Nejlepší velikonoční beránek?Nejlepší velikonoční beránek? MDŽ nebo Den matek?MDŽ nebo Den matek? Jak vyfouknout velikonoční vajíčkoJak vyfouknout velikonoční vajíčko Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Velikonoční nadílka
Soutěžte s námi o 350 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Čtvrtek 28.03. 2024
Dnes má svátek Soňa
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Vzpomínka na letní pionýrské tábory

5. 09. 2021 | Vaše příběhy

Letní prázdniny se pomalu chýlí ke svému konci, a já často a ráda vzpomínám na to, jak jsme je trávili my, dnešní …cátníci.

Jezdívala jsem často na letní tábor pro děti, tehdy pionýrský tábor. Někdy sama, někdy i se svou sestrou. Jezdívala jsem ale každý rok a moc se mi tam líbilo. No, přišly i chvilky stýskání, které přinesly i nějaké ty slzičky, ale nakonec jsem byla velmi ráda, že jsem na tábor jela. Přivezla jsem si spoustu diplomů a zažila na nich spoustu dobrodružství. Spali jsme např. také ve stanech, plnili celotáborový úkol, prošli jsme stezku odvahy, měli směny na vrátnici nebo jsme pomáhali v kuchyni.

Dnešní děti zajímá hlavně to, jestli je tam, kde tráví prázdniny wifi a telefonní signál. Toho jsme byli ušetřeni. Místo toho jsme se učili znát ptáky podle jejich zpěvu, rozdělat oheň v přírodě apod.

Dnes mám doma spoustu pohlednic psaných kostrbatým dětským písmem, často plných pravopisných chyb, vyjadřujících ale volnost, poznání a energii, kterou mají jen děti.

Jedno léto s námi jela i má spolužačka Lucie. Lucie nikdy na tábory nejezdila. Rodiče si ji chovali jako v bavlnce. Byla totiž jedináček. Na tomto turnusu byla také další má spolužačka, Magda, která stejně jako my bydlela ve stejném panelákovém domě na sídlišti. Myslela jsem si proto, že tento tábor se zvláště vydaří.

Zatímco já i sestra jsme prostředí tábora dobře znaly a ihned jsme se spřátelily s ostatními dětmi, Lucii to dělalo problém. Nic jí nebylo vhod. Ranní rozcvičky ji unavovaly, protože o prázdninách přece nebude vstávat tak brzy, a postel, kterou jí doma stlala maminka, si najednou musela stlát ona sama.  Dokonce si musela i uklízet! Úklid se dokonce bodoval, a kdo měl na konci nejvíc bodů, ten získal zajímavou cenu. S tou se ale Lucie už dávno rozloučila. Uklízela vlastně poprvé v životě, a bylo to znát.

Když došlo na první výšlap, Lucie byla jediná, která odpadla téměř při startu, a vedoucí ji museli křísit. V řece, kde voda dosahovala stěží ke kolenům, se Lucka málem utopila. Ani jídlo jí nevonělo.

Byla zvyklá, že maminka vaří to, co si ona objedná, a ne to, co určí nějaká kuchařka. Jenže vařit na táboře pro sto dětí je jiné, než vařit pouze pro Lucinku.

Od večerního táboráku, kde se hrálo na kytaru a zpívaly se táborové písničky, Lucka s pláčem utekla, protože ji tam štípali komáři. Do lesa se bála, aby ji tam neuštkl had, a když jsme se obdivovali pouhému slepýši, o Lucku se pokoušel infarkt. Držela se pevně kmene stromu, a umět lézt po kmeni, dávno je vysoko v koruně.  Lucka byla prostě v přírodě neupotřebitelná.

A tak nebylo divu, že po třech dnech psala domů naléhavý list.

Bylo v něm asi tolik: „Maminko a tatínku, nedá se tu žít. Jídlo se nedá jíst, asi vám umřu hlady. A když hlady neumřu, jistě mě tu sní nějaká zmije, nebo mě vedoucí utýrají. Musíme chodit každý den moc daleko do kopce, běhat, cvičit a nikdo nás nehlídá. Nikdo se tu se mnou nebaví. Mám hlad, bolí mě nohy a málem jsem se utopila. Musíte pro mě přijet ještě dnes, jinak mě už neuvidíte. Vaše utrápená dcera Lucie.“

Když si to její maminka doma přečetla, samozřejmě se rozplakala a nehodlala to tak nechat. Dceru měla jedinou a nechtěla o ni přijít. Co by bez Lucinky dělala? Ihned utíkala k mým rodičům. My totiž, na rozdíl od rodičů Lucie, měli auto. Líčila naší mamince, jak jsme na táboře týraní a jak nám jde o život. Naše mamka jí moc nevěřila. Od nás dostala totiž také dopis o tom, kolik diplomů už máme, jak je na táboře prima, kolik hub jsme našly a co všechno jsme už poznaly.

Maminka Lucie byla ale tak urputná, že chtěla záchranu své dcery řešit třeba přes policii. A tak nakonec mí rodiče sedli do auta a i s paní Hlaváčkovou (tak se Lucka jmenovala) jeli zachránit své nebohé děti.

„Přidej, Pavle,“ povzbuzovala paní Hlaváčková mého otce, jako by každá minuta zpoždění mohla ovlivnit náš život. Taťka nikdy nepřekračoval předepsanou rychlost, ale tenkrát udělal několik dopravních přestupků, jen aby vyhověl nebohé paní Hlaváčkové, jejíž dcera se nacházela na hranici života a smrti.

Když přijeli do tábora, měli jsme právě po obědě a chystali jsme se na výlet na nedaleký hrad. Už jsme měli nachystané chlebníky, když do našeho pokoje vešla naše vedoucí a přikázala nám, abychom se sbalily. Sestra i já jsme posmutněly, zato Lucie skákala radostí. Konečně bude doma u televize! Když Magda, která byla s námi na pokoji, zjistila, že všechny její kamarádky jedou domů, dala se do pláče. Prosila mé rodiče, aby ji vzali s sebou. Bydlíme přece ve stejném domě. Samozřejmě, že to nebylo možné. Cizí člověk si přece nemohl odvézt dítě z tábora. Magda to ale nesla špatně a neúspěšně se pokoušela vpašovat do našeho auta.

Vrátili jsme se do města a já se sestrou vzpomínala na tábor. Naštěstí jsem měla na nové kamarádky adresy a mohla jsem si s nimi psát. Lucka zářila štěstím. Ona žádnou adresu neměla, nikdo se s ní moc nekamarádil, protože byla ufrfněná a rozmazlená a každého jen poučovala.

Po skončení prázdnin nám pak Magda líčila, jak bylo na výletě. Byla nakonec moc ráda, že na táboře zůstala. Dovezla si spoustu diplomů, vyprávěla krásné zážitky. Naštěstí jsme se sestrou další rok opět jely na tábor, tentokrát už bez Lucie, a mohly jsme si tábor náležitě užít i my dvě.

To už dnešní děti asi nezažijí.


Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Vzpomínka na letní pionýrské tábory:

Vzpomínka na letní pionýrské tábory
Vzpomínka na letní pionýrské tábory
Vzpomínka na letní pionýrské tábory
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
SmajlíkNevím, proč jste se sestrou odjely...Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Pěkný článek. Jen nechápu, proč jste musely jet se sestrou také domů, když se Vám tam líbilo? Proč si maminka neodvezla jen Lucii?

Dnešní děti jsou stejné jako jsme byly my. Jen prostě žijí v jiné době, mají více různých věcí, o kterých se nám ani nezdálo.
Můj syn jezdil pět let po sobě na tábor do lesa na 16 dnů. Taky se obešel bez veškerého komfortu a každý rok se těšil. Dovezl si domů spoustu různých odměn. Nejvíc si cení té poslední za věrného táborníka.

A taky každé dítě je jiné. Moje jedna neteř jezdí také každý rok na tábor a její mladší sestřička nechce o táboře ani slyšet. Raději si užívá prázdniny doma na zahradě.


Obrázek uživatelky
profil
Dnešní děti naštěstí nejezdí na pionýrské tábory.
Jezdi na tábory které je baví,do přírody kde se o sebe musí sami postarat. Puťáky ap. Jestli mají mobil nebo ne, není podstatné, dítě které chodí celoročně do nějakého kroužku, který ho baví, používá mobil minimálně. Vše je o výchově.
Moralizování, dnešních děti je zbytečné.
Kdyby jste měla tenkrát mobil asi ho taky použijete.

Obrázek uživatelky
profil
Ale zažijí. Moje vnucka byla letos dokonce na třech taborech. Napřed 14 dní na Lipně, bez mobilu! Pomáhali tam v kuchyni. Pak byla v Chorvatsku a nakonec byla na taboře kde byli ubytovaný na hradě. Všude se ji líbilo a mobil ji nechyběl. Přestože, jako všechny děti, je na něm závislá Smajlík
A i ja jsem jezdila na Pionýrský tabor a i mě se tam vždy líbilo.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Beránek