Vyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříkuVyrob si sama: léčivý olejíček z květů šeříku Pampeliškový med - nejoblíbenější receptyPampeliškový med - nejoblíbenější recepty Den otců v roce 2022Den otců v roce 2022 Hrajte s námi SUDOKU online! - 3 obtížnosti i pro chytré ženyHrajte s námi SUDOKU online! - 3 obtížnosti i pro chytré ženy
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 25.05. 2022
Dnes má svátek Viola
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Teď trochu nostalgie...

6. 12. 2014 | Vaše příběhy
Pár dní jsem uvažoval, zda se pustit do povídání, dílem vzpomínkového, dílem současného, v obou případech ale osobního, nevím tedy, zda  zajímavého pro mé milé p.t. čtenářstvo...   Ku pomoci jsem si vzal starou, černobílou fotografii, šedesát let starého školního tabla, na kterém vedle úctyhodného pedagogického sboru se nacházíme my, absolventi dvouletého „mistráku“ vítkovické průmyslovky.   

Tvůrce tohoto tabla,  poněkud snad zapomnětlivý pan profesor V.B., opomenul na toto umístit jednak označení třídy /h-2/, ale  také ročník, údaj 1952-54. Dokazuje to za
 a/ že náš milý Vojta pravděpodobně během práce na tablu konzumoval tekutou odměnu, věnovanou předem a za b/ že se snad domníval, že jde o věc nepodstatnou, dočasnou a pomíjivou. Ani my jsme se tehdy, před šedesáti lety, nad drobnými nedostatky tabla nezastavili, počítám, že si toho nikdo ani nevšiml. Dokonce jsme snad nepočítali s tím, že se nás čtyřiadvacet „hochů, kteří spolu chodíme“ - /to mám z Bylo nás pět pana Karla Poláčka/, dá někdy dohromady.   

Skoro to bylo tak, jenže pak jeden z nás, aktivní Olda V. přišel na nápad, svolat setkání a to se uskutečnilo až po čtyřiceti letech, tedy, pokud počítáte se mnou, v roce 1994. V závodním hotelu na vítkovickém náměstí se nás, pokud se pamatuji, sešla přesně polovina, tedy dvanáctka, tehdy ještě dosti zachovalých, solidních pánů v letech. Pak následovalo několik schůzek s kratšími intervaly a snižujícími se počty účastníků.  
Letošní, tedy šedesáté výročí našeho vstupu do praktického života bylo, obávám se, asi poslední. Konalo se v mém městě, ne sice rodném, přesto ale srdci mému blízkém, neboť v něm dlím /to z ní vznešeně/ bezmála pětapadesát let, dokonce stále v jednom bytě jednoho domu.  
Před prvními čtyřmi účastníky jsem se pochlubil „cizím peřím“ tedy zámkem pana hraběte Larische a tamními sbírkami, vyslal jsem je na návštěvní okruh s odborným výkladem - doporučuji návštěvu i Vám, stojí to zato. Sám jsem počkal na případné opozdilce, dorazil jeden a poslední, hravě si spočítáte, že nás bylo šest. Popravdě tedy sedm, Oldu V., svolavatele již vzpomenutého prvního a všech dalších setkání, včetně tohoto posledního, doprovázela manželka, jeho opora. Ostatní podpíralo různé, napočítal jsem dvoje francouzské hole a dva „špacírštoky“, sám jsem svůj bytelný čagan nechal doma, nohy mi to ten den dovolily a navíc jsem to měl, takříkajíc za rohem.  
Posezení v extrovně příjemné zámecké restauraci bylo jako vždy srdečné, vedli jsme řeči, přečetli jsme dva dopisy korespondujících spolužáků a interpretaci dvou přijatých telefonických rozhovorů dvou dalších. Takže, počítám-li dobře, je nás, o kterých to víme, již jenom desítka, přibližně tolik  těch, o kterých víme, že odešli do nenávratna a zbytek?
Kdo ví? Osudy se vytvářely různě. Olda V. /mladší/ celé roky od doby školní, mimo práce,  prozpíval v mužských sborech a procestoval celý svět, nezpíval snad jen tučňákům v Antarktidě. Olda N. /starší/ život probruslil, jak psali k jeho osmdesátce před dvěma lety, byl to útočník s citem pro góly. Jeho vyprávění o cestě vítkovických hokejistů do Číny někdy v roce 1957 nemělo chybu a vzpomínky na pobyty na Hawaii, kam se v posledních desítkách let létal vyhřívat v době naší zimy, také ne. Spolužák Aleš je na staré roky mladistvě vyhlížejícím majitelem, jak pravím „latifundii“, zdárným chovatelem a pěstitelem, z výsadkáře Pavla - několik stovek seskoků - je úspěšný včelař, kamarád Jindra si chválí péči v domově pro seniory v podhůří Beskyd.

Mé vlastní prožitky mi připadají nakonec úplně fádní a nezajímavé, asi to už nestihnu změnit, že áno. Rozcházeli jsme se s tím, že „dá-li pánbů a příroda“ se snad ještě uvidíme, možná, že jo, možná, že ne - holt, jak je to v té písničce - a když snad ne, tak si můžeme říci - opět klasika - bylo to krásné - alespoň někdy a bylo toho - počítáno na roky - dost. Taky se scházíte? Pokud ne, zkuste to napravit, ano?

      
Jardamalej - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
scházíme se ze základky, ale jen pár místních..vždy v listopadu ve stejné restauraci, dokud nám ji nezavřou..Smajlík
Moje maminka se se svými spolužačkami scházela od 50. výročí ukončení školy,každý rok v červnu, na stejném místě, měly trvalý každoroční termín..už setkání nikdo neorganizoval, všechny věděly v kolik hodin..a děvčátka, jak jsme jim říkávaly, jezdila ze všech koutů republiky.. bohužel maminka už dva roky chybí.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
HEzký článek, také se scházíme, je to prima.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Je krásne stretávať sa so spolužiakmi, aspoň ja sa na naše stretnutia vždy veľmi teším Smajlík.
Maturovali sme na strojarine v roku 1973 a odvtedy sa stretávame pravidelne každých päť rokov.
Na poslednom stretnutí v roku 2013 sme sa dohodli, že sa budeme stretávať častejšie a tak sme už odvtedy mali rande v máji aj októbri tohto roku. Síce nás neprišlo toľko, ako na "veľkú" stretávku, ale bolo fajn, len chvíľu trochu smutno, pretože dvaja z našich spolužiakov už nikdy na stretnutie neprídu Smajlík.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles