Jednou se stala věc, kterou do smrti nezapomenu...
Vždy, když skončil můj pracovní týden, tak druhý den ráno jsme dělali inventuru. Pro syna jsem se zastavila u rodičů a šli jsme spolu do práce. Syn si hrál a my pracovali. Inventura dopadla dobře, tak jsem se rozhodla, že půjdeme domů. Byla zima a já jsem chtěla být už doma hezky v teplíčku.
Restaurace, kde jsem pracovala, měla hned za sebou dva vchody. Nejprve hlavní vchod a po pár metrech druhý, tzv. lítačky.

Vše jsem jí vyprávěla. Nestačila se divit. Nechci ani pomyslet na to, co by se stalo, kdybych neslyšela ten hlas, který mě volal. Ještě teď mě mrazí, když o tom píšu...
Nejsem pověrčivá, ani nevěřím v Boha, ale od té doby věřím, že je něco mezi nebem a zemí.
Dnes je synovi dvanáct let. Nedávno jsem mu vyprávěla, co se stalo, když byl malý. Sám říkal, že jsme měli neuvěřitelné štěstí!!!
Autor:bajcarka