Zaběhlý pejsek

Jednoho dne, když jsme vezli syna do školky, tak jsem viděla ráno běhat pejska po vsi. Když jsme se asi po 10 minutách vrátili ze školky, pejsek byl u nás na dvoře. Pak jsem obešla všechny lidi u nás ve vesnici a ptala jsem se, zda je něčí. Všichni mi říkali: „Ten není náš!“ A tak jsem chodila asi hodinu a půl, než jsem všechny obešla. Nikoho nebyl.

Tak jsem volala starostovi a ten mi oznámil, že si mám pejska nechat do večera u nás a že pak to rozhlásí, až se vrátí. Tak jsem dala pejskovi vodu a granulky. Pejsek byl poslušný a hodný. Celý den jsem se pejskovi věnovala. Řekla jsem mu: „Dej pac.“ On mi dal packu a začal mě olizovat. Já mu povídám: „Čípak jsi?“, a on začal na mě smutně koukat. Já mu říkala: „Jo, kamaráde, kdybys uměl mluvit, určitě bys mi to řekl, viď.“ ...

Nebyl vůbec zanedbaný, ani vyhublý, zdálo se, že se jen někomu zaběhl. Přišel večer, starosta vyhlásil, že se našel pejsek a ten, komu by patřil, že si ho u nás může vyzvednout.

Dva dny se nikdo neohlásil.  My bychom si ho i nechali, ale jelikož máme fenku nekastrovanou, nedělalo by to dobrotu. Hned jak se vyhlásilo, že se našel pejsek, jsem podala i na internetu inzerát, čekala jsem 14 dní a nikdo se neozval. Do útulku jsem ho dát nechtěla, když bych se s ním loučila, to bych brečela.
Vzal si ho jeden pán, co chodí k nám do vesnice a bydlí asi 2 km od nás.

Pejsek sem za námi chodí každý den se na nás podívat. Byla jsem s ním i na veterině kvůli čipu, ale žádný neměl. Je to zlatíčko. Jsem strašně ráda, že se mohu s pejskem vídat každý den. Je to dva měsíce a stejně nikomu nechybí, takový nádherný pejsek. Tak si ho nakonec ponechal ten pán. A já se mohu každý den s pejskem vídat ;)