Ať už máte vlastní děti, nebo o založení rodiny teprve přemýšlíte, určitě si kladete otázku, co svým dětem předáte do života. Vztah s matkou (nebo obecně primárním pečovatelem) je z pohledu vývoje prvním a tím nejdůležitějším vztahem, který ovlivňuje, do jaké míry budeme důvěřovat sobě, svým schopnostem a světu vůbec. Velkou částí sebepřijetí tvoří akceptování vlastního reálného těla.

Pokud napřiklad komentuje maminka před dítětem negativně svůj vzhled, je velká pravděpodobnost, že dítě nevědomky přejme i toto a bude s těmito „vadami“ bojovat tak dlouho, dokud si neuvědomí, že jde jen o naučený vzorec.

V prvních měsících je maminka či jiná pečující osoba pro miminko vším, dítě se velice rychle učí číst z tváře a komunikovat úsměvy či pláčem. Miminko přirozeně dává přednost emoční blízkosti, dostupnosti a vyladěnosti před mechanickým zajišťováním nezbytné péče. Pečující člověk je pro něj ideálně bezpečným přístavem, z něhož lze pořádat výzkumné výpravy do okolí a kam se lze vracet pro útěchu. Funguje-li tento model bezpečí, bude jedinec schopen zkoumat svět a ve správný čas se osamostatnit a najít si své místo ve světě.

Dítě by se mělo cítit milované a přijímané takové, jaké je. Pokud dítě tento pocit vnitřního bezpečí a důvěry z jakéhokoliv důvodu nezažije, je pravděpodobné, že se dostane do vnitřního stavu plného úzkosti a paniky, křečovitě se pak bude snažit zavděčit lidem kolem sebe, aby neztratilo jejich přízeň.

Postava matky je pro dítě, (a to především dceru z důvodu identifikace genderových rolí), důležitým vzorem. Dospělý vztah matky k sobě a ke svému ženství vytváří rámec, pomocí něhož se na sebe bude pravděpodobně dívat i její dcera. Matka jí totiž ukazuje, co to znamená být ženou. Pomáhá jí svým postojem k sobě vytvořit pevnou vnitřní identitu, přijmout samu sebe i zodpovědnost za svůj život. Pokud matka vnímá svoji hodnotu jako žena, přijímá se i se svými chybami a nedokonalostmi, zná svoji jedinečnost a je za to vše vděčná, pravděpodobně se její dcera bude brzy projevovat stejně. Toto pravidlo však platí i naopak. A jelikož všichni do života vplouváme s menším či větším pošramocením, je na každém z nás nalézt vlastní sebehodnotu a ukotvení ve světě, abychom dětem vědomě nepředávali vlastní komplexy z fyzického vzhledu.

Pro vaše dítě jste dokonalá právě teď

Komentovat a hodnotit vlastní tělo je častou aktivitou nejen u žen. U novopečených maminek může být tlak na vzhled ještě vyšší o dobře myšlené (byť nevyžádané) rady kamarádek či rodinných příslušníků například na diety, které jim „zabraly“. Navíc je člověk chtě nechtě denně konfrontován se všudypřítomnými vyretušovanými obrázky zdánlivě dokonalých lidí v médiích. To vše se však soustředí ne na jedinečné tělo každého člověka s určitými genetickými predispozicemi a příběhem, ale na jakýsi nedosažitelný svět konfekčních velikostí a kůže bez ďolíčků.  Přitom dítě vidí a přijímá tělo maminky takové, jaké je: laskavé oči, něžnou náruč, silné ruce, které umí unést nákup i konejšit, ramena, ze kterých vypadá svět úplně jinak, nohy, které dojdou tam, kam potřebují. Každá maminka je v očích svých dětí tou nejkrásnější osobou, ale pokud se před dítětem rozhodne kritizovat svůj vzhled, dítě brzy začne hledat stejné chyby i na sobě. Naopak, pokud se maminka rozhodne vědomě přestat svůj vzhled negativně komentovat a začne se soustředit na to pozitivní, jako je péče o zdraví, přirozený pohyb, zdravá strava a činnosti, které jí přinášejí pocity naplnění, dítě se s radostí přidá též.

Zdroj, foto: Projekt sebedůvěry Dove