Tato vlastnost mi zůstala dodnes. Proto nesleduji americké romantické filmy (s výjimkou jednoho zkouškového, kdy byl můj mozek nepoužitelný a já nic jiného, než podobně jednoduché filmy sledovat nezvládala - ty složitější bych si prostě nevychutnala). Nemusí se však vždy jednat o scénu, která si říká o to, aby každý věděl, jak dopadne například známé „Promluvíme si o tom, až se vrátím“, nebo „Toto je má poslední mise“, kde všichni víme, že už si nepromluví a mise je opravdu poslední. Třeba při sledování seriálu Dexter mi byl od druhé scény podezřelý doktor. A proč? Pacient pronesl, že ho doktor dal pěkně dohromady. To stejné s novinářkou a Trinity vrahem. Podobných seriálů a filmů je nespočet.

Film, který splnil mé veškeré požadavky a já opravdu do poslední chvíle nevěděla, jak se to děje a na konci filmu jsem se si to snažila poskládat dohromady, byl Dokonalý trik. Tento film jsem si troufla po určité pauze pustit i podruhé, což u jiných filmů nedělám, když mi je jasné, jak dopadnou už při prvním zhlédnutí.
Další filmy, které můžu sledovat bez proroctví jsou komedie, ale ty dobré. Z komedií se mi líbilo Co jsme komu udělali (původně jsem tomuto filmu moc nefandila) a nebo komedie, kterou zatím nic nepřekonalo a asi ani dlouho nepřekoná Nedotknutelní, což byla komedie podle skutečného příběhu a jak víme, tak život je nejlepší spisovatel a pokud se k dobrému příběhu dostanou dobří režiséři, scénáristé, herci... zaručeně to musí být pecka.
Přála bych si více podobných filmů, snad se někdy dočkám i nějakého dalšího. Doufám, že nás náročných diváků je více a filmaři natočí něco, u čeho opravdu zapojím své mozkové závity.
Prastenec - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz