Tlak

O tom, že mám vysoký krevní tlak, jsem se, bohužel, přesvědčila dřív, než většina ostatních lidí. Tehdy jsem byla ještě školou povinná holka, když se mi na hodině tělocviku náhle rozbušilo srdce a já nemohla udělat už ani krok. 

Běhali jsme a já se zastavila. Ostatní běželi dál a přísná paní učitelka mě pobízela, abych zabrala, přidala a dohnala ostatní. Nemohla jsem. Ze vzteku mi pak učitelka dala pětku. Jediná pětka v celém mém životě, a byla z tělocviku. Díky ale za ni. Jen díky tomu se mí rodiče dozvěděli o mém soužení. To, že neudýchám větší kopec a mám problém chodit stejným tempem jako mí spolužáci, jsem totiž před rodiči tajila. Jak ale obhájit pětku? Musela jsem s pravdou ven.

Maminka z toho byla smutná. Ne ale ze samotné pětky. Trápilo ji, že já se trápím a nabírám na pláč.

„Proč jsi neběžela jako druzí?“ ptala se. Tak jsem jí po pravdě řekla, že to nešlo. Nemohla jsem popadnout dech a vše se ve mně svíralo. Tím, že mě měla máma ráda, zašla se mnou pro jistotu k paní doktorce. Ta se zatvářila vážně, když mamince oznámila, že ač jsem malá holka, mám příliš vysoký tlak.

„Ale vždyť je dítě?“ ptala se maminka.

Tak jsem zjistila, že můj tlak je především genová zátěž. A tehdy jsem ještě měla pár kil navíc, které tomu zrovna nepomohly. Naštěstí se na to přišlo brzy.

Měla jsem se šetřit, jíst zdravé potraviny, a hlavně jsem pravidelně chodila k lékaři na přeměření. Zatěžovat jsem se moc neměla. Mě to ale tížilo natolik, že jsem tajně začala cvičit, a když byla příležitost, pobíhala jsem alespoň. A ono to šlo. Měla jsem léky na korekci svého tlaku, postupně jsem zeštíhlela a hýbala se víc a víc.

Tlak mám stále pod kontrolou lékařů. Co kdyby? Beru léky, dnes už ale jen půl tabletky ráno, nic víc. Na to, že jsem začínala se třemi tabletkami denně, pak jsem měla dvě, jsem na tom velmi dobře. A cítím se dobře i při svém tlaku. A tak kdokoli mi dnes řekne, že nesmí, nemůže, nedokáže a musí se šetřit, radím mu: Začni pomalu a pod kontrolou. Sám cítíš, co to s tebou dělá. Ale ležet, jíst brambůrky a říkat, že nesmíš, nemůžeš a nedokážeš, to tě zabije mnohem dřív.

Je tolik zdravých jídel, tolik druhů zeleniny a ovoce. A tak na jaře sbírám medvědí česnek s celou rodinou. Dělám z něj pesto a míchám ho do všeho, co se dá, snad kromě buchet. A ono to pomáhá. Pohyb na zdravém vzduchu a lehká strava, vše brát vesele a s nadhledem. A tak se, světe, div se, s věkem cítím pomalu lépe, než ta malá holka, co neuběhla kolečko na školním hřišti…

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10