Spor o náhrobní kámen

Jako dítě jsem měl velmi krásné dětství. Vyrůstal jsem s bratrem, sestrou a rodiči na venkově. Peněz jsme moc neměli, o to víc jsme se měli rádi a drželi při sobě.

Vyrostli jsme, bratr a já jsme se oženili a později se i naše mladší sestra vdala. Mám se svou ženou dvě děti, bratr tři a sestra porodila jednu dceru. Bratr náhle zemřel, ani padesát mu nebylo. Rodiče byli z jeho brzkého odchodu velmi zdrceni. Tak zdrceni, že do roka jsme pochovali otce. Zůstala nám jen maminka. Tu jsme pravidelně navštěvovali. Péče o maminku byla náročná a my sami na ni po čase nestačili. Nakonec jsme se rozhodli vybrat pro maminku domov seniorů. Já vybíral tak, abychom to měli blízko a maminku mohli pravidelně navštěvovat, sestře záleželo na penězích. Vybírala tak, aby to moc nestálo. Přes její odpor jsem vybral domov, kde se platilo jednou tolik, než co vybrala sestra. Recenze na domov byly znamenité a my to měli za maminkou blízko.

„Ale máme to blízko,“ oponoval jsem. Sestra toto odůvodnění nebrala. Mamince se ale v domově líbilo a dle jejích slov zde měla vše, co potřebovala. Sestra protestovala po svém. Přestala za maminkou chodit. Jako by naše máma mohla za to, kde se nachází a kolik to stojí. Zpočátku jsme se podíleli na financování domova společně, rovným dílem. Po roce mi sestra přestala na domov přispívat.

Maminka po dvou letech v domově vážně onemocněla. Tehdy jsem byl u ní denně. Sestra se objevovala zřídka, měl jsem podezření, že to dělá především proto, aby na ni maminka ve své závěti nezapomněla. Když maminka zemřela, pohřeb jsem financoval sám. Později jsem se rozhodl zrenovovat náhrobní kámen na hrobě rodičů a poprosil jsem sestru o finanční příspěvek na tuto investici. Sestře se to nelíbilo. Neviděla důvod cpát peníze do obyčejného kamene, když to rodiče už neocení. Argument, že se jedná o vyjádření úcty k vlastním rodičům, nepřijímala. Zkrátka a dobře, sestra prý potřebovala peníze pro živé, pro svou dceru apod. Tou dobou dlouho nepracovala. Její poslední zaměstnavatel náhle ukončil činnost a sestra se už na poli práce neuchytila.

„Chceš založit, půjčit?“ nabídl jsem tehdy sestře. Urazila se. Prý nepotřebuje půjčovat, ale chce, abych přestal utrácet i její peníze. Protože ona na pitomý šutr nehodlá přispět. Přestala se se mnou bavit. Úplně se tak zpřetrhaly vazby obou našich rodin. A tak mé děti žijí dnes bez tety, stejně tak, jako sestřina dcera bez strýce. Už jsme staří. Přemýšlím, jestli se ještě někdy sejdu s vlastní sestrou, přátelsky s ní popovídám, než skončím v hrobě, kde odpočívají naši rodiče.

A náhrobní kámen, který nás vlastně rozdělil, nás opět navždy a neodvratně rozdělí.

čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete