Trable se jménem

Mnohem víc mi vadilo moje dívčí příjmení. Nebudu vás děsit celým jeho zněním, ale obsahuje písmena Ř a Ž a to je vražedná kombinace. Nepamatuji se, že by někdy někdo vyslovil mé příjmení hned napoprvé dobře. Zvláštní je, že když naše příjmení vyslovil tatínek, maminka, nebo bratr, znělo docela normálně, když jsem se ale představovala já, bylo to jako když se škrábe nehtem o tabuli, tak se mi to alespoň zdálo. A to jsem si dovolila po maturitě nastoupit do podniku zahraničního obchodu, kde bylo každodenní rutinou mluvit se zahraničními zákazníky. Někteří se zpočátku snažili moje příjmení vyslovit, ostatní to vzdali hned a říkali mi prostě jen slečna Martina. Můj kolega si dělal ze mě legraci, že bych se do telefonu neměla vůbec svým příjmením hlásit, protože v případě, že je na druhém konci aparátu zahraniční zákazník, může si splést moje příjmení s poruchou na vedení, a tak přijdeme o kšeft a tudíž i o prémie.

Aby však bylo co zákazníkům prodávat, muselo se něco vyrobit a tak jsme spolupracovali i s výrobními závody. V ostravských železárnách celkem moje jméno takovou hrůzu zase nevyvolávalo, ale dalším výrobcem byly i východoslovenské železárny. Tam moje příjmení už nevyslovil nikdo. Pamatuji se na jednu mladou úřednici, která mi služebně volala a pravila zhruba toto: "Slečna Martina, mám na vás dve veci, v prvom rade sa okamžite vydajte, lebo ja nebudem hovoriť to vaše príšerné meno, v druhom rade pak možeme hovoriť pracovně."

A tak jsem poslechla a vdala se. Né že bych to se svým nynějším příjmením nějak vyhrála, i to občas někdo zkomolí, ale je to celkem obyčejné české příjmení, nikoho nenadchne, nikoho neurazí.

Nedávno jsem však slyšela o jménech, které jsou opravdu velmi kreativní - Prokop Kanystr, Mečislav Koza, Revoluce Vítězná a Serena Kübl.

Tak to jsem na tom byla ještě dobře. A co vy? Jste se svými jmény spokojeni?