, která vypadá jako šibenice, na konci visí silný řetěz a na něm je připevněna těžká koule. Pod šibenici se postaví do čtverce devět velkých dřevěných kuželek. Hraje se tak, že se koulí na řetězu hodí doprava do prostoru, koule opíše oblouk a při zpětném pohybu sráží kuželky. Některý z hráčů stojí poblíž, aby zachytil kouli po sražení kuželek a podává ji hráči k dalšímu hodu. Každý hraje třikrát a body se sčítají. Každá kuželka je za jeden bod a prostřední král za body dva. Podaří-li se hráči při prvním hodu vyrazit z pole pouze krále, má hod hodnotu 11 bodů a král je do pole navrácen k druhému hodu. Aby měla koule pořádnou razanci zpětně srazit kuželky, musí se vynaložit síla na hod koulí.

Ruské kuželky byly většinou postaveny na nějakém plácku před rekreačními chatami a penziony, aby sloužily k zábavě rekreantů. 

Byly i u rekreačního zařízení v Jeseníkách, kde jsme byli na prázdninách.

Jednou jsme zase utvořili partu hráčů a uspořádali turnaj. Hrálo nás asi deset, ale okolo stáli i fandové a přihlížející. Zrovna poslal kouli do prostoru jeden z hráčů, chlap jako hora. Dal do hodu opravdu sílu. A tu najednou se přihlížející mamince vytrhlo asi dvouleté dítě a vrhlo se po kouli, snad si myslelo, že jde o míč, který mu hodili. Několik lidí vykřiklo, ti nejblíže stojící se vrhli po maličkém, muž chytající u šibenice se snažil zabránit střetu dítěte s koulí. Podařilo se mu sice zachytit řetěz, ale přesto koule dítě zasáhla. Naštěstí ne přímo do hlavičky, ale přes ramínko, i tak byl maličký sražen k zemi.

Celou nehodu viděl správce chaty, duchapřítomně skočil do auta, naložil maminku s děťátkem a už ujížděli do nejbližší nemocnice.

Bylo po turnaji, nemohli jsme se z toho vzpamatovat, nikdo nebyl vinen, ale všichni si uvědomili, co se mohlo stát, kdyby koule zasáhla dítě do hlavičky v plné razanci. Byli jsme jako na trní a čekali jsme na návrat správce z nemocnice. 

Přijel asi za dvě hodiny i s maminkou a maličkým. Ten měl za sebou důkladnou prohlídku s rentgenem. Měl štěstí, všechno bylo v pořádku, zůstalo mu jen pár modřin. Všichni jsme si mohli oddechnout. Další dny jsme sice zase hráli, ale dávali jsme bedlivý pozor, aby v dosahu nebylo žádné malé dítě.

Myslela jsem, že už ruské kuželky z plácků zmizely, je tolik jiných možností zábavy, ale nedávno jedny bratr objevil před nějakým penzionem. Jde už ale o odlehčenou verzi, šibenice je dřevěná, místo řetězu je provaz a i koule je mnohem lehčí. I samotné kuželky jsou lehoučké, takže si s nimi může hrát i malé dítě. Hlavně, že už nikoho nezraní. 

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz