Jsouc vychována ještě v minulém století, tedy staromódně, byla jsem zvyklá, že lidé si mají pomáhat. Od dětství jsem měla a bohužel dosud mám ve třiaosmdesáti nízké, nepatřičné a neamerické sebevědomí, takže ochota z mé strany se občas projevuje naopak až přehnaně.
Příběh, který to dokazuje, se stal kolem roku 1960, bez udělátek typu mobilní telefon, chytrý telefon, notebook či internet jako takový. Nepředstavitelné!
Pro rychlé předání informace do 24 hodin sloužily tzv. telegramy, hned vysvětlím pro mladé neznámý pojem. Na poště jste na adresu příjemce na příslušný papírový blanket napsali stručně vzkaz, zaplatili podle taxy za slovo textu a doufali v dodání v průběhu téhož dne.
Kolega odjel s maturitní třídou na třídenní poznávací exkurzi do Praky. Jeho paní právě čekala dítě podle porodního termínu, tak mě poprosil o hlídání. Dal mi adresu na ubytovnu v Praze i adresu tchyně do vzdálenějšího města.

Svědomitě jsem provolávala vrátnici zdejší nemocnice, abych měla čerstvé informace. Již druhý den služby pozdě večer mi vrátná sdělila, že kolegova paní povila dcerušku Jitku a přidala míry - váhu, délku. Radostně jsem vypravila telegramy s potěšujícími zprávami.
Netušila jsem, že vrátná z a m ě n i l a poněkud zvláštní příjmení kolegovy ženy s podobně znějícím úplně jiné maminky. Možná byla rozespalá, kolotoč k uvítání miminka se mezitím řádně roztočil. Tchyně nachystala přezdobenou křticí peřinku s náramnými škrobenými krajkami a veliký dort, čerstvý tatínek v Praze draze Jitušku zapil.
Jaké bylo jeho překvapení, když při návratu domů po příjezdu rychlíku z Prahy spatřil na peronu svou ženu s původními tvary požehnaného tělíčka, které měla před třemi dny!
A ještě malý dodatek. Za pár dní poté se manželům narodil syn Aleš.
Prababka - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz