Setkání s liškou

Čtvrtý den naší dovolené je od rána slunečný. Rozhodly jsme se s dcerou pro túru na Skalnaté pleso. Električkou jedeme do Tatranské Lomnice, koupíme si jízdenku na lanovku a vydáme se k ní. Cesta je nekonečná. Vede sice po asfaltové cestě, ale klikatí se do mírného kopce. K lanovce se dá také jet jinou lanovkou, ale tu jsme nevyužily. U lanovky na Skalnaté pleso kupodivu fronta nebyla, takže hned nastupujeme a jedeme. Pohled dolů na Tatranskou Lomnici je nádherný.

Skalnaté pleso leží pod srázy Lomnického štítu. Má rozlohu 1,22 hektarů a maximální hloubka je asi dva metry. V suchém období je pleso bez vody. V blízkosti jezera je meteorologická observatoř, která je bohužel nepřístupná. Jezero tedy obejdeme a obdivujeme spoustu krásných rostlinek. Je zde moc hezky, svítí sluníčko, ale vrchol Lomnického štítu je zahalen mrakem. Tyčí se do výšky 2634 metrů nad mořem, je to druhá nejvyšší hora na Slovensku. Dostat se tam můžete lanovkou ze Skalnatého plesa. Lístky se objednávají dopředu, takže na dnešní den již nejsou. Škoda. Někdy bych se tam ráda podívala. Když se na lanovku koukáme, tak nám najednou úplně zmizí v mracích a za nějakou dobu se zase objeví a jede zpět dolů. Pokocháme se tedy pohledy na okolí a zastavíme se v blízké Chatě pod Skalnatým plesem na malé občerstvení. Potom se vydáváme na dnešní túru zpět.

Cesta vede částečně kamenitým terénem, ale jde se nám celkem dobře. Odbočíme z trasy jen u Zamkovského chaty, abychom si ji prohlédly. Je moc hezká. Kousek od ní je připraveno několik desetikilogramových vaků pro náhodné nosiče. Na některé vysokohorské chaty totiž nevede žádná silnice. Veškeré věci se musí nosit na zádech. Potkaly jsme tu profesionální nosiče a ti nosí mnohem těžší náklad. Kdo má tedy chuť si tuto práci vyzkoušet, tak může připravený náklad odnést. Na chatě ho odmění malým občerstvením. Potěžkám si vak a usoudím, že bych ho asi daleko nedonesla. Těžký je dost a ještě zavěšený na dřevěné konstrukci, která mne dost tlačí do zad. Vracím tedy vše na místo a pokračujeme v cestě do svahu. Již z dálky slyšíme Obrovský vodopád na Studeném potoce. Stojíme na mostě před vodopádem a pozorujeme ho. Úžlabinou padá mezi dvěma skalami do hloubky téměř dvacet metrů. Až na mostě cítím, jak se voda rozstřikuje. Sleduji tu nádheru a najednou si všimnu duhy. Sluníčko svítí právě na rozstřikující se vodu, takže se vytvořila malá duha. Fotografuji tento nádherný úkaz. Nemám tak kvalitní fotoaparát, ale vidět tam je.

Dále naše kroky vedou k Reinerově chatě. Ta byla prý úplně první chatou postavenou ve Vysokých Tatrách. Horolezci a vysokohorští turisté ji využívali k odpočinku a přenocování. Nyní je hezky opravená. Zde jsme se posadily na zídku a také odpočívaly. Za chvilku jsem zaregistrovala, že někteří lidé zpozorněli a míří fotoaparáty někam za nás. Otočily jsme se a uviděly lišku. Nejdříve mne to trochu zarazilo. Po chvilce jsem ale pochopila, že je na lidi zvyklá a tak trochu zdomácněla. Lidé si ji fotografovali a někteří ji i krmili. Nevím tedy, jestli čokoládová oplatka je pro lišku vhodná, ale snědla ji. Tato idyla trvala jen chvíli, protože některé děti začaly výskat a liška se bála. Utíkala pryč a děti za ní. Rodiče je nechali. Myslím si o tom své. Raději se tedy zvedáme a pokračujeme v naší naplánované cestě.

Odtud je to kousek na Hrebienok, který se rozkládá nad Starým Smokovcem. Do Starého Smokovce se dá sjet pozemní lanovkou podobnou jako je na Petříně. My ale pokračujeme pěšky. Je zde několik cest s cílem ve Starém Smokovci. Jednu jsme si zvolily a vykročily. Část cesty lemují dřevění medvídci – atrakce pro děti. Potom už pěšinka pokračuje mezi stromky. Za chvíli jsme na okraji Starého Smokovce. Dojdeme k zastávce električky a jedeme zpět do Tatranské Lesné, kde na nás čeká výborná večeře.

Dnešní den se vydařil. Svítilo sluníčko, chvílemi možná až moc. Trochu jsme se tedy opálily. Doufáme, že další dny budou také tak hezké. Máme v plánu ještě navštívit několik zajímavých míst.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete