Veselá škola v přírodě

Nová třídní však pro jeho vtípky pochopení neměla. Ve své nové třídě se uvedla tak, že pravítkem třískla do stolku, až ho zlomila, teda to pravítko. Tím si zjednala ticho a dala najevo žáčkům, kteří byli po prázdninách hodně rozdovádění, kdo je pánem situace. Seznámila třídu se svojí vizí, jak si představuje kázeň ve třídě, prostě začala dětičky stavět do latě. Její způsoby byly do té  doby trochu nestandardní, za každý prohřešek na ně řvala tak, že ji bylo slyšet po celé škole, ba i na ulici se chodci zastavovali, ale na druhou stranu nepsala žádné poznámky do žákovských knížek. Děti si na její způsoby zvykly, a tak nějak křiku ubývalo a paní učitelku si i oblíbily.

Na jaře paní učitelka pro svou třídu zajistila školu v přírodě na Šumavě, v podnikové chatě svého manžela. Dětičky se moc těšily. S paní učitelkou si už docela dobře rozuměly, poznaly, že i s ní je občas legrace.

Pobyt v horské chatě byl úžasný, děti se učily venku, chodily na procházky, měly i prostor pro volnou zábavu, i když pod dohledem. Personál chaty byl milý a vstřícný, kuchař se snažil ze všech sil, aby dětem chutnalo. Jediný, komu děti vadily, byla paní uklízečka. Svobodná skoro padesátnice neměla pro dětské rošťárny pochopení. Přijala přece místo v podnikové chatě, kam jezdí celé rodiny, a teď aby uklízela po nějakých harantech bláto a smetí. Nutila třídu přezouvat se skoro na chodníku a běda, našla-li pohozený papírek.

V době osobního volna si děti směly v bufetu koupit něco na zoubek - čokoládovou tyčinku, žvýkačky, brambůrky. A právě ty si koupil malý Petřík. Byl z celé třídy nejmenší, ale moc milý a oblíbený klučina. Koupil si sáček chipsů a spěchal na pokoj, že se rozdělí s kamarády. 

A jak tak spěchal, najednou prásk. Zakopnul a natáhnul se jak dlouhý, tak široký na chodbě. Brambůrky se rozsypaly a Péťa ve snaze je rychle sebrat, ještě je trochu rozmačkal. 

A už tu byla paní uklízečka, nevím, jestli někde číhala, ale přišla její chvíle. Spustila na klučíka palbu nadávek a najednou se slovy - já ti ukážu, prevíte, dělat mi tu bordel - vrazila Péťovi facku, až se mu hlavička otočila. A to už přibíhala paní učitelka. Uklízečka v domnění, že Petřík dostane co proto i od své třídní, chtěla si ještě přisadit, ale paní učitelka se rozmáchla a se slovy - vy mi tu nebudete fackovat moje děti - vrazila facku milé uklízečce. Ta hned začala vyhrožovat, že si na třídní bude stěžovat. 

„To klidně můžete,“ nenechala se vyvést z míry učitelka. „Ale já na vás pošlu rodiče, že jste napadla dítě.“

Od té chvíle byl klid, uklízečka se třídě vyhýbala, jak to bylo možné, jen rodiče se doma dohadovali, co se to asi na škole v přírodě děje, protože jim chodily od dětí dopisy, ve kterých jim děti s obdivem líčily, jak se paní učitelka poprala s uklízečkou.

Po příjezdu třídní svolala rodičovskou schůzku a vše uvedla na pravou míru. Obdiv dětí jí ale zůstal, a když se pak s třídou za tři roky loučila, bylo dojetí na obou stranách.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz