-Komerční sdělení-

V mnoha odvětvích se mluví o tom, že koronakrize pomohla urychlit změny, které by se jinak prosazovaly i několik desetiletí. Jednou z těchto oblastí je jistě školství. Jak by měla vypadat škola, která připraví studenty na pracovní trh 21. století a proč to tak zatím u nás ani po 20 letech od začátku nového milénia stále není?


Využívání digitálních technologií Martina Přenosilová ve své škole podporuje od jejího založení. „Při vhodném využívání moderních technologií v hodinách jsou žáci produktivnější a zapojují se více do výuky,” říká. To potvrzuje i analýza České školní inspekce z roku 2015, podle které jsou žáci v „digitálních třídách“ aktivnější a motivovanější. Využívání internetu a moderních technologií studenty povzbuzuje k vyhledávání vlastních informací k danému tématu spíše než k pasivní konzumaci informací. Přesun výuky od papírových učebnic a sešitů do online prostředí podle Přenosilové urychlí proměnu role školy do výchovné a podpůrné. Každodenní práce s digitálními technologiemi je navíc pro studenty prvním krokem k jejich pokročilému a kreativnímu využívání. Předpokládá se totiž, že v budoucnu bude většina profesí vykonávaných lidmi vyžadovat informatické myšlení a pokročilé ovládání digitálních technologií. Úroveň digitálních dovedností bude určovat startovní čáru nové generace.

Prohlubování tzv. soft skills se v českém školství na rozdíl třeba od britského nebo amerického opomíjí. Přitom právě měkké dovednosti, které mají vztah k emoční a sociální inteligenci, jsou předpokladem pro úspěšné pracovní i osobní vztahy nebo produktivitu. U studentů bychom měli rozvíjet kritické myšlení, rozhodovací a analytické schopnosti a samostatnost stejně tak jako týmovou spolupráci. Přirozenou součástí výuky by měly být diskuze, myšlenkové mapy nebo práce ve skupinkách. V posledních měsících se také ukázalo, jak důležité je, aby byli žáci adaptabilní na změny.

Kombinace prezenční a distanční výuky byla ve světě tématem už dávno před koronavirovou krizí. Rodiče dnes v rámci pracovního trhu často cestují a chtějí, aby děti zůstaly v kontaktu s jazykem a se svými kamarády. Distanční nebo částečně distanční program je řešením také pro studenty, kteří jsou například dlouhodobě nemocní. Podle zprávy České školní inspekce z listopadu 2020 téměř polovině dotazovaných žáků na jarní distanční výuce nejvíce vyhovovalo právě to, že si mohli různé činnosti střídat podle svého a dělat je svým tempem. Více než třetině pak školní povinnosti zabraly méně času než během prezenční výuky.

Podle průzkumu Eurostatu z roku 2016 ohodnotilo necelých 12 % Čechů svoji znalost prvního cizího jazyka jako velmi dobrou. Na Slovensku to byla třetina dotázaných. Méně než my si v Evropě v jazycích věří jen Italové. Přitom právě sebedůvěra hraje ve schopnosti domluvit se cizí řečí zásadní roli. „Děti na českých školách obvykle jen biflují slovíčka a nesmyslně těžkou gramatiku. Při prvním setkání s jazykem v praxi se však nedokážou zeptat ani na cestu,“ říká Martina Přenosilová z bilingvní školy Beehive. Častým problémem je, že dítě s jazykem začíná příliš pozdě. Pokud má jedinec dosáhnout v druhém (vedle mateřského) jazyce vysoké úrovně, je podle odborníků ideální, aby s výukou začal do šesti let. Ideální je proto konfrontovat dítě s angličtinou již v mateřské škole. „Názor, že by učení cizích jazyků kazilo dětem dětství, je absolutní nesmysl. U nás ve školce se děti učí angličtinu tak přirozeně, jak jen to jde. A ano, má to velký smysl. V době, kdy se děti, které jsou teď na základních školách, dostanou na pracovní trh, bude angličtina naprosto samozřejmým pracovním nástrojem všech,“ dodává Přenosilová.

Více informací najdete na webu www.beehive.cz