Tajná láska

Během svého pomalu třicetiletého manželství jsem toho hodně zažil. S ženou jsme se brali z lásky. Byl jsem strašně zamilovaný a neuměl jsem si už představit, že bych mohl žít bez Lady. Lada, má o pět let mladší žena, byla mou láskou na první pohled. Seznámili jsme se na diskotéce. Tehdy mi každý prorokoval, že nám vztah nevydrží, my ale navzdory předpovědím byli stále manželé. Narodily se nám tři děti, nejstarší syn a po něm dvě dcery. Nikdy jsme se nenudili. Ono to ani nešlo. Oba jsme chodili do práce a doma jsme měli středně velké hospodářství. Slepice, králíci, prasátko v chlívku, pes a tři kočky nás vždy dostatečně zaměstnali. A když jsme měli chvilku, rádi jsme ji strávili třeba na horách.

Vlastně mi nic nescházelo. Jen můj život pomalu zapadal do stereotypu. Stále jsem měl rád svou manželku Ladu, ona mě určitě také, ale začínal jsem si uvědomovat, že jsem toho v životě moc nezažil. Mí kamarádi, kolegové v práci, ale třeba i soused přes ulici se rádi chlubili mimomanželskými vztahy. A já byl stále věrný. Lada byla mou druhou ženou v životě. Ta první byla jen krátkodobou první známostí. Až Lada byla životní láskou.

 „To jako zemřeš bez toho, aby sis život trochu zpestřil?“ smáli se kamarádi a barvitě mi popisovali své mimomanželské avantýry. Já přitom ani netušil, kam bych si případnou milenku přivedl. Vždyť doma je má žena, ještě tam bydlí naše nejmladší, i když dospělá dcera. Ti starší už mají své partnery a své rodiny. Dokonce jsem už i hrdý dědeček. Víc a víc jsem ale myslel na to, co mi říkali kamarádi.

Jednou jsme se s ženou pohádali a nastala tichá domácnost. U nás to nikdy nebylo na dlouho. Když jsme měli problémy, brzy jsme se oklepali a začali opět fungovat. Naše malá farma a zvířata nám nedovolili se déle hádat a nespolupracovat. Tentokrát ovšem žena trucovala déle. Dokonce si sbalila pár věcí a odešla z našeho domu s tím, že se mnou už dál pod jednou střechou nebude. Šla k mamince, která bydlela v sousední vesnici. Zůstal jsem v domě sám. Sám na zvířata i na domácnost. Dcera v tu dobu byla u svého přítele. Po pár dnech jsem se nudil. Měl jsem sice dost práce, neměl jsem si ale s kým popovídat a ke komu se večer přitulit. A tak jsem se podíval na seznamku. Všichni mí známí si tam našli milenku, jeden nezadaný dokonce životní partnerku. Původně jsem chtěl potkat jen kamarádku. Ženu, s kterou si popovídám, svěřím se jí se svými problémy, případně si sedneme někam na večeři.

Po pár dnech strávených na seznamce, to už jsem svou snahu pomalu vzdával, jsem narazil na inzerát. Z fotky na mě hleděla nenápadná, jemná dívka. Upoutal mě její úsměv a krásné hluboké oči. A tak jsem jí napsal.

Věra byla krátce po rozchodu s přítelem. Dokonce s ním žila pět let ve společné domácnosti. Jednoho dne si sbalil věci a odešel. Moc jí toho neřekl. Teď Věra hledala taky jen kamaráda. „Po takové době nechci hned vztah,“ svěřovala se v malé cukrárně, kam jsem ji pozval po týdenním dopisování.

Věrka byla ve skutečnosti hezčí než na fotce. Byla skromná, chytrá a měla smysl pro humor. Po necelém měsíci bez manželky jsem najednou cítil, že jsem chlap. Ano, Věrka mě přitahovala. Byla nová, neokoukaná a asi i hezčí, než má žena. Jezdil jsem za ní do města, kde bydlela v malém bytě. Neměl jsem tak strach, že by nás viděla má žena. Povídání s Věrou bylo tak zajímavé. A tak jsem se dostal i k ní domů. Hned první návštěva, ač jsem si říkal, že jde jen o kamarádství, skončila společným milováním. Oběma se to moc líbilo. Pak jsme si zašli do kina. Po dlouhé době jsem ve snech viděl jinou ženu, než svou manželku. Už se mi po Ladě tolik nestýskalo. Věděl jsem, že se jednou má žena vrátí domů, a to jsem také oznámil Věře. Přikývla. Věděla dobře, že naše kamarádsko-milenecké dobrodružství jednou skončí. Už proto, že ona sama, až bude připravena, bude chtít mít zase vážný vztah. „Chci, aby mě muž opět miloval,“ tvrdila.

Miloval jsem ji i já. Mnohokrát jsem se přistihl, že nebýt ženatý, rozhodně bych usiloval právě o Věru. Byla nápaditá, veselá, chytrá a já jí měl plnou hlavu. V duchu jsem musel dát za pravdu kamarádům. Ten milenecký vztah mě posunul, jen se o něm nesměl nikdo dozvědět.

Jenže Věře se po čase vrátil domů její syn. Byl pracovně v cizině. Teď mu práce mimo republiku skončila a on se vrátil opět domů, do bytu k mámě. Byl už dospělý, ale nezadaný, a neměl ještě vlastní bydlení. Kam se nyní uchýlíme? Ani ve snu mě nenapadlo, že bych Věru už neměl vidět. Na to jsem ji měl až příliš rád. Ke mně ale nemohla. Na malé vesnici by se vše dozvěděli ostatní, a o to jsem nestál. Věděl jsem, že by netrvalo dlouho a o mých avantýrách by se dozvěděla i má žena.

Jednou o víkendu jsme si zajeli na hory, a tam mě to napadlo. V zaměstnání jsem byl málo vytížen. Musel jsem tam být, měl jsem ale dostatek času si zdřímnout a věnovat se svým věcem. Proč si Věru nevzít do práce? A tak jsem jí to jednou navrhl. Kolegové v práci mi vyšli vstříc.

„Však jo, vezmi ji sem, tady jsou klíče třeba od ošetřovny, nikdo vám tam nepřijde. Na noční tu jen sedíme, tak si užiješ. Kdybys byl potřeba, zavoláme ti,“ řekl mi můj nadřízený. A tak se taky stalo.

Věra nejdříve váhala, pak ale kývla. Intimně jsme si maximálně rozuměli. Byla nápaditá a milovala se radši, než má zákonitá žena. Nechtěli jsme to jen tak ukončit.

Na tu noční jsem přichystal dokonce i obložené chlebíčky. Přinesl jsem víno, u nás v zaměstnání to šlo, nealko nápoje i slané dobroty. No a ty chlebíčky. Mí kolegové mi významně klepali na rameno. Konečně jsem jedním z nich. Nikdo z nich si ovšem nemusel milenku brát do práce.

Za celou noc mě volali kluci jen jednou, abych jim pomohl, jinak jsem se mohl věnovat Věře. Měli jsme k dispozici sprchu, čistě povlečenou postel a vše, co milenci potřebují. Přes počáteční rozpaky to bylo úžasné.

Pak se vrátila má žena. Udobřili jsme se a ona se vrátila domů. O mém vybočení vůbec netušila. Opět jsem měl ženu ve společné posteli. Věry jsem se ale neuměl vzdát. Ač jsem měl dost práce na naší domácí farmě, jezdil jsem do zaměstnání, vždy jsem si na Věru našel čas. Jednou jsem jel „s kamarádem“ na ryby, podruhé třeba do lesa na houby, vše ale bylo ve skutečnosti setkání s Věrou. A když jsme si chtěli naše dny zpestřit společným milováním, byly tu mé noční směny a naše ošetřovna. Bylo to krásné. Má žena přitom nic netušila.

Rok jsem takto fungoval. Pak se slavily Vánoce. Koupil jsem dárek pro svou ženu a měl jsem také krásný dárek pro Věru. S rodinou jsem slavil Vánoce v obvyklé dny, s Věrou o několik dní později. Jen jsem měl tentokrát špatné svědomí. Má žena mi darovala pod stromeček zájezd do ciziny. Pro nás dva. Tehdy mi poprvé řekla o tom, že vážně onemocněla. Musela naléhavě na operaci.

„Doktor ale říkal, že je to chyceno včas a do léta budu zase fit,“ přiznala. Tak proto byla poslední dobou tak unavená! Byla často bledá, občas si po příchodu domů ze zaměstnání šla rovnou lehnout. A nechtěla se ani milovat. A mně nic neřekla. Vyhledala lékaře, a až nyní, když si byla jista tím, že vše dobře dopadne, informovala mě. Byla sama na své tajemství. A já mezitím chodil za Věrou. Hledal jsem u ní to, co jsem měl doma, milující a chápavou ženu. Svazoval jsem i Věru. Chtěla přece stálého partnera? Já jí ho nemohl nabídnout. V naší zemi není povoleno mnohoženství. Ženu doma mám, věrnou, milující, která mi dala naše děti a nejlepší roky života. Tehdy jsem se rozhodl, že přátelství s Věrou ukončím. Udělám tím službu sobě, jí i mé ženě.

Ještě než nastalo léto, řekl jsem to Věře. Chápala. Přiznala, že našla ve mně zalíbení, ale dobře věděla, že nikdy nebude moct být se mnou jako zákonitá žena. Moc jsme si rozuměli. Asi jí to bránilo v tom, aby si našla partnera. „Ale občas se ozveš, zavoláš, jak se máš, slib mi to,“ trvala na svém. To jsem jí rád slíbil. I já toužil vědět, jaký bude její další osud.

V srpnu jsme odlétali s Ladou na dovolenou v zahraničí. Má žena byla v tu dobu už několik měsíců po operaci. Vše dobře dopadlo. Pečoval jsem o ni a bál se o její zdraví. Měl jsem skutečný strach, že bych ji mohl ztratit. Byla mou celoživotní láskou. Dovolená nám oběma pomohla. První dny jsem si občas vzpomněl na Věru. Dokonce jsem jí z dovolené i napsal. Po pár dnech slunečné dovolené, musím se přiznat, jsem si na svou milenku ani nevzpomněl. Lada byla odpočatá, veselá a opět bezstarostná jako kdysi. Domů jsme se vrátili jako čerstvě zamilovaný pár.

Po návratu mě čekala ještě jedna milá zpráva. Věra se během naší dovolené seznámila se současným partnerem. Vdovec ze stejného města byl tou vhodnou partií pro nezadanou ženu. Občas mi napíše a já mám upřímnou radost z toho, že je spokojená. Stejně tak, jako ona přeje štěstí mně.

A tak jsem pomalu zjistil, že tajná láska není nic pro mě. Sice mi na chvíli okořenila můj život, ale to pravé ořechové jsem měl dávno doma. Dokázal jsem si, že má volba před lety byla tou pravou a Lada je mou celoživotní láskou.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10