Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 1. týden

Unikátní dokumenty na Prima ZOOM pro 1. týden:

Kypr je třetí největší ostrov Středozemního moře. Zeměpisně patří k Asii, historicky byl vždy součástí Evropy. Od roku 1974 je rozdělen na severní tureckou část a jižní Kyperskou republiku. Mírné klima a 320 slunečných dní v roce přitahují turisty. Kypr však nejsou jen pláže a průzračné moře, ale i rajské zahrady, většinou soukromé, které jsou zelenými oázami krajiny. Provází jimi novinář a odborník na zahradničení Karl Ploberger. Na ostrově roste 1800 druhů kvetoucích rostlin. 

Typickými rostlinami Kypru jsou olivovníky, pomerančovníky, citroníky a fíkovníky, které se přizpůsobily zde panujícímu suchu. Klimatické změny jsou znát i na Kypru. Olivový olej je kyperské zlato. Většina výjimečných soukromých zahrad respektuje krajinu a je vystavěna ve středomořském stylu, tu s britským, tu s uměleckým podtónem. V zahradách se využívají rostliny, které rostou i v okolí. Ve vyšších polohách rostou jehličnany a je zde chladněji. 

V zahradách rostou i třešně, švestky a meruňky. Během těžby zdejší mědi byly kvůli tavbě velké části ostrova odlesněny, dnes se znovu zalesňuje. Roste tu i 50 druhů orchidejí. V řadě zahrad se uplatňuje takzvané udržitelné zahradničení. Zahrady tak zrcadlí okolní krajinu, je kladen důraz na středomořské rostliny, které vydrží sucho, a nepoužívají se chemická hnojiva. Často jsou v zahradách přítomné nejrůznější bylinky, kterým se tu daří. Zahrady s loukou s divokými květinami a stromy poskytující stín jsou v létě pro Kypřany druhým domovem a jejich životním stylem.

Zakletá rodina, přesně tak by se dala označit významná rodina v politickém prostředí americké historie – Kennedyové. Rodina, která byla v americké společnosti velmi dobře zavedená, nebyla ani navzdory bohatství a postavení mezi americkou elitu imunní vůči neštěstím života. Joseph P. Kennedy a jeho žena Rosemary Kennedy společně vychovali celkem devět dětí, z nichž jedno se stalo v budoucnosti prezidentem Spojených států amerických. Každý člen této rodiny však v určitém časem svého života trpěl. Rodinu obklopovaly smrt a spiknutí – bylo zřejmé, že měla mnoho nepřátel. Opakovaný výskyt neštěstí napříč generacemi rodu Kennedyů tak vešel v povědomí jako „Kletba rodiny Kennedyů“.

Břehouš černoocasý pobývá část roku v estonské přírodní rezervaci Marimetsa. Rozšířil se z Nizozemska, je to luční pták. Od června do února žije v deltě senegalské řeky Cassamance. Při odlivu zde konzumuje z bahna plže a komáří larvy. Lidé zde pěstují rýži, ale břehouši jim klíčící rýžová zrna pojídají. Je to mor, lidé se je snaží ze svých políček vyhnat hlukem. V nizozemském Nijkerku uhodily v únoru mrazy, země je pokrytá ledem. Pete chová 95 kusů dojnic na mléčné ekofarmě, která se nachází na pozemcích přírodní rezervace. Farmář Fred rozmetává po poli chlévskou mrvu, aby tráva pro krávy dobře rostla. Objevují se žížaly a břehouši je pojídají. Přiletěli, protože se potřebují nasytit během své migrace ze Senegalu na sever. Další zastávkou, po 36 hodinách nepřetržitého letu, je delta portugalské řeky Tagus. 

Hejno má přes 70 tisíc jedinců, sleduje ho dravý pták, moták pochop. Rád by si na nějakém břehoušovi smlsnul. Hejno pokračuje do hnízdiště a zastávku má v deltě francouzské řeky Sommy. Lovci zde břehouše rádi střílejí. Koncem února, v nizozemském Ouderkerk Ann de Amstelu, si samci hledají partnerky. Společnost jim dělají čejky. Na farmě v nizozemském Mastenbroeku se rodí telata. Začíná jaro. Samci břehoušů předvádějí leteckou akrobacii, aby upoutali nějaké samičky. Staví rovněž hnízda. Po páření nakladou samičky do hnízda vajíčka, zpravidla čtyři kusy. Mezitím na pastvu vesele spěchají krávy. Farmáři před nimi hnízda břehoušů chrání kovovými konstrukcemi. Hmyz klade vajíčka do čerstvých kravinců. 

Hmyz požírají konipasové. Pole a louky jsou bez deště suché. Čejky, které často dělají břehoušům společnost, už mají mladé. Mláďata se často stávají potravou dravých ptáků. Samci břehoušů střeží hranice svých území před ostatními samci. Někdy se to neobejde bez rvačky. Když přijde déšť, je to dobrá zpráva pro farmáře, i pro ptáky. Po deštích porosty vykvetou, pro břehouše je to nejkrásnější období. Mláďata se klubou z vajíček a okamžitě si začínají hledat potravu. Rodiče je bedlivě hlídají, někdy svádí s dravci letecké souboje. Na mořských naplaveninách Waddenského moře se shromažďují břehouši islandští. Tento druh má hnízdiště na Islandu. Živí se červy a měkkýši ze slané vody. Ale rychle zpět na louku. 

Farmáři sekají trávu pro krávy a musí dávat pozor, aby nezajeli nějaké břehouší mládě. Na konci června se u delty islandaské řeky ölfusá klubou mláďata břehoušů. Krajinu zde vyživují sopky. Populace břehoušů na Islandu rychle roste. Farmář Paul zde chová krávy. Islandu globální oteplování prospívá, rozšiřují se oblasti zemědělské půdy. I zde farmáři břehouše chrání. Po měsíci dostávají mláďata dospělé peří. Za měsíc se hejno vydá na dlouhou cestu do Afriky. V nizozemském Werkendamu se krmí komářími larvami, aby byli na cestu silní. Břehouš, král luk, má však před sebou poměrně nejistou budoucnost.

Po porážce nacistického Německa v roce 1945 se Hitlerovi projektanti a stavební inženýři snažili bagatelizovat roli, kterou hráli v souvislosti s holokaustem, a k brutálnímu režimu Třetí říše se nechtěli příliš znát. Dokumentární seriál mapující život a kariéru nejvýznačnějších konstruktérů a inženýrů všemocného führera odhaluje pravdu a ukazuje, jak aktivně se tyto osobnosti podílely na fungování válečné mašinérie, na rozdmychávání antisemitismu a na přesvědčování obyčejných Němců, aby podpořili osudnou expanzivní politiku tehdejšího totalitního systému.

Biolog Adam Thorn a chovatel zvířat Rob Alleva, přezdívaný Caveman, cestují po celém světě, aby se nechávali dobrovolně kousat a bodat od těch nejobávanějších tvorů na Zemi. Jejich cílem je sestavit komplexního průvodce světem bolesti.

Čtyřčlenný tým dobrodružných filmařů vedený Cyrilem Chauquetem cestuje po světě a hledá obry z říše ryb. Mnozí z nich jsou v ohrožení kvůli ničení jejich přirozeného prostředí a nadměrnému komerčnímu lovu. Jejich cílem se tak stane například trnucha uruguayská, tarpon a kranas obrovský. Tým lovců přitom zažije situace, které mnohdy budou na hraně životě.

Jeden oceán, 20.000 ostrovů, čtvrtina světových zásob vody – jižní Pacifik. Osamělé ostrovy jsou zrozené sopečnou činností, jejich izolovanost umožnila vznik prapodivných tvorů a rostlin. O ostrovy se tříští jedny z největších vlna na světě. Bouře projdou trasu 4.500 km, než vlny narazí na mělčiny. Lidští kolonizátoři přišli také po moři a jízda na vlnách je zde tradicí více než 1 500 let. Tichý oceán je 16 000 km široký a jen méně než 1 % této plochy tvoří souš. 

Nejznámější jsou Havajské ostrovy, 2 000 km severně od rovníku. Většina ostrovů leží v teplých vodách, cestou k jihu se ostrovy mění – Nový Zéland nemá tropické podnebí, ale mírné. Studené proudy kolem Nového Zélandu s sebou přinesou i ledovce, které sem osm měsíců unáší proud z Antarktidy. V místě setkání teplého Pacifiku s proudy z Antarktidy leží MacQuarieův ostrov. Jde o jedinou pevninu, na kterou tučňáci za svůj život vstoupí. Oceánský proud odsud míří na západ k Severní Americe a dál na sever. O 13 000 km dál dosáhne studený proud rovníku a narazí na Galapágy. Voda se ohřála, ale je stále chladná a plná živin. Jen díky tomu zde mohou žít lachtani a tučňáci galapážští. 

V letech, kdy se objeví El Nino a mořský proud se obrátí a vystřídá studenou vodu teplá, se rybí populace zmenší a tučňáci i lachtani hladoví. Některé ostrovy jsou zcela odlehlé a jedním z nich je i ostrov Metoma, kde žijí krabi palmoví. Největší z nich mohou vážit až 4 kg s rozpětím nohou mají až 1 metr. I když v Pacifiku nejsou nijak ojedinělí, pouze na těchto opuštěných ostrovech se vyskytují v hojných počtech a velkých rozměrech. Možným důvodem je jistě izolace, protože na jiných ostrovech jejich místo v ekosystému zaujímají střední savci, kteří zde však nežijí. Havajské ostrovy jsou nejizolovanějším souostrovím na světě a spousta druhů zvířat a rostlin se sem dostala právě pomocí cyklónů. Bouře přinesla na ostrov i předky octomilky, ze kterých se vyvinuly spousty jejich variant. Na ostrově Pentecost provádí muži a chlapci  rituál, při kterém vylezou  na vysokou věž z klád, na kotník si uváží liánu a po hlavě skočí dolů. 

Tímto rituálem oslavují úrodu a předpovídají, jaká bude úroda příští rok podle toho, jak nízko nad zemí se skákající muži zastaví. Historie lidského osídlení je na ostrovech kratší než 2 000 let, ale do konce 12. století dokázali lidé kolonizovat všechny obyvatelné ostrovy. Oceán je hlavním symbolem jejich kultury – na Banksových ostrovech ženy pomocí úderů a pohybů těly do hladiny moře vytváří hudbu. Na Západní Samoe se jen jednu noc v roce objevují  v mělkých vodách červi jménem palo.

Tichý oceán pokrývá třetinu plochy naší planety, existuje už 400 milionů let. Lemuje ho tektonická oblast a působí na něj srážení zemských tektonických desek. Voda vytváří formy života, které jsou architekty podmořské říše. Nejprimitivnější formy života tu přežily dinosaury a adaptovaly se na jedno z nejkonkurenčnějších prostředí na planetě. Před stovkami milionů let se příbuzní korálů osvobodili z usedlého života a změnili se v medúzy.

Pak se objevili chodci a první obratlovci – kostnaté ryby. Později na souš vystoupili obojživelníci, plazi a savci. Někteří z nich se během evoluce vrátili do moře. Pacifik zaujímá plochu 155 milionů km2 a jeho hlubiny jsou zmapované méně než povrch Marsu. Každým rokem je objevováno téměř 2000 nových mořských druhů. Dno je stejně rozmanité jako pevnina – od mořských vrcholů, ostrovních atolů a lagun až po bariérové útesy. Ekosystémy korálových útesů dávají Pacifiku život.

Unikátní dokumenty uvidíte každý den
od 20:00 – 24:00 hodin na Prima Zoom!